Stál asi na špatné barikádě, přesto ho nosíme v srdci. V českých zemích tradičně oslavujeme i kamenujeme a to vše bez dlouhých cavyků. K tomu připouštíme lži i polopravdy, ty pak papouškujeme po celá desetiletí… Hledáme hrdiny a ty skutečné zatracujeme, po jejich smrti je dokonce kádrujeme.
Příkladem hrdinů ze »špatné barikády« je Julius Fučík (23. 2. 1903 – 8. 9. 1943). Včera jsme si připomněli 119. výročí jeho narození. Oslavujeme cizí hrdiny a na ty naše zapomínáme. Jedním z těch zapomenutých hrdinů je právě Julius Fučík, významný prvorepublikový novinář, spisovatel, divadelní kritik, ale především výrazná osobnost protifašistického odboje. Byl komunistou, a to je ten »škraloup«, pro který musí zmizet z paměti národa. Kdo z vysokoškolských studentů ví, že jeho slavná Reportáž, psaná na oprátce, napsaná v pankrácké věznici byla přeložena do 90 jazyků světa. Reportáž se stala dokonce naší nejvíce překládanou knihou. Je vytvořena ze 167 motáků propašovaných z pankráckého vězení, stala se výpovědí o hrdinství i zbabělosti. Julius Fučík byl popraven 8. září 1943 v Berlíně. V posledním dopise na rozloučenou napsal »člověk není menší, i když je o hlavu kratší«. Po únoru 1948 se stal symbolem hrdinství, ale za to Julia Fučíka přece trestat nemůžeme…
Dnes je kádrován, každý jeho krok je bedlivě »odborníky« posuzován. Bez soudu má být vymazán z naší paměti. Bojoval na stejné barikádě jako ostatní, co položili své životy za svobodu své vlasti, národní socialisté, komunisté, sociální demokraté, sokolové a další často bezejmenní hrdinové.
Naši stateční předkové vytvářeli slavné dějiny naší země. Jejich činy i jména nám závidí celý svět. Jejich pomníky zdobí naši historii. Českoslovenští legionáři bojovali na transsibiřské magistrále, naši letci trestali německé okupanty v bojích nad Británií, 1. československý armádní sbor v SSSR osvobozoval Kyjev a další města na Ukrajině, Polsku, Slovensku… Svět obdivoval naše výsadkáře, kteří spolu s domácím odbojem poslali do pekla R. Heydricha. Mnozí se však vděku nedočkali.
Fučíkovo jméno se nehodí do polistopadové režie. Mizí z učebnic dějepisu, z české literatury i z historie protifašistického odboje. Mnohé jeho pomníky byly odstraněny, roztaveny, po listopadu 1989 musel také opustit své místo v Pantheonu Národního muzea. Jeho místo zaujal František Josef I. rakouský císař, který rozpoutal 1. světovou válku s miliony padlých…
Při cestě za svými předky se zastavím v Praze na Olšanských hřbitovech i u sochy Julia Fučíka. Vždy tam hoří svíčky, vidím i květiny. Julius Fučík i přes snahu těch nenávistných zůstal v naší paměti, tak jako jeho »Lidé, bděte!«
Přemysl VOTAVA
7 komentáře
Soudruzi si na přelomu 40 a 50 let vytvořili jakousi modlu, a to z nějakého fučíka a teď s tím máme všichni žít? Nechejte si ho pro sebe. Nás ostatní nějaký fučík nezajímá. Sorry.
Patřil k těm, kteří padli, abychom my mohli žít. Koho by to taky zajímalo…
Skutečnost, že do Pantheonu Národního muzea se po desítkách let vrátil(!) císař František Josef I. a jeho manželka Alžběta Bavorská má na rozdíl od Fučíka má soudruhu Votavo logiku, ba přímo materialistickou , neboť císař a vídeňský dvůr na stavbu Národního muzea Království českého přispěli částkou cca 25 000 zlatých..Fučíkova busta byla odstraněna během dlouhé rekonstrukce NM až v roce 2017. Fučíka jste pro nedostatek ideologicky vám potřebných hrdinů zprofanovali po roce 1948 a svým způsobem jste zaseli vítr a sklidili bouři. Titulek jednoho z jeho děl “Země kde zítra znamená včera” lze aplikovat na dnešní přepadení Ukrajiny Ruskem, Putinův projev k toku byl s velkou pravděpodobností předtočen již v pondělí..
Velký Max : legionáři bojovali právě proti bolševikům,což autor nějak vypustil … a ,,profesor Horák psal lži a kecy o ,,zemi,kde zítra již znamená předloni” ( ironie )
Řadoví legionáři se vzbouřili proti snahám svých oficírů pokračovat v boji po boku diktátora Kolčaka. Po návratu do republiky byli považováni za nakažené rudou agitací a nespolehlivé.
Legionáři bojovali za císeře pána a jeho rodinu, jak pravil Švejk. Můj praděda padl v této válce v oblasti srbsko-italské a mladý. Doma měl ženu a dítě. To že dal císař 25.000 zlatých je sradna, mohl to nechat za “své” peníze postavit sám, jako důkaz úcty vůči čechům. Nebo ne? Nedělejte ze sebe hlupáka maxi. To si nezaslouží nikdo i ten bez rozumu.
To, že bylo NM rekonstruováno dlouho nikoho neomlouvá za to, že byla busta Julia Fučíka odstraněna. Je vidět, jak si vážíme lidí, kteří skutečně bojovali za naši vlast, ať písmem, slovem nebo zbraní.
Komentáře jsou uzavřeny.