Poslední týdny jsou na naší veřejné scéně neodmyslitelně spojeny s dohadování o platech, mzdách, důchodech a dalších příjmech našeho obyvatelstva. Vrchní český »financ« Zbyněk Stanjura a jeho dvorní kamarila je přepracovaná vysvětlováním neobhajitelného, tedy neplněním vládního programu, restrukturalizací státního rozpočtu, devalvací a závazností zákonů a vyhlášek. Vládním činitelům nevadí, že dochází k flagrantnímu útoku na lidská práva, sociální a ekonomické podmínky a celkovou životní úroveň nás všech. Opravdu všech?
Existuje totiž několik vybraných skupin populace, kterých se úsporné balíčky netýkají, kteří se nemusejí obávat o své životní jistoty, kteří dokonce o obyčejných existenčních problémech svých spoluobčanů nic nevědí, a ani vědět nechtějí. Jsou to ti, kteří kvůli zmrazení svých platů jsou schopni žalovat stát, jemuž mají sloužit. Jsou to ti, kteří uvažují jako jeden soudce, jenž v diskusi o oprávněnosti super nadstandardních platů v soudnictví na adresu kritiků prohlásil »měli se lépe učit«. Nikdo si navíc prý nemůže představit, jak jsou ve skutečnosti přepracovaní. Totéž ovšem tvrdí i další představitelé věrchušky: poslanci, ministři a jejich náměstci, vedení bezpečnostních sborů.
Je tomu skutečně tak?
Za nejpřetěžovanější skupinu vyvolených se pokládají poslanci, primárně určení pro řízení a organizaci právního státu. Podívejme se na jejich aktivitu při formulování aktuálně nejcitovanějších zákonů. Jaký byl proces jejich tvorby a projednávání? Zákon č. 586/92 Sb., o daních z příjmů, byl od svého přijetí do konce roku 2022 novelizován celkem 178krát, a to při 150 termínech účinnosti novel. Druhý ze zákonů, zákon o přidané hodnotě č. 235/2004 Sb., byl od svého přijetí novelizován 69krát při 62 termínech nabytí účinností.
Lze doložit, že některé novely obou zákonů byly opraveny ještě před svou účinností. To nesvědčí o kvalitní práci poslanců. Jen na okraj: Nizozemci se pyšní, že některé jejich zákony, včetně ekonomických, mají základ ještě v 19. století. Lze se divit, že stabilita a předvídatelnost jejich právního řádu činí z Nizozemí nejžádanější daňový ráj českých firem?
Nečitelnost, nestabilita, permanentní změna tzv. priorit a faktická podřízenost právního řádu České republiky politickému cyklu není nic jiného než základ ekonomických krizí, devalvace ekonomických, sociálních i politických hodnot a mravního úpadku společnosti. Jak jinak rozumět prohlášením opozičních činitelů, že po uchopení moci prosadí zrušení zákonů prosazených stávající koalicí, a naopak? To je zvýšená odpovědnost vedoucí k přepracovanosti zástupců lidu? To je odůvodnění jejich mimořádných příjmů? Není to plivnutí do tváře těm, kteří je ze svých daní živí?
Ladislav ŠAFRÁNEK
