Nejen já, ale určitě mnoho jiných osobností, které se cítí vlastenci československého státu, České republiky, ctí zájmy a potřeby svého národa, si připomenou životní výročí dr. Edvarda Beneše, našeho druhého prezidenta. Narodil se 28. května 1884. Vybral jsem několik myšlenek:
Spolu s T. G. Masarykem se podílel na sepsání Prohlášení nezávislosti československého národa, které bylo zveřejněno 18. října 1918. V něm se mj. pravilo: Přijímáme ideály moderní demokracie a budeme k nim lnout, poněvadž to byly ideály našeho národa po staletí. Přijímáme zásady o osvobozeném lidstvu, skutečné rovnosti národů a vládách, odvozujících všecku svou spravedlivou moc ze souhlasu ovládaných. My, národ Komenského, nemůžeme než přijmout tyto zásady lidských a občanských práv.
V roce 1938 prohlásil: »Nikdy nebudeme pochybovat o Francii, protože ona nikdy nezradila své slovo…
Politických stran nesmí být příliš mnoho, protože dochází ke komplikovanějším stranickým poměrům, míra sporů a počet konfliktů je mnohem větší, národní a státní život rozdrobenější a stát oslabenější…«
Ke zvýraznění těchto myšlenek jsem se dnes zahleděl do jeho brožury pod názvem Povaha politického stranictví. Byla vydána v péči ministerstva školství a národní osvěty v roce 1920. Domnívám se, že bychom se nad jeho myšlenkami mohli zamyslet i v současnosti.
Co činí straník – Zásady strany bezohledně obrátí ve svůj prospěch, morálka strany mu dovoluje bez skrupulí šlapat po právech lidských a po morálce veřejné. A jsa si jist, že za ním stojí legie straníků a vlivem v různých korporacích a v tisku, nezdráhá se cynicky stavěti na obdiv svou sílu a brutalitu a všemi projevy, vlastnostmi a způsoby boje pracuje straník soustavně k ubíjení talentů a duchu vynikajících osobností, k jejich umlčování, znechucování a demoralizování…
Zajímavá citace z Národní obrody roku 1938:
Nikdy už naše země nesmí býti hadí slují studených ďáblů, nikdy už z ní nesmí beztrestně syčeti smích rouhání, nikdy už nebude bezpečným pelechem kuplířů a travičů.
Prezident E. Beneš dne 12. prosince 1943 podepsal za přítomnosti maršála J. V. Stalina v Moskvě Smlouvu o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci se Sovětským svazem, která se stala základem naší bezpečnosti a naší zahraniční politiky. Prezident Beneš považoval tento akt za vyvrcholení svého zahraničního politického díla. Tam byly také projednány otázky budoucí výstavby ČSR a přijaty zásady, které později byly vyjádřeny Košickým vládním programem. Tato cesta Beneše do Moskvy byla cestou jeho návratu do vlasti. Na moskevském letišti dne 17. března 1945 řekl:
»Naše cesta do vlasti, která je osvobozována hrdinským úsilím sovětské armády a všech našich spojenců, vede přes Moskvu. To zdůrazňuje ještě více význam našeho vzájemného přátelství a našich spojeneckých styků.« Po návratu do vlasti nastala práce na výstavbě republiky, jejímiž mezníky byly podpisy prezidenta na důležitých politických i hospodářských zákonech v duchu moskevských ujednání.
V srpnu 1945 E. Beneš prohlásil: »Nevrátíme se do roku 1938. Víme, že liberální společnost je anachronismem v teorii i praxi.«
Dne 7. června 1948 v závěru svého dopisu Klementu Gottwaldovi napsal: »Věřím v dobrého genia našeho lidu a věřím v krásnou budoucnost naší drahé republiky.«
Několik poznámek k zamyšlení při vzpomínce na jeho životní výročí. Všechny etapy jeho života by bylo vhodné znovu rozebrat a veřejně připomenut. Připomenout si slova o demokracii, která by měla vycházet z vůle lidu, a porovnat se současnými činiteli, kteří tvrdí že svoje kroky ve vnitřní a mezinárodní politice činí v zájmu lidu a naší vlasti. Posuďme každý sám.
Rudolf HEGENBART
