Ačkoliv všichni děláme dle svých schopností a možností maximum pro to, aby se situace pracujících v naší zemi zlepšila, prozatím boj s kapitálem i nadále prohráváme. Jen za uplynulý rok se mnohé změnilo. A z toho většina k horšímu.
Máme za sebou další rok pravicové hrůzovlády. Vlády prosazující přepisování naší antifašistické historie. Vlády, která normalizuje válku, násilí a militarizaci společnosti. Vlády sociálních škrtů, která se neštítí krutě a bezcitně vysmívat pracujícím, a zatímco hrstka nejbohatších dál bohatne a do rozvoje společnosti přispívá minimem, poctivým pracujícím zvyšuje vláda věk odchodu do důchodu a ještě se tváří, že pro naše vlastní dobro. Taková vláda si nezaslouží ani slůvka respektu.
A zatímco tato pravicová vláda spolu s naprosto impotentní parlamentní opozicí dál sedí v teplých křesílkách Poslanecké sněmovny a umožňuje různým mafiánům, korupčníkům a podvodníkům dál bohatnout, my – pracující – nejenže nebohatneme, ale jsme stále chudší a chudší a jsou na nás kladeny stále větší nároky a větší zodpovědnost, a to i za věci, které sami nemůžeme ovlivnit.
Jako komunisté už 35 let soustavně upozorňujeme na všechna zvěrstva, která na pracujících kapitalistické vlády páchají. Aktivně se zapojujeme do bojů pracujících a pomáháme s mobilizací protivládního odporu. Využili jsme i letošní Svátek práce jako připomínku úspěšného boje za zlepšení pracovních podmínek, abychom hlasitě přednesli naše požadavky. A ačkoliv se dnes mohou zdát nereálné, budeme-li na nich radikálně trvat, jsem přesvědčena, že v jejich prosazení můžeme být a budeme úspěšní.
My pracující jsme stejnými pracujícími, jako ti před stovkou let. Čelíme stejným problémům v rámci kapitalistického pekla. A stejně, jako tehdy, jsme to i dnes my, komunisté, kteří dokážeme v pracujících probudit jejich třídní vědomí a pomoci jim postavit se za vlastní zájmy. A nesmíme se nechat zastavit ani řadou překážek, které nám stojí v cestě, jako např. antikomunistická propaganda, nabírající ve své hysterii mnohdy naprosto bizarních podob, nebo soustavná mediální masáž na objednávku oligarchů, kteří média vlastní.
Mezi naše požadavky na zlepšení životů pracujících dlouhodobě patří spravedlivá daňová politika s vyšším zdaněním nadnárodních korporací, bank a miliardářů. Zkrácení pracovní doby při zachování výše mezd. Snížení věku odchodu do důchodu. Vrácení energetiky a strategické infrastruktury do veřejného vlastnictví. A v neposlední řadě požadujeme MÍR! Dnes, i přes vlastní tragickou historickou zkušenost, odehrává se v Evropě válečný konflikt. Není to ale jen východ Evropy, kde nevinní lidé krvácejí. K bezprecedentnímu vraždění civilistů včetně dětí dochází také v Gaze, čelí humanitární katastrofě nevídaných rozměrů. Imperialistické války se ale nikdy nevedou v zájmu pracujících, ač jsou to právě oni, kdo v nich krvácejí a přinášejí tu největší oběť. Války ničí nejen lidské životy, ale i celé země a jejich hospodářství. Mír je naprosto nepřekročitelným minimem nutným pro tvůrčí rozvoj společnosti. Proto ať hlasitě zazní: žádné další války! Žádné další vraždění! A ani jednu další korunu na nákup zbraní, které pak zabíjejí nevinné děti!
Už v tomto týdnu nás čekají volby do Evropského parlamentu. Ten je také jednou z politických arén, kde se rozhoduje o naší budoucnosti. Ať už máme k Evropské unii jako instituci jakékoliv výhrady, je naprosto nezbytné, abychom v Evropském parlamentu měli své zástupce, a hlas volající po důstojném životě pracujících, hlas antifašismu a míru aby zněl naplno i v Bruselu. Komunistická strana Čech a Moravy kandiduje v těchto volbách v rámci koalice STAČILO! Její program obsahuje i všechny požadavky, které jsem zmínila. Využijme všichni své občanské právo zúčastnit se voleb, volme podle svého nejlepšího vědomí a svědomí ty kandidáty, kteří se budou bít v EP za naše zájmy tak, jako to doposud dělala Kateřina Konečná, a oslabme naším dobrým výsledkem pozici stran vládní pětikoalice před sněmovními volbami.
(Autorka je členkou KSČM a kandidátkou za koalici STAČILO! do EP.)
