Toto heslo je spojováno s naší historií. Mistr Jan Hus, když psal v roce 1415 z kostnického vězení dopis Pražské univerzitě, mimo jiné v něm uvedl: »Stůjte v poznané pravdě, která vítězí nade vším a sílu má až na věky.« Později toto trochu upravené heslo – PRAVDA VÍTĚZÍ – použil T. G. Masaryk, když bojoval za vznik samostatného československého státu. Od roku 1920 je v tomto znění na naší prezidentské standartě, která zdobí Pražský hrad.
Původně jsem chtěl napsat, že toto heslo spojuje naši historii se současností, ale to by asi nevystihovalo naši současnou realitu. U nás, ani v našem bližším i vzdálenějším okolí. Nedělám si žádné iluze o tom, že se v minulosti pod touto vlajkou říkala vždy pravda. Tak to asi v životě nechodí a v politice už vůbec ne. Ale všechno má (mělo by mít) své meze. Jestliže se dlouhodobě a cílevědomě vydává lež za pravdu, nelze již hovořit o věrohodnosti a odpovědnosti těch lidí, kteří takto jednají. Tuplovaně to platí o těch, kteří mají nejen politickou, ale i osobní odpovědnost za tento stát, za jeho rozvoj, budoucnost a bezpečnost občanů. Těmi jsou politici, kteří dostali důvěru občanů.
Faktem ale je, že pravda v současné době prohrává. Politici lžou a podvádějí, až se jim od úst práší. Uvedu několik základních příkladů. Současnou situaci ve všech oblastech ovlivňuje válka na Ukrajině. Ta však nevznikla 24. února 2022, ale je nutné podívat se na to, co jí předcházelo. Musíme v kontextu a spravedlivě posuzovat příčiny a následky. Kdybychom to udělali, zjistíme, že tuto válku začali politici, kteří lhali a podváděli (podrobněji jsem o tom psal ve svých článcích).
Pokud bych to měl vyjádřit jednoduše a srozumitelně, byly to podvody a lži politiků, některých západních zemí v čele s USA. Připomínám jen sliby o nepřibližování NATO k hranicím RF, smlouvy Minsk I a Minsk II, podepsání smlouvy o příměří mezi Ukrajinou a RF, kterou na nátlak VB Ukrajina vzápětí zrušila. Tyto smlouvy a sliby byly od samého počátku myšleny a realizovány jako podvod na RF. Takových příkladů by se našlo mnoho. Jedním z posledních příkladů je smlouva mezi RF, Ukrajinou a Tureckem. Turecko mělo, na základě této smlouvy na svém území strpět několik desítek zajatců vydané Ruskem do Turecka, kde měli zůstat až do skončení války na Ukrajině. Avšak dne 8. 7. tohoto roku je Turecko vydalo Ukrajině a naše vojenské dopravní letadlo je společně s prezidentem Ukrajiny přepravilo do Polska. Premiér Fiala tento podvod schvaloval slovy: »Jsem rád, že naše letectvo pomohlo vrátit domů na Ukrajinu tyto odvážné obránce svobody z Azovstalu.« Jen tak mimochodem, tito »propuštění« váleční zajatci byli příslušníky vojenských útvarů, které Kongres USA v roce 2015 označil za »rasistické a neonacistické«. Ostatně, o tom jsem psal již v měsíci červnu v článku Pravda, lež a propaganda.
O lhaní a podvodech našich politiků je zbytečné, abych se zde dlouze rozepisoval. Stačí srovnat předvolební sliby premiéra Fialy a jeho reálnou politiku. Prostě, lhaní a podvody se staly běžnou součástí práce našich i zahraničních politiků. Bez vlivu na stav ve společnosti se takové jednání neobejde. Postupně se zvyšuje kriminalita, začne převládat individualismus, anarchie a místo čestného jednání podvody, místo hrdosti na národ a jeho historii pohrdání a přehlížení těchto hodnot. Říká se, že ryba smrdí od hlavy. V současné době ten smrad již dosahuje takových hodnot, že by se měli bouřit i ekologové.
Jestliže však politici cílevědomě podvádějí a lžou, mají (měli by mít) občané plné právo tyto politiky odvolat a zvolit si důvěryhodnější zástupce. To sice umožňuje naše Ústava, ale politici již desítky let tuto Ústavu nerespektují, a proto zde občané nemají k dispozici ústavní zákon o všeobecném referendu. Pokud však občané nemají k dispozici ústavní zákon o všeobecném referendu a politická reprezentace dělá z našich občanů hlupáky, cílevědomě rozbíjí jednotu národa, vede republiku k velkým hospodářským, společenským, bezpečnostním a dalším rizikům, jak se tomuto stavu mohou občané bránit?
V naší historii byla taková období. Například Karel IV. podvodníky zavíral do klece a veřejně je potápěl do vod Vltavy. Jindy zase občané zrádce vlasti vyházeli z oken jejich rezidencí. Říkalo se tomu defenestrace. Metod, jak zatočit s takovými lidmi, kteří se zpronevěřují službě vlasti, by se našla v naší historii celá řada.
Co vymyslí současná generace našich občanů? Necháme se překvapit. Času však kvapem ubývá. Je nutné, aby lidé opět začali věřit tomu, že pravda vítězí.
Ladislav PETRÁŠ
