K obci, která se nachází nedaleko Českého Brodu, dojedete po cestě dlouhé asi 15 kilometrů. Můžete využít městský autobus nebo jet na kole a ti zdatnější chodci, kteří by se víc chtěli těšit rozhledem po krásné krajině, by nepochybně zvládli cestu i pěšky. Ta obec se honosí krásným českým názvem Horoušany. Cestovatelé by ale neměli opomenout tamější hospodu, neboť je pozoruhodná nejen svým názvem U Basařů, ale hlavně tím, jak neskutečně těžké osudy vetknula do historie.
Hospodský Antonín Basař, kdyby žil, mohl by vyprávět o tom, jak těsně po válce v květnu 1945 hledal svého vnuka, pětiletého Svatopluka Baumana, který byl za války umístěn s ostatními dětmi do německé dětské vychovatelny v bývalém vojenském špitálu v Praze-Krči. Kdysi se tam léčili lidé trpící nakažlivou tuberkulózou.
Když němečtí nacisté pobili těm dětem rodiče, umístili sirotky na výchovu pod kuratelu německých sester. Hospodský Antonín Basař tehdy zapřáhl svého koníka a vyjel do Prahy hledat německou dětskou ubytovnu. Svého vnuka tam našel a oslovil ho německy: »Svata, komm mit mir. Ich bin dein Grossvater!« neboli, Sváťo, pojď se mnou. Já jsem tvůj děda. Nasedli a dojeli do Horoušan. Tam se Sváti ujala jeho babička Anna a pak i jeho teta Jarmila.
Neměli lehký život. Hospodský Antonín spoléhal, že v roce 1947 bude žít z prodeje za utrženou hospodu, a neplatil si důchodové pojištění. V roce 1953 došlo k měnové reformě a z peněz vznikly vázané vklady v poměru 1:50. Nedaly se vybírat. Jak tehdejší vnuk a dnešní inženýr Svatopluk Bauman vypráví, aby nezemřeli hlady, dostávali děda a babička dohromady 194 Kčs jako sociální důchod. On dostával sirotčí důchod 210 Kčs za měsíc.
Přetěžký osud Baumanových
Svatoplukův otec Břetislav Bauman se narodil v Horoušanech v roce 1905. Jako svobodný sloužil na vojně v 6. polní rotě pluku Jiřího z Poděbrad v Terezíně, kde 21. března 1925 přísahal věrnost Československé republice. Byl činným členem a místním starostou Československé obce sokolské. Stal se sedlákem a mlynářem. Vedl zemědělský statek a vlastnil pole a provozoval mlýny. Jak bývalo u sedláků zvykem, obhlížel své jedenáctihektarové pole a zjistil, že na poli jsou stopy po cizích lidech. Když se zeptal, co tam dělají, řekli mu, že obhlížejí lom pro těžbu kamene. Byli dva. Bylo mu jasné, že je to výmluva a že zřejmě seskočili padákem. Nabídl jim, aby se nasytili a do blízkého okolí jim pak donášel potraviny. V Praze gestapo vypátralo pomocníky výsadkářů a po neskutečných krutostech z nich vytlouklo i adresu Baumanových, kteří výsadkářům – Gabčíkovi a Kubišovi – pomáhali. Manželé Břetislav a Emílie byli zatčeni a oba byli 24. října 1942 v Mauthausenu popraveni.
Nezbývá nám než zachovávat trvalou památku a vzdávat úctu výsadkářům a těm, kteří jim pomáhali, za jejich odvahu a věrnost vlasti, kterou obětováním svého života prokázali. Pomník na památku Baumanových se nalézá poblíž obce Horoušany. Pomník československých parašutistů se nalézá na Ďáblickém hřbitově v Praze.
Josef DVOŘÁČEK, Český Brod
2 komentáře
Připomínat hrdiny protinacistického odboje je jistě správné, a to zejména toho dříve až na výjimky často opomíjeného.. Pravda “všechny cesty vedou do Říma”, ale do Horoušan přes Český Brod nechoďte Obec leží jižně asi 2.5 kilometru od Nehvizd a kousek od Jiren, což je první obec, která nespadá pod Prahu. Členové výsadku Anthropoid (Kubiš a Gabčík) 29.12.1941 dopadli kousek od Nehvizd. zde byl před několika lety odhalen památník, který je připomíná. Zcela náhodou jsem narazil na skutečnost, že padáky této dvojice se nepodařilo zlikvidovat definitivním zakopáním nebo jinou likvidací, ale nakonec skončily ukryté v Praze,, objektu Sokol Prosek, vedle méně známé pražské románské památky farního kostela sv. Václava. Pro zajímavost ocituji z archívu MČ Praha 9 část popisu tehdejších událostí , prvním kdo se s Kubišem a Gabčíkem setkal byl zahradník z Nehvizd Antonín Sedláček, který umožnil ukrýt ve své boudě třetím padákem shozený materiál včetně zbraní a výbušnin.. Přenechme slovo vypravěči panu MUDr. Stanislavu Hrubému: “.Aby časté návštěvy se nestaly nápadnými, přenesl pan Sedláček vše k sobě do bytu a ukryl bedničky tak dobře, jak mu bylo možno. Gabčík s Kubišem skutečně v krátké době vše odvezli. Na místě zbyly jen silné gumové obaly z bedniček s třaskavinami, prázdné plechovky a rozházené suchary. To vše Sedláček za pomoci četnického strážmistra Václava Krejcárka v únoru zakopal do kompostu. Po provedeném atentátu nedošlo v Nehvizdech k žádnému zatčení, ale v blízkých Horoušanech byl zatčen tamní občanBauman, jeho manželka i tchán a v Šestajovicích zahradník Starý. Všichni byli popraveni. Až někdy koncem července přijelo gestapo vyšetřovat i do Nehvizd. Šli ihned k prvnímu, ač nedobrovolnému hostiteli našich hochů, zahradníku Sedláčkovi. Tam vše prohlédli, zpřevraceli, vysypali slamníky a nakonec začali rozkopávat kompost, kde byly plechovky s obaly ukryty. Snad nechybělo více než 10 cm a přišli by na zakopané předměty. Tehdy to viselo na vlásku, že se nestaly Nehvizdy druhými Lidicemi.”
Je šílení co byla IIWW, ale i teď s čím si expanzní militantní globalistický
systém těch zhruba 14 let zahrává …
Komentáře jsou uzavřeny.