Ožehavý problém migrace

Migrace má řadu podob. Předně máme migraci vnitřní (uvnitř určité země, klasicky za prací) a vnější (do jiné země). Může mít podobu běžné migrace, kdy se někdo přestěhuje do ciziny za účelem sňatku či pracovního uplatnění, zpravidla s perspektivou asimilace v nové vlasti. Může mít podobu masových migračních toků, například za prací (klasicky od počátku do USA, Československo 1930-35), někdy i před válkou či perzekucí (nejen Československo 1938-45).

Migrace může být cílevědomá, směřující k ovládnutí jiných zemí. V jejím čele nejčastěji kráčí armáda, lámající odpor a uvolňující osídlovaný prostor od dosavadních obyvatel. Může ale probíhat i relativně pokojně, kdy nové obyvatelstvo přichází na pozvání (u nás středověká kolonizace) či se hromadně stěhuje do zemí »zaslíbených«, někdy přímo s cílem si příslušné země postupně ovládnout a podrobit.

Migrační proudy provázely lidstvo po celou historii. Primárně je vyvolávaly změny klimatu a přelidnění. Z počátku se osídlovala dosud panenská území. Jak těchto území ubývalo, migrace se zaměřovala na území již lidmi osídlená s cílem je obsadit a osídlit. Migrací v důsledku silné klimatické změny je i známý útok Hunů na Evropu, jenž zahájil několikasetleté stěhování evropských národů na rozhraní starověku a středověku, jež vyvrátilo mimo jiné vnitřně zcela rozloženou Západořímskou říši.

Taková expanze pochopitelně rodila těžké konflikty, nejednou charakteru boje na život a na smrt. Případy, kdy Slované bez větších problémů osídlili velkou část tou dobou prakticky vylidněné střední Evropy a Balkánu, jsou ojedinělé. Mnohem častější jsou případy, kdy vojska dobývala ta či ona území a tamní dosavadní obyvatelstvo v lepším případě zotročovala, v horším vyhlazovala. Za vojskem postupovala kolonizační migrace.

Nejhorší byli bílí Evropané, klasicky při kolonizaci Severní Ameriky, Austrálie, Afriky, Asie. Nejčastěji šlo o hrubě kořistnické cíle: nová území dobýt, tamní obyvatelstvo oloupit, znásilnit, pobít či postupně vyhladit. V případě USA a Austrálie byli domorodci až na malé zbytky vyhlazeni bílými kolonizátory. Domorodé obyvatelstvo se nejčastěji »civilizovalo« podle hesla typu »Dobrý indián, mrtvý indián!« s tím, že se šíří křesťanství, kultura, pokrok. Evropané přitom neměli k expanzi motiv uživit se. Nešlo o zhoršené životní prostředí v důsledku klimatických změn, hlavním motivem bílých kolonistů bylo brutální kořistění, špatně skrývané za křesťanské hodnoty, rasismus, civilizování údajných primitivů apod.

Za války v rozhodující míře může Západ

Podíváme-li se na dnešní migranty, nejvíc, asi 40 procent z nich, jsou váleční migranti. Drtivá většina jsou vnitřní migranti, dále migranti nacházející azyl v sousedních zemích. Za války v rozhodující míře může Západ, jenž je vede, rozdmýchává a udržuje, s podporou satelitů z někdejších socialistických států. Na počtu obětí mu nezáleží. Před domácím obyvatelstvem se je daří do značné míry zatajit, do značné míry vnutit jako něco normálního, odehrávajícího se daleko a Evropy či Severní Ameriky se nedotýkající.

Na druhém místě jsou sociálně ekologické motivy: migrace za lepším, přičemž v EU14 tím lepším můžou být i štědré sociální dávky, poskytované migrantům, a také možnost šířit islám.

Ekologická krize je v produkci migrantů zatím na třetím místě. Také u ekologických motivů migrace dominuje vnitřní migrace, ze zničených do dosud zachovalých regionů.

Migrace do metropolí vyspělých kapitalistických států a jejich dalších velkých měst není překvapením. Metropole obvykle poskytují nejlepší podmínky k řádné i parazitní obživě. Běžně se do nich ve značném rozsahu migruje, tzv. za lepším. Bývá tam nejlepší nabídka pracovních míst a nejmenší riziko propadnutí až na dno, byť život v metropolích má i zjevná negativa (vysoká kriminalita, horší životní prostředí apod.).

Rozdíl proti obdobím před rokem 1945 je, že elity vyspělých kapitalistických států usoudily, že masová migrace cizinců do metropolí není problém, ale výhoda. Hleděli na ně především jako na levnou pracovní sílu, která nestávkuje. Ve Francii řešili důsledky prohrané koloniální války v Alžírsku (přijali asi tři miliony francouzsky mluvících muslimských Alžířanů, kteří tam s nimi kolaborovali a obávali se pomsty nezávislého Alžírska). Atd.

Čas ale stále více ukazuje, že masová migrace kulturně nekompatibilních občanů z někdejších kolonií je problém. Totiž, tito občané se často neasimilují, vytvářejí ghetta, území nevytvářející významnější nové hodnoty, za to vyžadující nemalou ekonomickou podporu a produkující zejména vysokou kriminalitu a ignoraci zákonů hostitelské země. Později vznikaly no go zóny, kde domácí právo nahradilo nejčastěji právo muslimské a kam se časem neodvažovala ani policie. Časem přibývalo jak obyvatel no go zón, tak jejich počet, samozřejmě na úkor domácích občanů.

EU v hluboké krizi

Až do roku 2015 se mohlo zdát, že problém migrace vzniká jaksi nechtěně a že si s ním úřady západních států »jen« nevědí rady. Pozvání všech potenciálních syrských migrantů německou kancléřkou na konci srpna 2015 otevřelo mohutný, převážně muslimský migrační proud do EU15, provázený četnými otřesy včetně prudkým růstem islamistického teroru a politických stran bojujících proti migraci.

Visegradská čtyřka pod vedením maďarského premiéra Viktora Orbána přes velkou nevoli vedení Evropské unie přetnula balkánskou migrační stezku známým žiletkovým plotem plus nezbytnou ostrahou. Jižní, západní a severní Evropě to příliš nepomohlo, protože byla ponechána migrační cesta přes Středozemní moře. Ochrana vnějších hranic schengenského prostoru – Frontex – pomáhal nelegálním migrantům dostat se přes Středozemní moře na Maltu, do Itálie, do Španělska.

Vedení EU a řady států EU15, zejména Itálie, nejen že migraci tolerovaly, ale na ní i mnoha způsoby přispívaly vysokými částkami. Vznikla převaděčská mafie. Došlo také k nejméně 20 000 úmrtí utonutím ve Středozemním moři.

Zesílila šikana států visegradské čtyřky za odmítání přijímat migranty. Cíl »Ani jeden nelegální migrant« by měl být samozřejmý. Ne však ve zdegenerovaném vedení EU a řadě starých členských států, o řadě lidskoprávních, Sorosem, vedením EU a vládami mnohých členských států EU vesměs dobře placených nevládních organizací nemluvě. Nechvalný výrok řeckého eurokomisaře pro migraci, že »všechny členské státy EU musí přijímat převážně muslimské migranty bez ohledu na katastrofální následky tohoto přijímání v přijímajících státech«, je výmluvný. Nepřekvapuje, že se ke státům visegradské čtyřky začaly připojovat další členské státy EU. Vznikaly volné koalice. Vedení EU se snažilo a snaží co nejvíc podrýt vlády členských států EU odmítajících nelegální migraci.

Jisté je, že idiotská promigrantská politika EU byla jednou z příčin brexitu, odchodu Velké Británie z EU a tím i jejího silného oslabení. Navzdory tvrdému tutlání a sílící cenzuře je problém migrace v Evropské unii velký a dále sílí. Objevují se demografické prognózy, že i při nulové další migraci muslimové převládnou v té či oné zemi EU14 ve 40., 50., 60. letech 21. století.

Běloruská epizoda

V rámci sílící migrační krize se může zdát současná epizodka na bělorusko-polských a litevských hranicích drobností. Západ pod vedením Litvy a Polska se loni v srpnu po prezidentských volbách v Bělorusku pokoušel vyvolat tam nepokoje s cílem anulovat prezidentské volby a svrhnout tamního běloruského prezidenta A. Lukašenka. Neuspěl. Natlačil Lukašenka do náruče ruského prezidenta Putina.

Když ruské tajné služby odhalily přípravu na státní převrat a zavraždění běloruského prezidenta, organizované Západem, rozhodl se Lukašenko na pokračující hrubé vměšování Západu do běloruských vnitřních věcí použít »migrantskou odvetu«. Turecké a saúdskoarabské aerolinky začaly vozit občany Iráku, usilující dostat se do Německa,vs do Minsku. Běloruské úřady je následně směřovaly na polské a litevské hranice.

Polsko i Litva začaly na svou obranu budovat hraniční žiletkový plot. Než jej postavily, proniklo asi 2000 z 8000 migrantů do Polska a následně do Německa. Německo ale další příjem migrantů tvrdě odmítlo. Nezměnila nic na tom ani skutečnost, že jde vesměs o Kurdy, kteří léta za Západ krváceli ve válce s tzv. Islámským státem, který západní mocnosti spolu s Tureckem a Saúdskou Arábií vytvořily, financovaly a vyzbrojovaly. Není nad západní pokrytectví.

Polsko neprodyšně uzavřelo své pohraničí s Běloruskem. Co se tam dělo, se pořádně neví. Že migranti tam trpí chladem, hladem a nemocemi, lze předpokládat tím spíš, že podzim se rychle překlopil do zimy a ta tam nebývá zrovna přívětivá. Že tam jistý počet migrantů při své mimořádně riskantní cestě na vysněný Západ přišel o život, je vysoce pravděpodobné. Těžko se komentuje případ migrantky, která tam někde v polních podmínkách porodila dítě. Prý jí (převaděčské gangy) říkaly, že budou v Německu vítaní. Asi tisícovka migrantů své dobrodružství vzdala a využila možnosti se na náklady Běloruska vrátit letecky do Iráku.

Vlci neškodní?

Jistý, psychicky labilní polský voják dezertoval do Běloruska a požádal tam o politický a další azyl. Běloruským novinářům se svěřil, že se nemohl dívat, jak tam polští vojáci likvidují migranty, údajně včetně přímých poprav a pohřbívání v tzv. mělkých hrobech. Vlci se tam prý toulají a v tlamách sem tam nosí zkrvavené ruce a nohy migrantů s kusy oděvů, které vyhrabali z mělkých hrobů. Onen Polák prý zná dobře tamní historii včetně nelítostného vyřizování účtů mezi těmi a oněmi, naposledy za druhé světové války.

Část ekologů bojujících za divočinu tvrdí, že vlk nemůže napadnout, roztrhat a sežrat člověka, prý napadá jen dobytek. Nevím. O napadání dobytka vědí leccos naši zemědělci z regionů, kam se vlci vrátili. O napadání lidí hladovými vlčími smečkami je celá řada historických záznamů. U nás naposledy byla vlky roztrhána vysokoškolačka na běžkách v roce 1975 u slovenského Kežmarku.

Věřím, že onen polský dezertér viděl vlky nesoucí zkrvavené lidské končetiny včetně kusů oděvů. Nepředpokládám ale, že by je vyhrabali z mělkých hrobů. Hladová vlčí smečka si zřejmě vyhlédla zubožené osamělé migranty, napadla je a roztrhala. Že lidi mají nechat na pokoji, jim zřejmě ekologové nevysvětlili. Hlad je hlad. Když nezabiju já, zahynu hladem sám. Je to starý krutý zákon přírody, s kterým nic neudělají ani upřímná přání některých ekologů.

Polská vláda i opozice si zde daly bobříka mlčení. Prý napřed boj proti Bělorusku a Rusku…

Jan ZEMAN