Co všechno si dovolí pětikoalice, aby se udržela u moci! I když ví, že její hrůzovláda skončí nejpozději na podzim roku 2025 po parlamentních volbách. Nic těmto hrobařům českého státu, jeho ekonomiky a životní úrovně obyvatel nepomůže prohlasování korespondenční volby. Přesto jsme svědky neuvěřitelné arogance, lhaní a licoměrnosti, jen aby si Petr Fiala dále mohl říkat, že je premiér a lídři čtyř dalších maličkých stran koalice, že jsou vicepremiérové, ministři nebo předsedové parlamentních komor.
Před a hned po volbách na podzim 2021 vykřikovali, jak změní politickou kulturu, vrátí do veřejného prostoru slušnost, transparentnost a nevím co ještě. Bohužel, velká část voličů naletěla na řečičky o odbornosti, kompetentnosti, o tom, jak dotáhne Českou republiku do čela pelotonu nejvyspělejších zemí. Po dvou letech skutek utek, jen to lhaní zůstalo. Ostatně ministr zbytečného ministerstva pro evropské záležitosti Martin Dvořák ze STAN (dříve OH, ODA) přiznal, že jediným cílem při spojení pěti nesourodých stran bylo porazit ANO, jak on říká »zabránit agrofertizaci«. To se jim o procentíčko podařilo, ale pak se ukázalo, že Fialova vláda žádný plán nemá, jen vylhané proklamace v programovém prohlášení, které je dnes už jen cárem papíru.
Fiala se ukázal jako člověk, který není lídr, nemá schopnosti vést vládu, natož stát. Velmi brzy zřejmě zjistil, že to je jiné, než z opozičních lavic vykřikovat, jak se co má dělat a jak by to on dělal. Sestavil vláda z podobně nekompetentních osob jako je on sám a svázán vzájemnými sliby a závazky pěti stran není schopen a ani nemůže měnit ministry, když se ukáže jejich odborná nezpůsobilost nebo politické chyby. Proto nadále sedí ve svých úřadech ministr spravedlnosti Pavel Blažek, ministr průmyslu Jozef Síkela, ministr zdravotnictví Vlastimil Válek nebo ministryně obrany Jana Černochová. Tím posledním příkladem je vicepremiér a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. O jeho lhaní o vánočním večírku na jeho ministerstvu, neustálém měnění verzí, jak co bylo, se už napsalo, že by vyšlo na knihu. Věc je naprosto jednoznačná – Jurečka měl po usvědčení z opakovaných lží a výmyslů buď sám rezignovat, nebo ho měl odvolat premiér. Ani jedno se nestalo. Jurečka si nechal trapně vyslovit důvěru od celostátního sněmu lidové strany, místo aby se postavil ke svému selhání jako chlap a politik a odstoupit. Místo toho jsme slyšeli od Jana Bartoška a dalších lidovců směšná odůvodnění, proč má nadále zůstat ministrem. Důležité podle nich bylo, že se omluvil, a to stačilo i Fialovi. Opravdu člověk už neví, co by se muselo stát, aby ministr Fialovy vlády sám rezignoval nebo byl odvolán. Jak řekl jeden komentátor, snad jen kdyby zastřelil svou babičku. Ale možná ani to by nebyl podle Bartoška důvod, protože by to označil za lidské selhání, nikoliv politické. Pravda je však taková, že lidovci se chtějí u moci, ministerských a poslaneckých koryt udržet co nejdéle a nedovolí, aby se narušila koalice kočičí pracky. Jejich volební preference kolem tří procent je vyřazuje ze Sněmovny, a proto se schovávají pod křídla koalice SPOLU jak pro červnové eurovolby, tak i pro další na domácí scéně. Samotní lidovci jsou nevolitelní a paradoxem je, že je do této situace dovedl jejich současný předseda, kterého tak hájí. Sám Jurečka je usvědčený lhář (tak často on označoval politické oponenty), jenž se bok po boku postavil vedle svého vládního šéfa.
