Současný konflikt na Ukrajině nám ukazuje, jak se mění celý svět, Evropa i naše společnost. Nebudu zde rozebírat, proč k agresi Ruska vůči sousednímu státu došlo, ale pokusím se nastínit několik otázek, které dávají tušit, že o nich buď nesmíme ani uvažovat, nebo je ze své mysli raději vytěsňujeme.
Čelní představitelé našeho státu (například Petr Fiala, Vít Rakušan, Jana Černochová a mnozí další), jakož i někteří odborníci říkají, že naše republika má hodně zkušeností s Ruskem i tím, jak se dokáže chovat vůči jiným státům, protože jsme to v minulosti zažili. Všude se skloňuje rok 1968 a intervence vojsk Varšavské smlouvy a následný pobyt sovětských vojsk na území tehdejší ČSSR. S výročím srpnových událostí roku 1968 se vždy toto zmiňuje, ale pouze s přihlédnutím k Rusku. Nijak se nezmiňuje, že součástí tehdejších vojsk byli i vojáci z Běloruska, Ukrajiny, celého Sovětského svazu. Média tuto skutečnost upozaďují, ale občas prosákne informace, že například bratři Kličkové jsou synové vojáka z Ukrajiny, kteří vyrůstali v severočeské Mimoni.
Tím to ale zdaleka nekončí. Dokonce i někteří sovětští vůdci byli Ukrajinci. Jako Leonid Brežněv, tedy člověk, který na naše území vojska Varšavské smlouvy poslal, byť víme, že o zásah horlivě stála ukrajinská komunistická strana. Tyto skutečnosti se dnes nikde moc nezmiňují, bohužel.
Podobné je to s rokem 1945 a ničením památníků Rudé armády. I v oné armádě byli vojáci jiných zemí, včetně Ukrajiny, a tak je naprosto nesmyslné jakkoliv tyto památníky, které připomínají nejhorší hrůzy našich dějin, jakkoliv ničit. S tím je totiž nutné zmínit, že i mnozí maršálové Sovětského svazu, kteří se podíleli na osvobozování, byli Ukrajinci (Malinovskij), stejně i Rusy (Žukov). Současný konflikt Ruska s Ukrajinou dává tušit, že média, jakož i někteří naši pravicoví politici pro obhájení dodávek zbraní na Ukrajinu vytvářejí takový typ minulosti, aby se vše dalo veřejnosti vysvětlit. Vypadá to na to, že zde určitou roli hraje logika »litování«, že byl malý soused napaden velkým a nikdo jej řádně nelituje. Používá se tedy výklad, že v roce 1968 nás také nikdo nelitoval, a proto je nutné si něco s minulostí vyřídit – možná se s ní vyrovnat.
Bohužel to celé spíše rozsévá nenávist vůči Rusům samotným, kteří jsou ze společnosti vylučováni, jsou často napadáni a je na ně nahlíženo jako na agresory, byť s tím nemají nic společného. V poslední době například světová operní pěvkyně Anna Netrebko. Tato paušalizace ve společnosti zasévá nejen nenávist někoho vůči někomu, ale rovněž zvyšuje fašistické prvky, kdy je dav na náměstích schopen tleskat čemukoliv, aniž by vlastně věděl, čemu tleská. Pravicová pětidemoliční vláda tím zasela sémě kolektivní viny, která se v současné době přetavuje do kolektivní viny vůči pachatelům ukrajinské národnosti. Ze všeho zmíněného tedy plyne, že dnešní Rusko není Sovětský svaz a Sovětský svaz není Rusko. Tolik k tématu minulosti.
Proč se útočí na sportovce?
Snad nejvíce smutné je, že válečný konflikt odnášejí i ti, kdo s ním nemají nic společného. Myslím tím sportovce. Z jaké logiky je vyloučeno Rusko a Bělorusko z různých sportovních klání? Proč se útočí na sportovce? Vždyť jedou sportovat a překonávat pověstné mety. Troufnu si tvrdit, že tímto krokem dochází k paušalizování celé věci a předkládání kolektivní viny. To znamená, že jestliže Rusko zaútočilo na Ukrajinu, tak jsou vinni všichni Rusové. Tohle je velice nebezpečný precedent. Nepamatuji si totiž, že by byli sportovci USA nějak postiženi, když v roce 1999 USA a NATO bombardovalo bývalou Jugoslávii nebo když se konala ilegální válka v Iráku. Nikdo tenkrát sportovce netrestal. Tak proč nyní ano? Je evidentní, že když dva dělají totéž, není to totéž.
Za dezinformaci může být označena i zpráva, že za současnou eskalaci napětí na Ukrajině může NATO, které se přibližovalo k hranicím Ruska. Informátoři tvrdí, že tohle není pravda, ale když se podíváme na mapu rozšiřování NATO, tak to pravdu potvrzuje. Stejný případ je informace, že se na území Ukrajiny vyskytovaly nějaké laboratoře na výrobu biologických či jiných zbraní a vše bylo bedlivě sledováno USA. Je to informace, která se zakládá na pravdě, nebo se jedná o dezinformaci? V mediálním prostoru můžeme vidět, jak éterem létají jedny i druhé zprávy.
Co si ale ještě dále nesmíte myslet, je to, že ve válce on-line jsou vám předkládány jen ty záběry, které chce ta či ona strana. Když se podíváte na živé vysílání kamer z některých měst na Ukrajině, můžete vidět, že například hlavní město Kyjev svítí. Nejsem žádným příznivcem konspiračních teorií, ale pokud zuří válka, tak logika věci praví, že velké cíle mají být zhasnuty a lidé mají zatemnit okna. Alespoň takhle to vždy bylo, aby se ochránilo civilní obyvatelstvo. Nebo je tomu dnes jinak?
Je mnoho dalších věcí, o kterých nesmíte ani uvažovat, ale je důležité aspoň o nich diskutovat, abychom dnes pochopili, co se vlastně děje, a že se západní společnost posunuje někam, kde nemá být – začíná totiž silně paušalizovat a vyzdvihovat kolektivní vinu, což je velice nebezpečné.
Jan KLÁN
