Absence radikální autentické levice ve Sněmovně už napáchala nevyčíslitelné škody. Levice je dnes pejorativně nálepkována a dehonestována najatými, mravně nezralými »politickými děvkami« soudobé kulturní fronty (viz např. nechvalně známý projekt Přemluv bábu).
Útok na levicovou ideu je dnes veden bohužel i částí tzv. vlastenecké scény. Kdo tvrdí, že dělení na levici a pravici je jaksi historicky »překonané«, má pravdu jen z malé, dílčí části.
Stejně tak ovšem platí, že není levice jako levice. Např. tzv. progresivistická levice je aktuálně zastoupená už nejen Piráty, ale v současnosti též stranou SOCDEM, jež už není »tradiční českou sociální demokracií«. A tak v jedné televizní debatě, už před dávnými lety, glosoval ztrátu »sociáldemokratičnosti« ještě u ČSSD někdejší předseda KSČM Miroslav Grebeníček slovy: »Vy už nejste ani sociální, ani demokratická strana, a tudíž vypadnete z vlády…«
Proč vlastně Piráti ani SOCDEM nepředstavují autentickou levici? V historii raného novověku loupil jeden slavný pirát, jmenoval se Francis Drake. A on byl dokonce samotnou anglickou královnou Alžbětou povýšen do šlechtického či rytířského stavu. V kapitalismu se společenská elita rodí ze zlodějských struktur. Kdo si toto uvědomí, pochopí nejen podstatu pirátů (i Pirátů), ale pochopí též podstatu soudobého – korporativního kapitalismu.
Existuje něco jako »efekt sněhové koule«. Valíme-li sněhovou kouli po sněhové ploše, nabaluje na sebe stále další a další sníh a stává se větší a větší. Na tomto principu dnes fungují neférové a podpásové předvolební statistiky. Tak si někdy říkám, jestli by se předvolební statistiky neměly vůbec dělat. Považuji je za manipulativní nástroj jdoucí proti přirozeným právům. Existuje přece cosi jako zákon o rovném přístupu k právům a zákon o férových pravidlech veřejné soutěže. Podle přirozeného práva mají mít při každé soutěži všichni účastníci klání rovné šance.
Předvolební soutěž se u nás již tradičně vyznačuje značnou pokřiveností. Vezměme v úvahu nerovnoměrnost zastoupení představitelů menších stran ve veřejnoprávní televizi. Kdo dnes platí předvolební reklamu »mainstreamovým miláčkům«? Přece ti, za něž loajální »političtí slouhové« kopou.
V příštích volbách půjde o všechno (budou-li vůbec ještě nějaké volby v takové podobě, jak je dosud známe). Již teď varuji před tzv. korespondenčním hlasováním. Korespondenční hlasování představuje značné bezpečnostní riziko – je velmi zneužitelné pro manipulaci s výsledky. Než příště vhodíme volební lístek do urny, mysleme na to, že »volební urna« by také mohla symbolizovat pohřbení národního státu a individuálních svobod. Domnívám se, že Piráti nemají s autentickou, radikálně demokratickou a od korporativismu osvobozující levicí skutečně pranic společného! A nedělejme si iluze, že »šmardovské« vedení SOCDEM jde nyní protichůdným směrem než Piráti…
Vyvažování ideového pole
Proč je nanejvýš nutné, aby KSČM byla znovu ve Sněmovně a v Senátu? Ona je tam důležitá i pro tu část voličského spektra, které ji přímo nevolí. Proč? Protože představuje »vyvažování ideového pole« a tak či onak tlačí kapitalismus k tomu, aby nebyl tak asociálním, jakým by byl (a jakým se dnes reálně stává) při absenci levice v PS PČR a v Senátu. Vždyť i v době tzv. železné opony mohl být onen západní sociální stát »sociálnějším« jenom proto, že ho k tomu nutil, resp. »vyvažoval« směrem k lidskosti právě ten tlak socialismu z východní části bipolárního světa.
Pokud čtenář sleduje dění například okolo Die Linke, pak si musí uvědomit jeden zákonitý aspekt. Nostalgie je přece mocná zbraň, nikoli handicap autentické radikální levice. V době okolo přelomu milénia měla KSČM téměř 20procentní podporu české voličské populace. A nikdo se nestyděl za oprávněnou nostalgii po předlistopadových pozitivech v sociální a ekonomické oblasti. A dnes? Levice sebe samu cudně překrývá fíkovým listem, aby se příliš neobnažila, a sebemrskačsky se mnozí její zástupci stydí za nostalgii. Přitom je to právě, pouze a jen socialismus, jediný systém, jenž umožňuje důstojný život pro všechny lidi, bez zákeřných depopulačních plánů globalistických elit a struktur »zlaté půlmiliardy«.
Právě proto podporuji politiku, jež má ve svém programu socialismus, tedy takové společenské uspořádání, které jako jedinéotevírá lidstvu perspektivu přežití i do budoucna. Právě proto je to socialismus, jenž zachovává národní suverenitu jednotlivých národních států a přitom zároveň zůstává internacionálním táborem míru.
Právě proto je třeba stavět na pozitivním, co přinesla minulá vítězství a co vybojovalo dělnické hnutí tvrdým zápasem neprivilegovaných vrstev za svá sociální práva. Právě proto je zcela oprávněná nostalgie po těchto vymoženostech dějinného emancipačního pokroku. Proto i nostalgie se může stát naší mocnou zbraní, a nikoli naším handicapem. Nezapomínejme na skutečnost, že sociální pojištění, tarifní mzda či zákonná, státem garantovaná minimální mzda, dostupná zdravotní péče, mateřská dovolená, podpora v nezaměstnanosti či právo na bydlení a další sociální práva nejsou v kapitalistickém světě žádnou samozřejmostí! A že tzv. sociální práva a jistoty nejsou v kapitalismu ani obecnou prioritou!
Proto je tu (i dnes) KSČM.
Marek ADAM
