Polčákova kauza a její souvislosti

Kauza europoslance za STAN Stanislava Polčáka se v médiích uchytit nemohla. Jde přece o muže, který svými postoji dokazuje, že je demokrat. Proto jeho problém nemůže překrýt boj s dezinformacemi, a dokonce takové protidemokratické myšlení, jako má zpěvák Nohavica. Ten nejen, že medaili od Putina demonstrativně nevrátil, ale dovolil si vystoupit před obecenstvem v Hodoníně, a to nejen že ho nevypískalo, ale dokonce na konci koncertu sklidil velký aplaus. Dodejme, že Jarek Nohavica se ovšem proti válce vymezil, jako ostatně proti všem válkám.

Co udělal vlastně ten nejčistější z demokratických lavic, europoslanec Stanislav Polčák? Vybojoval svým vlivem a umem odškodnění obcí v okruhu Vrbětic za újmy, k nimž došlo v důsledku destrukce skladu vojenského materiálu »ruským komandem«. Asi by neuspěl, kdyby nebyl europoslancem. Když se vše blížilo ke zdárnému konci, začal si ovšem na zmíněných obcích nárokovat odměnu 7,7 milionu korun. Zaskočil tím údajně místní představitele, ale europoslanec se základním platem přes čtvrt milionu přece musí z něčeho žít a z těch 250 či více tisíc se opravdu vyžít nedá. To jistě potvrdí každý z nás. Není to ovšem poprvé, co komunistobijec Polčák se dostal do zorného pole zájmu médií. Přitom chápu policii a ostatní orgány, že pustit se doslova do osoby chráněné není jednoduché. Přibližně před deseti lety šlo v jeho případě o 7,5 milionu, na něž upozornily Hospodářské noviny. Vyšetřovalo se, vyšetřovalo a… odložilo. Před pěti lety zase upozornil Radioržurnál, že se nějak podivně pletl do nominací na významná místa v Praze. Mělo to prý návaznost na podnikatele Krejčíře. Tentokrát Polčák raději sám svou kandidaturu do vedení své strany vzdal. Komentoval své rozhodnutí slovy: »Svou neopatrnost si ‚odpracuji‘ jako řadový člen hnutí« (Novinky.cz). Zaujalo mě ovšem slovo »neopatrnost«. Potvrdilo mně, že konzultace politiků některých politických stran s vykřičenými podnikateli či jejich kamarády je normální forma politické práce vládnoucí pravice. Také s oním »řadovým členem« to není zcela v pořádku. Poslanec se totiž za řadového člena své strany počítat může jen těžko. Proto, když se konaly minulé eurovolby, kandidoval i do Evropského parlamentu a uspěl. Lidé totiž mají velmi krátkou paměť.

Od minulého roku je členem vedení Starostů a spolupomáhá řídit republiku. Nevadí, že z Bruselu. Oněch zmíněných skoro osm milionů provize vyvolalo však odpor. Takový, jaký europoslanec Polčák nečekal. Nečekali ho ani představitelé dnešní pětikoalice. Dokonce ani jeho vlastní strana, která obsadila post ministra vnitra, ho nemohla podpořit. Dostala strach. V době, kdy se bude stíhat každý rozdílný názor a připravuje se příslušný zákon, kdy demokracii bude odzváněno a je třeba každý hlas pro blížící se komunální a senátní volby, nemohl být dán »špatný příklad« voličům. A tak se europoslanec Polčák musel, ač zjevně nerad, požadovaných milionů vzdát.

Tím kauza skončila a může pokračovat ta týkající se Nohavici či jiného, kdo se odváží přece jen jít proti europroudu.

Václav ŠENKÝŘ, zastupitel města Děčína (KSČM)