Nenasytná bestie, která lační po krvi

Svět se nachází v nelehké situaci. Jedna strana nahlíží na Rusko jako na nepřítele, druhá strana zase na USA. Zdá se, že jsme se obloukem vrátili do doby studené války, jen s tím rozdílem, že neexistují dvě supervelmoci. Světové organizace, jako OSN a její součást Rada bezpečnosti, by měly mít ve svém vínku slovo mír a jeho prosazování. Na oko tomu tak i je, ale média hlavního proudu podporují druhou stranu míru – válku. Vedení války je propracované do samého detailu už od doby Carla von Clausewitze z počátku 19. století. Tenkrát bylo z jeho úst jasně řečeno, že válka je pouze pokračování politiky jinými prostředky. Od konce nejhorší války v dějinách, druhé světové války, v roce 1945 všude znělo slovo mír. Jenže v dnešní době jako kdyby ono slovo vyšumělo, bylo upozaděno, případně bylo na něj hleděno jako na cosi normálního, co není potřeba dále rozvíjet a zkoumat. Nehledě na to, že mír není výhodný pro korporace, a to zejména zbrojařské. Celé lidstvo by přeci mělo žít v míru a nemělo by válčit. Jenže současný systém, který vládne světu – kapitalismus – je jiného názoru. Dle jeho logiky akumulace kapitálu a bohatství je nutné rozvíjet teorii války až do samotného konce, slovníkem nedávno minulým – až do samotného vzájemně zaručeného zničení. Válka má tedy ve veřejném prostoru větší PR i prostor, než prosazování míru, protože mír nelze převést na logiku zbrojního kapitálu.

Můžeme zde uvažovat o logice vojenskoprůmyslového komplexu, což znamená propojení vojenských sil, zbrojních firem, politických struktur a dalších přidružených skupin s mocenskými a soukromými zájmy. Pokud tuto logiku přeneseme na současnou dobu, tak můžeme pozorovat několik jasných indicií, a to zejména na Ukrajině. Na území tohoto státu se nashromáždilo mnoho vojenských sil ze zahraničí. Záměrně nepíši vojska NATO, jelikož žádná neexistují. Byla pouze vojska Varšavské smlouvy, která zanikla v roce 1991, protože všechny armády členských států Varšavské smlouvy podléhaly velení Varšavské smlouvy v Moskvě. NATO nic takového nemá – má pouze »koalice ochotných« zúčastnit se mise. V době rozpuštění Varšavské smlouvy ale bylo slíbeno, že se NATO nebude rozšiřovat dále na Východ. Jenže situace byla naprosto jiná – téměř ihned po zániku Varšavské smlouvy se NATO začalo rozšiřovat blíže k ruským hranicím. Síly, které jsou nyní dislokovány na Ukrajině, jsou vyzbrojeny určitým typem munice, což vyhovuje zbrojním firmám, potažmo některým státům, které podle tvrzení »daruj munici, posílíš mír«, chtějí být mírotvorci a již je nezajímají zmařené životy nevinných lidí. Poté zde máme politické struktury, které se vehementně snaží ukázat, že chtějí mír i za cenu války – zde narážím na amerického prezidenta Joe Bidena, který již delší dobu řinčí zbraněmi právě ve spojení s vojenskoprůmyslovým komplexem, který je v USA rozvinut již od 50. let 20. století. V neposlední řadě zde máme soukromé zájmy, které chtějí vyvážet kapitál pod rouškou demokracie do zemí, které jsou USA označeny (zatím) jako nepřátelské.

Jestliže má válka větší prostor v médiích než mír, tak je nutné více rozvíjet vědu o míru, která se odborně nazývá paxologie. Z logiky věci by přeci všem měl vyhovovat mír. Nebo snad neměl? Pokud bude nastolen mír, tak nebudou zbytečně zmařeny životy nevinných lidí. Ostatně díky míru se po roce 1945 dokonale rozvinul sociální stát na Západě a pokus o jinou společnost v socialistických zemích. To, že se dnes mír upozaďuje, způsobuje také zvyšující se majetková a příjmová nerovnost lidí. Jedni mají extrémně málo a druzí extrémně hodně. Mezi těmito skupinami je velká skupina lidí, kteří se blíží k dolní skupině, a tím narůstá napětí, které ohrožuje sociální smír. Ve veřejném prostoru téměř každodenně slýcháme slovo mír – mírové otázky, mírová řešení, smír atd. Jedná se o velice naléhavou věc, protože válčit je vždy jednoduché, ale ukončit konflikt mírem je poměrně obtížné a mnohdy s sebou nese miliony obětí. Proto je nutné rozvíjet vědu o míru a jeho vedení, protože pokud celý veřejný prostor bude zaplněn pouze teorií války, která je postavena na síle, tak už dohledná budoucnost bude budoucností nejistou a velice nebezpečnou. Válka je totiž jako nenasytná bestie, která lační po krvi a zmaru.

Jan KLÁN, předseda OV KSČM Kutná Hora