Osobně jsem pro první variantu

Bezmála osmdesátiletý předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský chce údajně také kandidovat na prezidenta republiky. Je tedy jedním z řady těch, kteří by se chtěli dostat v žebříčku funkcí v naší vlasti na nejvyšší místo. Má sice také handicap, byl chvíli členem KSČ, ale jistě to byla »mladická nerozvážnost«, anebo profesní touha a dnes toho náležitě lituje. Přes čekatele v městském soudu, kam přímo přišel snad díky svému angažovanému otci, se dostal na právnickou fakultu, aby nakonec brzy po vstupu vojsk musel odejít dělat právníka v družstvu Pokrok. Pak podepsal Chartu. Teprve zřejmě Obroda a nově se rodící sociální demokracie z něj udělala ministra spravedlnosti, aby si ho Miloš Zeman vybral za ústavního soudce a následně dokonce za předsedu Ústavního soudu.

Tak ve stručnosti vypadá curriculum vitae Pavla Rychetského. Možná, že ovšem jeho životopis by se mohl stát podkladem pro natočení výukového filmu pro mladé právníky. Věřím, že se tak i stane.

Nejde mně však o jeho případnou kandidaturu, ale o jeden jeho vyslovený názor. Vychází z jeho rozkmotření s prezidentem Zemanem. Show mezi oběma pány zahájil Rychetský kritikou Zemana. Ten nebyl nad věcí a odpověděl. Svůj návrh na udělení řádu anuloval a od té doby předseda Ústavního soudu nenechává na prezidentovi ani »nit suchou«. Ze soudce, který by měl být podle toho, co stále slyšíme, nadpolitický, se stal angažovaným politikem. Proto bývá využíván současným mainstreamem nejen při útocích na Miloše Zemana, ale i na ty, kteří mají jiný názor, než se má nosit. Naposledy jsem zaslechl jeho kritiku způsobu voleb prezidenta. Prý se ukázalo, že způsob, kdy je u nás prezident volen všemi voliči, kteří přijdou volit, se ukázal jako chyba. Nedodal ovšem, že kdyby ho volil jen parlament, mohl tehdy, před deseti lety být kandidátem tehdejší koalice a vyhrát. Takto mu Zeman uzmul vítězství. Lidé totiž rozhodli podvakrát jinak, než chtěla »pražská kavárna«.

Nastávající prezidentské volby jsou ovšem loterie. Zvolení prezidentem může totiž záviset na mnoha faktorech. Včetně oblíbenosti politiků, tedy zájemců o nejvyšší post. Nebudou rozhodovat sekretariáty a na nich závislí poslanci či senátoři. A to musí být pro současné mocné velmi stresující. Pavel Rychetský, pokud by chtěl opravdu kandidovat, by vlastně neměl jisté, zda se vůbec dostane do druhého kola. Tak ten, který by měl obhajovat co nejširší demokracii, se najednou otočil o sto osmdesát stupňů a demokracii by omezil. Jen kvůli své nenávisti k Miloši Zemanovi, případně k někomu jinému, jenž by mohl být zvolen jako skutečně nezávislý či třeba mít i jiné názory než náš mainstream a zmíněné sekretariáty.

To všechno pochopila i pravice. Především to, že je třeba voličům »své kandidáty« vsugerovat. Brzy ve všech stanicích nás budou bombardovat medailonky vybraných a rozhovory o tématech, která vyhovují. U Soukupa na Barrandovu začali už nyní a ohlásili vysílání pravidelného duelu, na nějž bude zván vždy jeden z kandidátů. Před samotným ředitelem Soukupem a jeho partnerem Kocábem (ostatně také zřejmě kandidujícím) bude zpovídán. Bude muset nejen obhájit své euroatlantické postoje, ale i svou »demokratičnost«. Nepochybuji o tom, že Pavel Rychetský tady uspěje. Horší to může být přímo u voličů. Proto ona kritika způsobu volby. Ta skutečně pana Rychetského vyřadila z možnosti projít zákulisními jednání v sekretariátech.

Jaroslav KOJZAR