Text obranné smlouvy mezi Českou republikou a USA lze popsat jako čistou ideologii. V preambuli smlouvy jsme opakovaně ujišťováni o tom, že smlouva posílí bezpečnost, stabilitu a přispěje k mezinárodnímu míru. Kdo by nechtěl posílit bezpečnost ČR a přispět k mezinárodnímu míru, že? Když však pečlivě prostudujeme celý text, tak zjistíme, že tyto vzletné fráze se pokoušejí zastřít pravý účel smlouvy – učinit z nás jen další článek americké válečné mašinerie.
Smlouva totiž velmi pečlivě připravuje půdu pro zřízení americké vojenské základny, jde i do takových detailů, že se zabývá právním statusem rodinných příslušníků zde umístěných amerických vojáků (například článek 7, odstavec 4). Dle článku 3, odstavec 6 se pak ČR zavazuje poskytnout veškerá domluvená zařízení a prostory pro Armádu USA, a to bez nájemného či jiných nákladů.
Produkt ideologie atlantismu
Jak upozorňuje filosof Slavoj Žižek, tak ideologii poznáme podle toho, že je postavená na jasném rozporu – na jednu stranu naše vláda mluví o potřebě šetřit, ale na stranu druhou je připravena a ochotna z peněz daňových poplatníků u nás hostit za vysoce nevýhodných podmínek americké vojenské síly. Smlouva jako taková je čistým produktem ideologie atlantismu.
Další vysoce problematický bod představuje článek 7, odstavec 1, kde se ČR vzdává spolupodpisu rozkazu k přesunům vojenských sil. Armáda USA se tak bude moci po našem území pohybovat zcela dle vlastní libosti. Na to navazuje článek 11, odstavec 6, který umožňuje volný vstup a pohyb po území naší republiky vozidlům a letadlům americké armády, a to bez toho, aniž by byla podrobena prohlídce. Armáda USA bude moci přes české území přepravovat, cokoliv se jí zamane. Nebude existovat žádná záruka, že se USA nerozhodnou skrz Českou republiku přepravit vysoce nebezpečný vojenský materiál – například chemické zbraně. Není pak obtížné si představit scénář, kdy kvůli špatnému zajištění tohoto materiálu dojde ke katastrofální nehodě. Dále tu jsou lidskoprávní implikace. Co když USA přes naše území budou přepravovat mezinárodně zakázanou kazetovou a fosforovou munici, kterou její ozbrojené složky běžně používaly ve Vietnamu, Kambodži, Iráku a Sýrii? USA rovněž v minulosti zneužívaly vzdušný prostor svých spojenců k přepravě vězňů do tajných mučíren provozovaných CIA. Jednu z těchto mučíren jsme pak mohli přímo najít v Polsku. Doopravdy se chceme stát spolupachateli porušování mezinárodního práva?
Výše zmíněné body efektivně znemožní, aby byla ČR součástí jakékoliv jednotné evropské bezpečnostní politiky. Jelikož tu budeme mít neevropský stát, jehož ozbrojené síly se budou moci bez jakéhokoliv omezení pohybovat po našem území a přepravovat cokoliv budou chtít.
Ale z hlediska bezpečnostní politiky představuje největší selhání článek 4, odstavec 1: »Při plném respektování suverenity a zákonů České republiky včetně jejích mezinárodních právních závazků mohou ozbrojené síly USA do dohodnutých zařízení a prostorů a do dalších míst podle vzájemné dohody přepravovat, umisťovat a tam skladovat obranné vybavení.« Konflikt na Ukrajině ukázal, jak kreativně lze zacházet s výrazem obranné vybavení. Samotná smlouva se tento výraz radši ani nepokouší definovat. Faktem je, že žádná zbraň nemůže být už ze své podstaty jen obranná, vždy může být použita i při útočných operacích. Smlouva tak chce z České republiky učinit jen další sklad, další logistické centrum americké armády. Pokud by u nás USA například uskladnily rakety dlouhého doletu, skutečně by se tím zlepšila stabilita regionu a přispělo by to k mezinárodnímu míru? Anebo by tím Američané jen vyprovokovali k protiakci své geopolitické protivníky?
O ruské nebezpečí tu nejde
Bude se argumentovat tím, že nás smlouva má chránit před Ruskem. Vážně? Ruská armáda nebyla schopna dobýt Charkov vzdálený jen 34 kilometrů od svých hranic. Ruské ozbrojené síly představují papírového tygra. Strašení Ruskem je jediný způsob, jak dokáže současná vláda obhájit své militaristické záměry, ať už to má být ze zákona povinný výdaj dvou procent HDP na obranu či nákup stíhaček F-35, jejichž pořizovací cena je vyšší než roční rozpočet ministerstva zdravotnictví, kultury a životního prostředí dohromady.
Rusko nás může jedině ohrozit svým jaderným arzenálem, v loňském říjnu odhadl Harvardský analytik Matthew Bunn hrozbu jaderné války na 10 až 20 procent. Tuto hrozbu by ale šlo snížit spíš deeskalací situace, k čemuž by však bylo potřeba se alespoň pokusit vyvinout nějaké diplomatické úsilí.
Obranná smlouva představuje smutné vyvrcholení našeho podlézání USA, které je u nás už dlouhé roky vydáváno za zahraniční politiku, či dokonce za nějakou propracovanou zahraničněpolitickou strategii. Ve smlouvě se o zřízení základny přímo nemluví, jak jsem ale již ukázal, tak vše na její zřízení ukazuje. Lze tedy cimrmanovsky hovořit o základně bez základny. ČR tak přijde o poslední možnost vést autonomní zahraniční a bezpečnostní politiku. Jako v případě slavné americké radarové základny v Brdech i teď nebude dovoleno běžným občanům se vyjádřit v referendu. Přitom bezpečnost je nejdůležitější politickou otázkou, ke které by samozřejmě měli mít občané daného státu možnost se vyjádřit. Místo toho se bude o smlouvě rozhodovat za tlustými zdmi malostranských paláců. Již nyní je ale vzhledem k rozložení sil v Poslanecké sněmovně jasno, že smlouva bude přijata.
Zatímco rovnováha sil se pomalu ale jistě přesouvá ke státům globálního Jihu, vláda posedlá ideologií atlantismu ohrozí bezpečnost České republiky a celého středoevropského regionu jenom proto, aby se zalíbila USA.
Vítek PROKOP, člen strany Levice
