LNG: Klimatické plány EU jdou »do kytek«

Evropská unie má velké klimatické plány. Dosáhnout do roku 2050 klimaticky neutrální ekonomiky, resp. společnosti. Znamená to, že antropogenní (lidmi vytvořené) emise tzv. skleníkových plynů (GHG), tj. oxidu uhličitého CO₂, metanu CH₄, oxidu dusného N₂O, ozónu O₃, freonů a halonů mají klesnout na úroveň jejich odbourávání lidskou společností v EU, tj. na aktivní nulu. Zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství má emitovat jen tolik emisí GHG, kolik je schopnosoučasně vázat.

Cíl je to jistě chvályhodný. Projekt jeho realizace, tzv. Zelená dohoda pro Evropu (Green Deal), jak už to v EU bývá, idiotský.

Předně, je těžké jít příkladem, když to v posvátné, soukromovlastnické tržní ekonomice znamená odsun na emise GHG náročných výrob do jiných států a v úhrnu nula od nuly pojde.

Nechávám stranou nejasnosti kolem role hlavního skleníkového plynu – vodních par v ovzduší (36-72 % skleníkového efektu). Podle v srpnu 2021 zveřejněné první části 6. zprávy expertů velkého klimatického panelu (IPCC) se koncentrace vodních par v ovzduší v letech 1990-2022 zvýšila asi o 10 %, což není vůbec málo. Nechávám stranou otázku škod, které změny klimatu údajně způsobují. Při řadě nejasností lze hodně hrubě odhadnout, že jich polovinu způsobuje naše divné hospodaření. U škod v důsledku velkých povodní je ale podíl lidského selhání 90 i víc procent – viz neodpovědná výstavba v záplavových územích, pokračující politika devastace vodních poměrů, hrubá nekázeň (pokud někteří občané nevědí, že před povodní se utíká do výše položených míst, tak je to opravdu těžké) a sem tam i nedostatečně fungující integrovaný předpovědní a záchranný systém.

Vodní páry a ozón nemají antropogenní emise. Tudíž je lidstvo není s to příliš ovlivnit. Podíl emisí oxidu uhličitého a metanu na skleníkovém efektu se pohybuje jen mezi 13-35 %. Východiskem by měla být analýza komplexní náročnosti jednotlivých antropogenních činností na emise GHG, přepočtené na společnou jednotku CO₂ekv.

První podmínkou účinné politiky snižování emisí GHG je mít náhradu za procesy, které tyto emise vyvolávají. Zelení, nevládní ekologové – energetici a od roku 2018 i vedení EU tvrdí, že náhradu mají, že je nahradí tzv. obnovitelnými zdroji energie. Že jim to ani v Německu reálně nevychází, je prý jen malá vada na kráse. Přednostně je prý nutné likvidovat jadernou energetiku, přestože přímé emise GHG má nulové a nepřímé velmi nízké. Prý to není sabotáž politiky ochrany stability klimatu, byť to naznačuje německá statistika.

Ekonomické zákonitosti

Čeští politici a ekonomové se prý tržní ekonomice teprve učí. Už 32 let. Zdá se, že podobně je na tom i vedení EU, přestože většinou převážně netržní reálný socialismus nezná. Přitom každý ekonom by měl vědět, že ekonomická hodnota zboží a následně i jeho ceny tendují k mezním, uzavíracím nákladům, tj. nákladům na výrobu poslední, ještě potřebné jednotky příslušného druhu zboží. Pravda, obvykle neobsahují výrobou produkované externality. V praxi to funguje tak, že když na světovém trhu převažuje nabídka ropy, plynu, uhlí či jiných nerostných surovin nad poptávkou, jejich ceny jdou razantně dolů. Nízké ceny zredukují investice do rozvoje těžby a nejednou i do geologického průzkumu. V důsledku vytěžování ložisek a nejednou i v důsledku růstu poptávky se začne snižovat nabídka, což vyvolá prudký růst ceny příslušného paliva či suroviny až k mezním nákladům, viz dva ropné šoky v 70. letech. Vysoká cena sníží poptávku a stimuluje investice do příslušné těžby, takže se za několik let obnoví rovnováha mezi nabídkou a poptávkou.

Léta nízkých cen ropy, zemního plynu, uhlí a dalších nerostných surovin podvázala investice do rozvoje jejich těžby. Slibované úspory se konaly v nedostatečném rozsahu. Schválení Zelené dohody pro Evropu vedením EU trhu sdělilo, že s fosilními palivy v EU přestává počítat, čímž dále podvázala investice do rozvoje jejich těžby.

Ničíme sami sebe

Poptávku v roce 2020 srazila pandemie nového druhu koronaviru. Když se ekonomiky vyspělých států začaly z pandemie vzpamatovávat, vznikl velký nedostatek energie. Jejich cena začala v září 2021 prudce stoupat. Situaci lehce zhoršila rusko-ukrajinská válka. Problémem nebyla ani tak samotná válka, jako rozhodnutí vedení EU Rusko tvrdě sankcionovat a omezovat nákupy fosilních paliv v Rusku. Jejich ceny dále stouply a mimo jiné financují Putinovi válku na Ukrajině. Není pravda, že ničíme Rusko. Ničíme sami sebe. Kromě toho pomáháme v řadě rozvojových států vyvolat hladomor. V první řadě politikou pálení potravin jako biopaliv, jež z nějakého šíleného hnutí mysli vydáváme za politiku ochrany životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje. Protože Rusko a Ukrajina produkují asi třetinu obilí, které přichází na světové trhy, bojkot Ruska a uzavření ukrajinských černomořských přístavů zhoršuje hlad ve světě. Tedy, znemožnění vývozu ukrajinského obilí dost možná brzy Ukrajince ušetří hladu. Místo abychom se chytli za nos, obviňujeme druhé.

Problémy břidlicového plynu

Tvrdou otázkou pro EU je, čím ruský zemní plyn, ropu a uhlí nahradit. Domněnka, že jejich dovoz zvýšíme z jiných států, se ukazuje nereálná. Také mimo Evropu se neinvestovalo do rozvoje těžby fosilních paliv, takže nejde snadno podstatně zvýšit jejich těžbu a vývoz. Potenciální dodavatelé zůstávají vůči žádosti EU lhostejní. Vedení válek proti Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku, Sýrii či Libyi prý bylo v pořádku, a nynější válka na Ukrajině nikoliv? Jde jen o staré známé pokrytectví EU a politiku více metrů. Nic víc a nic míň. Na vysokých cenách fosilních paliv slušně nevydělává jen Rusko, ale i jejich další vývozci.

Nejhůře řešitelný je zemní plyn. Prý ho EU nahradí dovozem zkapalněného zemního plynu (LNG) ze zemí mimo Rusko. Jde zejména o tzv. americký břidlicový plyn, který USA EU léta nevybíravě vnucují, viz skandální kampaň proti plynovodu Nord Stream 2, přestože americký břidlicový plyn je 2-3x dražší a také klimaticky závadnější než rusky zemní plyn.

Zemní plyn je možné dodávat jednak v plynném skupenství plynovody, jednak v kapalném skupenství tankery. Zkapalnění zemního plynu a jeho konverze po přepravě tankery na plyn má ale zásadní problém: spotřebuje se při něm asi třetina energie, kterou obsahuje. Ve stejném rozsahu se zvýší i emise skleníkových plynů, tj. oxidu uhličitého a metanu. Tím ale přestává být klimaticky šetrnější ve srovnání s uhlím a ropou.

Klasicky se zemní plyn těží tak, že se navrtá ložisko a plyn se odčerpává do trubek a dále do plynovodů, které za pomoci kompresorů plyn přepravují levně i na velké vzdálenosti. Dochází při tom k únikům, prý nikoliv 2-4 % těženého objemu, resp. energetického obsahu plynu, ale 3-6 %, výjimečně i 10 %. Tím se zemní plyn z hlediska dopadu na stabilitu klimatu stává srovnatelným nebo i horším ve srovnání s uhlím, kde úniky metanu při těžbě činí obvykle 0,5 % jeho energetického obsahu, tj. násobně méně. Kolik metanu unikne z konkrétního ložiska, se neví. Situace se jistě liší ložisko od ložiska a také v závislosti na použité technologii těžby.

Rychlé zisky nade vše

Těžba břidlicového plynu je mnohem komplikovanější. Vrt musí jít do hloubky 3-4 km. Z něj se razí boční sondy na vzdálenost několika kilometrů na všechny strany. Pumpuje se tam množství vody, písku a některých jedovatých chemikálií. S jejich pomocí se z rozsušené horniny získává plyn. Putuje do trubek a plynovodů stejně jako klasicky těžený zemní plyn. Tento proces je ale značně nákladný a z hlediska ekologie závadný. Jednak břidlicový plyn není tak čistý jako klasicky těžený zemní plyn, jednak se pořádně neví, co udělají přidávané chemikálie zejména se zdroji vody, jednak se neví, jak vysoké úniky metanu provázejí těžbu břidlicového plynu (protože jde o těžbu ve značných hloubkách, jsou údajně malé), jednak se vytěžená ložiska břidlicového plynu přeprodávají tzv. bílým koňům, kteří je ponechávají osudu, takže z nich relativně dlouho uniká značné množství břidlicového plynu, především metanu.

Bez problémů není ani doprava LNG přes oceán tankery. Tankery pohání odpadní mazut, tj. to největší svinstvo z rafinérií ropy. Spotřebu mají značnou, neboť jsou velké a těžké. Bývá nad nimi poněkud černo.

Pokud vedení EU velí jít v rámci svaté války s Ruskem od levného, šetrného ruského zemního plynu k drahému, nešetrnému břidlicovému plynu z USA, potvrzuje svou bankrotářskou politiku. Současně odepisuje svou politiku ochrany stability klimatu. Je pozoruhodné, jak špatné politiky je vedení EU s to přijímat, jednotlivým členským státům EU vnucovat a následně dělat kotrmelce o 180 stupňů.  

Jan ZEMAN