Jak asi zejména starší lidé vědí, Obyčejný fašismus byl název velmi působivého filmu sovětského režiséra Michaila Romma z roku 1963, ve kterém popsal mechanismy vzniku a expanze rasistického systému, hlásajícího otevřenou agresi proti lidem tzv. méněcenným. Romm se samozřejmě zaměřil na Německo a jeho verzi tohoto systému známou jako fašismus, jehož uplatnění nakonec vedlo k zatím největší (vyhlazovací) válce v dějinách.
Jeho mistrné charakteristiky a příklady typických postojů a nakonec i činů, které fašistické (a kolonialistické) režimy všeho druhu zaujímaly a prováděly, se mi velmi výrazně vybavily při sledování pořadu Máte slovo 19. 10., kam tentokrát docela objektivní paní Jílková sezvala několik »specialistů«, a dokonce i skutečných odborníků na aktuální téma války v Izraeli a Palestině.
Těmi skutečnými odborníky byli např. paní Hamadová z jakési českopalestinské organizace a také prof. Pelikán, VŠ učitel a známý český orientalista a arabista. Ovšem ten správný fašisticky laděný »drajv« dodali tomuto pořadu pánové Saša Vondra, několikanásobný ministr a diplomat, ale především signatář Charty 77, tedy podle dnešních měřítek všech ochránců lidských práv »futrál«, a Vladimír Votápek, rusofobní a dnes i palestinofobní politolog. Sekundoval jim zdatně i zástupce SPD pan Kobza, který jen znovu ilustroval, že tzv. opozičnost této strany se vyčerpává pouze na boji proti migraci, případně proti zneužívání dávek, a v ostatních otázkách se docela s dnešními vládci ta slavná SPD shodne.
Pan Vodra udal tón svým prohlášením, že to, co se dnes děje v Izraeli a Palestině, je střet civilizací, kde ty skutečně civilizované národy, dnes tedy především Židé v Izraeli, bojují proti barbarům, tedy Palestincům. Trochu mi to připomnělo několikatisíciletou rétoriku (už od dob starých Římanů) nadřazených Evropanů, kteří kam přišli, tam bojovali proti barbarství. Proto je třeba i v dnešní Africe tak »milují«. Kromě toho se dá vypozorovat i charakteristický slovník, který má jasně vyjádřit, kde je ten padouch a kdo ten čestný a demokracii a lidská práva ochraňující hrdina.
Takže Palestinci (Arabové, muslimové, Íránci, Rusové apod.) jsou barbaři, zrůdy, zvířata, bestie, monstra, kam přijdou, tam páchají masakry a zvěrstva, vždy útočí nevyprovokovaně, zatímco (někteří) Židé z Izraele, Američané a vůbec lidé z tzv. Západu jsou vždy ke svým vojenským aktivitám vyprovokováni brutalitou svých odpůrců, obhajobou lidských práv a demokracie, a případné likvidační akce, které uplatní, jsou je vynucenými »collateral damages«.
Dále pan Vondra pravil, že ti zlí Palestinci chtějí zničit Izrael, že mu upírají právo na existenci, zřejmě si nevšiml, že Palestina jako stát právě díky tomuto tolik ohrožovanému Izraeli dosud neexistuje. Je to asi podobná argumentace, jako kdyby Velkoněmecká říše obviňovala své kolonie (včetně českomoravského protektorátu), že usilují o její zničení a že jí upírají právo na existenci.
S velkou trpělivostí a klidným hlasem se snažila tuto debatu vrátit ke skutečným reáliím paní Hamadová a připomněla, že Stát Izrael vznikl i s pomocí etnických čistek, že Palestinci jsou po několik desetiletí předmětem neustálého skutečně brutálního teroru ze stran Izraele. Vykreslila mnoho let trvající situaci v Gaze, kdy jde v zásadě o koncentrační tábor, kde lidé nemohou ven ani dovnitř, kdy jsou omezeny dovozy všech typů zboží včetně potravin, kdy jsou její obyvatelé odkázáni na dodávky zdravotně závadné vody, kdy např. rybáři, kteří překročí Izraelem určená pásma, jsou stříleni jako záškodníci, kdy jsou periodicky vražděny i malé děti při izraelských nájezdech. „V každé palestinské rodině je několik mrtvých včetně dětí“ řekla.
To ovšem nijak významně »nepohnulo« s našimi palestinobijci. Pan Vondra opáčil, že opravdu jsou některé drobné vady na kráse na podmínkách života v Gaze, ale že jinak to je vlastně ráj na zemi, a jediným faktorem, který to kazí, jsou sami Palestinci, kteří jsou od přírody líní a navíc ještě podporují teroristy (Hamás). A že kdyby chtěli, tak by i z Gazy mohli vytvořit krásnou kvetoucí zahradu, ale oni si místo toho zvolili podporu odporného terorismu, a nyní tedy nemají právo kritizovat Izrael za vojenské akce na »svém« území. Na námitku, že jde o uplatnění kolektivní viny, odvětil, že když někdo volí a podporuje teroristy, pak je tato reakce oprávněná, neboť vlastně neexistují nevinní. Paní Jílková přece jen nesměle připomněla, že mezi oběťmi izraelské »oprávněné« odvety jsou i malé děti, na což získala »neprůstřelnou« odpověď, že »kulka z kalašnikova« letí stejně rychle, ať ho drží dospělý nebo dítě.
Pan Votápek nám sdělil, že současná vojenská operace je vlastně vedena velmi humanisticky, neboť přece Izrael dal nějaký čas asi milionu Gazanů, aby opustili své domovy a odešli z místa bojů. Představil jsem si, jak »humanista« Hitler dává po atentátu na Heydricha Pražanům asi šest hodin, aby někam zmizeli, nebo že budou terčem bombardování, a následně Prahu uzavřel a zastavil dodávky vody, potravin a všeho dalšího materiálu. Neudělal to, vyřídil to několika tisíci popravami, ovšem stejně jako Izraelci vraždil i celé rodiny. Možná se dá říci, samozřejmě s nadsázkou, že v tomto bodu byl vlastně Hitler větší humanista.
Dále jsme si vyslechli výklady o tom, že jde o mezinárodní konflikt, kdy Izrael byl napaden cizím státem, což vyvrátil prof. Pelikán, který se zeptal, kde je vlastně ten stát, kterým byl Izrael napaden. Palestina přece postrádá řadu atributů samostatného státu právě z viny politiky Izraele.
Postoje zde přítomných pravicový věrozvěstů lidských práv a demokracie nesly všechny znaky extrémně fašistického typu:
- obhajoba kolektivní viny
- obhajoba genocidní politiky koloniální mocnosti vůči podrobenému území včetně plošného trestání tamějšího obyvatelstva
- rasistický přístup a definování viny a neviny podle rasového měřítka
- obhajoba násilného řešení společenských problémů
- odvolávání se na jakési historické právo z hluboké minulosti (biblické příběhy o Židech a jejich nároku na palestinské území)
Podle mého názoru jde o řadu pozic, které jsou v rozporu i s naším právním systémem. Jsem jenom zvědav, kdy příslušné orgány našeho skvělého právního státu začnou konat.
