Poněkud stranou hlavních zpráv či palcových novinových titulků, tedy za přísně zaranžovaného mainstreamového nezájmu, se odehrávalo v Poslanecké sněmovně druhé čtení novely zákona o České televizi (a Českém rozhlasu), kterou předložilo Ministerstvo kultury ČR pod vedením politického multifunkcionáře Martina Baxy. Někdo by si mohl říct, že zde existují mnohem palčivější problémy, které je nutno skutečně co nejrychleji vyřešit. Koaliční vláda pravicových, asociálně a elitářsky predisponovaných politických subjektů v rámci pudu sebezáchovy cítí, že potřebuje spíše zachovat spřízněnými médii vyumělkovaný obraz, než efektivně přispívat k redukci obrovského nárůstu chudoby, gigantických cen energií či faktické ztráty možnosti obyvatelstva pořídit si vlastní bydlení. Toho zcela zásadního, určeného minimálně k neodkladnému politickému pojednání, by se samozřejmě našlo mnohem více.
Samozřejmě, s blížícím se koncem mandátu generálního ředitele České televize, největšího veřejnoprávního médi v zemi, se stejně tak kvapem blíží termín volby ředitele nového. Jakýsi předvýběr začne již v polovině února a konečná volba by se měla odehrát v červnu. A v pětikoalici to začíná vřít. V sázce není nic menšího, než může být ztráta možnosti tendenční manipulace veřejným míněním! V neposlední řadě jde přirozeně také o uchování »správného« směru v nastavení penězovodů vedoucích z ČT, neboť v případě »Kavčích hor« se jedná o roční hospodaření s více než sedmi miliardami korun. S penězi, které dominantně pocházejí z kapes koncesionářů ČT, prostředky vybranými prakticky od nás všech.
S novelou zmíněného zákona o ČT, který byl přijat již před mnoha lety, prý nelze otálet! Zdá se to až podivné, neboť v průběhu dominance vlád pravicových stran po roce 1990 nebyly prakticky žádné připomínky. Dnes, kdy je početní poměr koalice a opozice v Poslanecké sněmovně jen velice těsně vychýlen ve prospěch dnešních mocipánů, je ale třeba normu rychle změnit! A to takovým způsobem, že se rozšíří počet členů Rady ČT, která vrcholového manažéra volí, z patnácti na osmnáct, ale zároveň přitom zruší požadavek nutných dvou třetin souhlasných hlasů. Dále se navrhuje, aby šest členů rady volil již namísto Sněmovny Senát, byť jeho členové velice často disponují až směšně nízkým mandátem získaným od voličů. Uvědomme si v této souvislosti, že existují i případy, kdy senátorem byla zvolena osoba, která získala jen o něco více než tři a půl tisíce hlasů. K tomu je nutno dodat, že horní komora parlamentu je nyní prakticky politicky jednobarevná, a za předpokladu zachování »stejné jednolitosti« nepatrné většiny sněmovní již stačí jméno nového generálního ředitele ČT rovnou napsat na papír, a je hotovo!
Sečteno a podtrženo, již jen z těchto faktů musí být každému jasné, o co jde. Koaliční vláda nyní dělá vše, aby si udržela vliv nad veřejným míněním, neboť doposud existuje statisticky významná část občanů, která bohužel často uvěří zjevným polopravdám či klamům, šířeným veřejnoprávním prostorem, ať již prostřednictvím pořadů ve zpravodajství nebo v publicistice. K tomu plánuje poupravit zcela funkční zákon na novou normu, s raketově urychlenou dobou účinnosti, a to zcela nedemokratickým směrem.
Redukcí pravomocí Sněmovny se degraduje široký rozhodovací proces ve prospěch jednoho mocensko-politického proudu. Věrný, prakticky neodvolatelný generální ředitel ČT, s platem srovnatelným s odměnou prezidenta republiky bude po celé své volební období minimálně kontrolovatelný, a když, tak radou navolenou podle výše uvedeného klíče, se »svým« rozhodně nebude »stavět na zadní«. A tak namísto pokusu o vyšší objektivitu, vyváženost a nestrannost ČT, po kterých již mnoho let volá široká občanská veřejnost, se bohužel vydáme na cestu směrem zcela opačným.
Jiří VALENTA
