Přemysl Votava: Atentát na slovenskou demokracii

Slyším z médií i úst politiků stále stejné medové řeči o naší úspěšné cestě od komunistické totality k vyspělé evropské demokracii. Pravicová panská koalice tato vyjádření směruje především k mladší generaci. Kdosi slavný řekl: »Kdo nezná historii, musí všemu věřit.« A to je případ Fialovy vlády. Ty středeční výstřely (15. května) v Handlové však zbouraly tento jejich mýtus, dokonce svědčí spíše o opaku.

Demokracie je diskuse. V Handlové atentátník místo podání ruky či výměny názorů stiskl spoušť. Cílem atentátu byl nejen premiér Slovenska, ale především suverénní politika slovenské vlády. Robert Fico dnes statečně bojuje o
svůj život, bojuje i o osud suverénní demokracie na Slovensku. Bojuje dokonce o osud české demokracie. Je totiž zcela zřejmé, že atentátník zasáhl i českou politiku.
Slovensko se dostalo do světové pozornosti. To, co bývalo pravidlem někde v daleké »Tramtárii«, se zabydlelo »u nás«. Atentátník Juraj Cintula, jakýsi spisovatel, básník, vraždou chtěl změnit výsledky voleb. Jak se vyjádřil, na svůj čin je dokonce hrdý… Jeho cílem bylo vyvolat strach v každém z nás. Je možné, že se mu to i podařilo. Rozhodně to není ojedinělý či šílený střelec, atentátník dokonce střílel z legálně držené střelné zbraně. U mnohých se zítra stane hrdinou. Brzy se objeví snaha obléci mu ruskou kamizolu a přiřadit ho tak k proruským skupinám. Dokonce, až se zjistí, že umí rusky…

Také jeho básně se dočkají větší publicity, i ta soudní vazba se stane fešáckým pobytem za pozornosti médií, ta využijí jeho příběh k dalšímu tažení proti slovenské vládě i proti výsledkům voleb. Volby se tak stávají spíše jen formalitou, vítěze povětšinou již neurčují voliči.

Politici hledají cesty, jak obejít voliče, jak je vyhnat od volební urny. Média přebírají větší roli, než je obvyklé v demokracii. Také na Slovensku sehrála svou negativní roli, místo podpory a respektu k výsledkům voleb rozdělila společnost. V této atmosféře se daří extrémním názorům, velice často i s těmito tragickými dopady. Važme každé slovo, dejme prostor i jiným názorů, respektujme výsledek voleb.

Přibližně za měsíc, 28. června, uplyne 100 let od sarajevského atentátu. Obětí atentátu, který provedl student Gavrilo Princip, se stal následník rakouského trůnu František Ferdinand d‘Este. Sarajevský atentát se stal záminkou pro Rakousko-Uhersko k útoku na Srbsko a tím následně i k rozpoutání první světové války. Atentát také posloužil rakouské policii k naplnění věznic, každý jen trochu podezřelý putoval na komisařství či následně do kriminálu. Podezřelým se tehdy mohl stát vskutku každý, z Haškova slavného románu byl tím postiženým zcela apolitický hostinský od Kalicha Palivec, který dostal 10 let kvůli obrazu císaře pána, na kterém se vyřádily ty neplechy mouchy. Však i další hrdina z Haškova románu, hrdinný voják Josef Švejk, se stal podezřelým jen pro svou až přílišnou aktivitu ve prospěch císařské monarchie. Jak to všechno dopadlo, dnes po 100 letech již víme. V každé i malé české vesničce stojí pomníky hrdinů, statistika uvádí 200 tisíc padlých, 210 tisíc invalidů…

Sirotky či vdovy statistika neuvádí. První světová válka – to byly celkově desetimiliony padlých, miliony zmrzačených… Je to pouhých 100 let.
Robert Fico bojuje i za naši suverenitu. Važme si jeho statečnosti. Přišel mezi nás, přišel nám podat ruku.