Česká televize uvedla v sobotu více než dvouhodinový dokument Karel o životě národního umělce, Mistra Karla Gotta, talentovaného zpěváka, který se rodí tak jednou za 50 let. My jsme každopádně měli štěstí, že jsme se narodili do doby jeho aktivního působení.
Často říkám, že jsem měl dost štěstí na to, do jaké doby jsem se narodil. V dětství a mládí jsem si užil i 80. léta, tedy tu přívětivější část minulého režimu, a i když jsem byl nucen pak přežít divoké kapitalistické »devadesátky« (i se všemi jejich negativními dopady během první dekády nového milénia), nemám moc nač žehrat.
Protože jsem se narodil v relativně prosperující zemi ve střední Evropě (v krásném Československu), kde nebyly tou dobou ani války, ani bída, hlad či »jen« nezaměstnanost; ale narodil jsem se zároveň do doby, kdy jsem si mohl prožít aktivní dráhy sportovních vzorů jako Láďa Vízek, Maradona, Socrates, Romário, Bebeto, Ronaldo či Neymar, resp. Wayne Gretzky, Jaromír Jágr, Sidney Crosby nebo Connor McDavid.
A pokud jde o hudbu, kterou jsem začal tenhle další ze svých retrosloupků, tak jsem se narodil do doby velikánů jako Tři tenoři, Andrew Lloyd Webber, Ennio Morricone, Karel Svoboda, Zdeněk Barták, Michal David, Zdeněk Borovec nebo třeba právě Karel Gott. Těch jmen by mělo padnout daleko více, ale to by se sloupek proměnil v pouhou jmenovačku, což by byla nuda. Notabene kdybych začal vyjmenovávat své oblíbené zpěvačky, herečky, moderátorky či sportovkyně. Takže milé dámy ne, nebojte, nezapomněl jsem na vás. Jen je vás tolik, že rozsah určený pro tento publicistický útvar by pak ani zdaleka nedostačoval.
Ze stejného důvodu dnes vynechám i politiky a političky, politology, filozofy a další hlavy (po)mazané. I když vlastně jsem je zcela nevynechal. Zmiňovaní Karlové Svoboda a Gott byli nejen kouzelníky ve svém hlavním oboru, ale měli co říct i do života jako takového. Do toho, jak žijeme, co a proč se daří a co by se naopak mělo změnit.
Něco málo z Gottových životních priorit ostatně zachytily i tvůrkyně sobotního, nesmírně otevřeného atraktivního životopisného dokumentu. Takže souhlas, otevřou-li si naši potomci jednou nejrůznější digitální encyklopedické odkazy, neměli by v nich u jména Karel Gott kromě jeho tvorby najít jen rozporuplné heslo »anticharta«. Gott totiž dal nejen několika generacím svých posluchačů, diváků a fanoušků mnohem víc. To on byl skutečným Poslem dobrých zpráv, a to nejen na stejnojmenném jedinečném albu z roku 1987 či ve stejnojmenném (dnes bohužel nedoceněném) hitu Michala Davida, který na něm tehdy skvěle nazpíval vedle dalších pecek jako Kantiléna, Zůstanu svůj, Chyť své dny, Lady Moonlight či duetu Čau lásko. Mně bylo tehdy 14 a »božský Kája« se mi tímhle kantilénovým elpíčkem dostal definitivně pod kůži…
Roman JANOUCH
