Opomíjení pandemických varování může mít tragické dopady

Odmítači očkování proti covid–19 se vysmívají současné reklamě v podání pana Čtvrtníčka. Možná jde o ne příliš podařený spot, ale to nic nemění na tom, že očkování zůstává jednou z cest, jak zabránit těžkému průběhu nemoci a zbytečným úmrtím. Pandemie covidu se stala svým rozsahem a dopadem zatím největší globální zdravotní krizí 21. století, která mnohé zastihla nepřipravené. A to i přesto, že jsme se mohli poučit ze zkušeností a varování předcházejících pandemií. Jen ve 20. století to byly »španělská«, »asijská« a »hongkongská« chřipka. Každá z nich stála mnoho lidských životů a měla vážné zdravotní a ekonomické následky. Nejzávažnější španělská chřipka si vyžádala 20 milionů ztracených životů. Covid‑19 podle statistických údajů WHO k 8. srpnu 2022 vykázal 581  686  197 potvrzených nákaz a 6  410  961 obětí!

Všechny pandemie měly vážné celospolečenské dopady. Mezi ně patřilo ohrožení politické a ekonomické stability společnosti, zvlášť v zemích s omezenou zdravotnickou infrastrukturou, přetížení a zahlcení zdravotního systému, negativní dopady na ekonomiku států, snížení kvality života občanů, včetně společenské izolace, zvýšení úmrtnosti a z toho vyplývající i ekonomické a psychologické dopady na širokou populaci. Vážné dopady se projevily u lékařů a dalších zdravotnických pracovníků v podobě psychického strádání, posttraumatickým stresem, pocitem izolovanosti, strachem o rodiny a blízké, aby se nenakazili, a celkovou depresí. Lidé zažívali pocit strachu z neznámého, vysokou míru stresu, docházelo i k narušování vztahů v rodinách a společenských komunitách, ztrátě důvěry, často i pod tlakem ekonomických problémů v důsledku ztráty výdělku a přístupu k základním životním potřebám. Bez ohledu na tyto varovné signály došlo v »předcovidové době« k tlaku na omezování zdravotních a sociálních služeb. Mimo jiné i vlivem dopadů ekonomické a finanční krize v letech 2008–2009. Výše škrtů byla obrovská. Rozpočty na zdravotnictví se snížily v některých zemích EU až o 20 procent. Zvýšily se poplatky za lékařskou péči. Došlo k citelnému snížení nebo zmrazení platů ve zdravotnictví a redukci počtu lékařů a sester. To mělo za následek vyšší pracovní zátěž zdravotníků, kteří ve zdravotnictví zůstali.

Úsporná opatření se samozřejmě odrazila i v nedostatku odpovídajícího zdravotnického vybavení a v důležitých investicích. Vše pak vedlo k celkovému snížení kvality péče a bezpečnosti pacientů. Tento deficit odolnosti zdravotního systému se naplno projevil v době pandemie, nejtragičtěji na počátku roku 2020  v Itálii. Chyběli lékaři, sestry i techničtí pracovníci a 70  000 lůžek v nemocnicích. Počty úmrtí pacientů tak byly neúměrně vysoké.

Velké problémy měly i další evropské země, včetně České republiky. Zde se bohužel jen částečně podařilo do nástupu pandemie covid-19 napravit devastační vliv pánů Julínka, Hegera a dalších asociálních ministrů zdravotnictví. Dnes pan Válek hrdě kráčí v jejich šlépějích za vydatné pomoci svých pětikoaličních kamarádíčků, chrlí jednu perlu za druhou, pohrdá zdravotníky i návrhy skutečných odborníků a opět opomíjí vážná předcovidová pandemická varování. Otázka totiž nezní, zda přijde další pandemie, ale kdy a v jakém rozsahu.

Soňa MARKOVÁ