Zmrazení platů ministrů, poslanců, senátorů a státních zaměstnanců beru jako gesto. Moc státní pokladně nepomůže a ani neovlivní »české divadlo«. Obecenstvo, tedy občané, chce být klamáno, a tak se také klame. Také vláda a poslanci se senátory se pak mohou tvářit, že něco podstatného udělali pro stabilizaci naší měny a přiblížili se těm dole. Jen soudci se svými stotisícovými platy, i když i tady jde o průměr a ne každý má těch sto tisíc, se postavili proti. Soudcovská unie dokonce napsala cosi o nezávislosti soudců, která je snad dokonce ohrožena, pokud nedostanou přidáno. Tak málo stačí, jak vidno, k podkopání nezávislosti. Při stotisícovém platu průměrných měsíčních šest tisíc. Pro některé nesoudce to je ovšem skoro celý důchod, pro jiné třeba jeho polovina. Za to ten jiný může žít půlku nebo čtvrtku měsíce. To ovšem není případ soudců.
Zamýšlel jsem se nad jejich výjimečností. Zákony přijímají dvě stovky poslanců a desítky senátorů, pak je tu ještě prezident se svými poradci, který ony zákony může vetovat, ale stejně se neprosadí, když poslanci se scuknou a znovu zákon odsouhlasí. Ti dole ho musí pak plnit. Od úředníka po kmána. Tak je to po staletí, i když zákony bývají přizpůsobeny době. Soudce je na tom jinak. On sám rozhodne »na základě zákona«, jenže jiný soudce má třeba opačný názor. Také odvolací soudní orgány se skládají z několika jednotlivců a nikdy nemohou nahradit množství těch, kteří zákon (podotýkám, že si nedělám iluze o odsouhlasených zákonech) navrhli a schvalovali. Tak několik jedinců se staví nad všechny ostatní. Jedinci proti všem. Jedinci, kteří mají mnohé výhody oproti nám ostatním, byť budeme senátory, poslanci, odborníky navrhujícími zákon anebo těmi, co dole musí ony zákony plnit. Výkladcem nejsou tvůrci zákona, ale subjektivní soudci. Jednotlivci s různými názory, s různými přístupy k zákonům. Je to ještě, ptám se, demokracie? Nebo, promiňte, takto lze chápat demokracii? Proto tak klidně mohou dokonce prolamovat »Benešovy dekrety«.
A ony platy? Neměli by i oni udělat alespoň gesto, které ukáže, jak jsou jim blízké problémy nás ostatních? Měli, ale to by přece ohrozilo jejich »nezávislost« a i třeba oněch šest tisíc, které jim dnes mají být odepřeny, by zítra stačilo ke zkorumpování soudce. Tedy pokud by je nabídla jedna ze soudících se stran. Vím, že zjednodušuji, ale jde opravdu jen o zjednodušení?
Milan ŠPÁS
