Na Seznamu.cz jsem si přečetl doporučení Radima Dohnala ze společnosti Capitalinked, dříve konzultanta Saxo Bank, člena Covid NERVu a zřejmě i spolupracovníka současné vlády. Podle něj »každá situace, jakkoli se zdá složitá, je příležitostí najít výhody« pro přijetí rázných řešení. Machiavelistickým přístupem pak rozepisuje, co by měl současný Fialův kabinet udělat. Především začít se změnami v zákoníku práce, které by výrazně změnily situaci na trhu práce, především »oslabily« pozici zaměstnanců. Současně prý je třeba omezit přijímání uchazečů na studia na vysokých školách a zavést školné na univerzitách. Tak zjednodušeně jeho návrhy shrnul zmíněný Seznam.cz.
Proč, podle Dohnala, takové návrhy? Protože nízká nezaměstnanost vede k omezování výroby a často i k »nepřiměřeně« vysoké mzdě. Přitom propouštění zaměstnanců je dnes upraveno právě zákoníkem práce. To znamená, že podle Dohnala zaměstnanci mají prý příliš »silnou pozici« oproti zaměstnavatelům. To je podle konzervativních i neoliberálních konceptů nutné změnit třeba tím, že se přepracuje zákoník práce a umožní se zaměstnavatelům vypovědět zaměstnance bez udání důvodu, anebo dokonce trh práce docela zliberalizovat. Takové návrhy tady již kdysi z dílny ODS byly. Žijeme přece v době, kdy v Česku je nízká organizovanost v odborech, a tedy ani jejich odpor proti změnám nemůže být dost účinný, tvrdí pan ekonom. Nutno říci, že například řada odborových centrál k návrhům nové vlády přistupuje velice laxně a snaží se být součástí vládního establishmentu, a nikoliv chránit zaměstnance. Je to dojemné o to víc, že nová pravicová vláda se s nimi téměř nehodlá bavit. I to je výsledek posledních parlamentních voleb.
Radim Dohnal naznačil řešení také, pokud jde o zaměstnávání cizinců. Jde prý o »jen« pracovní síly. Jmenoval některé země, na něž se máme zaměřit a odtud zvát pracovníky, aby mohli u nás pracovat. Přetahovat i jejich inteligenci. Tady u nás ovšem, kde bude nezaměstnanost, vytlačí nově příchozí další české pracovníky. Pro zaměstnavatele to ovšem bude terno – mohou jim platit méně, a tedy i více vydělávat.
Nová vláda by také měla, jak doporučuje Dohnal, zastavit navyšování minimální mzdy, protože každé navýšení znamená přece víc peněz pro zaměstnance a méně pro zaměstnavatele. To ovšem, včetně zvýšení důchodů a tedy i solventnosti důchodců, jak se traduje, zvyšuje inflaci. O zvyšování zisků, a tím vlastně »solventnosti« zaměstnavatelů pochopitelně ani řeč.
Dohnalův článek je zřejmě »zkušebním balónkem« sloužícím k tomu, aby si kapitalistická pravice ověřila, co veřejnost unese. Jde ovšem jen o jeden z tzv. úsporných záměrů a uvolnění, které dále budou kapitalizovat společnost. Další budou následovat. Oč jde, si lze představit i v rozhodnutí, jak si třeba váží práce učitelů a veřejných státních zaměstnanců vůbec, jimž se dostane oproti plánu jen minimálního zvýšení platů. Ostatně pan Dohnal ve zmíněném článku dokonce navrhuje, aby platy veřejných zaměstnanců byly nižší oproti soukromé sféře, protože stát by zřejmě tak mohl získat větší odborníky než privátní společnosti a potom by bylo těžší úřednictvo přeplatit úplatkem.
A závěr? Výsledky voleb vymazaly levici a otevřely dveře liberálnímu konzervatismu. Problém je, že důsledky hlasování ve volbách budeme muset však nést všichni.
Stanislav GROSPIČ, předseda OS ČMS
