Zažil to snad každý z nás. Radost z nového domácího spotřebiče vydržela po dobu záruky. Krátce po ní však přístroj přestal fungovat. Říkalo se, že výrobci montují do spotřebičů kazítka. Většina lidí je nazývá poněkud ostřeji, až se to zdráhám napsat. Každopádně sehnat opraváře se stalo čím dál obtížnější a cena opravy se šplhala do závratných výšin. Řada spotřebitelů to vzdala a koupila si nový přístroj. Výrobci si mnuli ruce. Nicméně zdražování a stížnosti kupujících donutily i Evropskou unii, aby nařídila výrobcům přibalovat ke spotřebičům schéma oprav a držet zásoby náhradních dílů po dobu nejméně deseti let. Navíc mají být spotřebiče vyrobeny tak, aby je šlo rozmontovat a smontovat pomocí běžných nástrojů. Tím vším mají být společnosti, často nadnárodní, donuceny dodávat na trh výrobky delší životnosti.
Přetrvává však jiný problém. Kdo si vzpomene na devadesátá léta, jistě si s povzdechem uvědomí, jak učební obory upadly do nemilosti. Učiliště se měnila na střední školy se zaměřením na výuku manažerů. Řemeslo se propadlo skrz své bývalé zlaté dno do bahna opovržení. Těžko se z něho dnes dostává. Poctiví řemeslníci vyučení v minulém režimu odešli nebo odcházejí do důchodu. Na jejich místa nastupuje jen málo zájemců. Platí to i pro tolik žádané opraváře. Mediálního nadšení se proto dočkal projekt Naučíme vás to opravit. Přední výrobci elektrospotřebičů se spojili se středními odbornými školami, aby podpořili přípravu nových servisních techniků. Projekt má nalákat děti a rodiče, aby se pro takovou životní cestu rozhodli. Jde vlastně o jeden z dalších příkladů toho, jak snadné je něco zavrhnout a rozbořit a jak obtížné je to znovu zavést.
Miroslava MOUČKOVÁ
