Kde jsi, branná výchovo?

Ještě před několika málo lety se zejména pravicová politická scéna vysmívala tomu, že by bylo do škol nutné vracet brannou výchovu. Prý se jedná o pozůstatek doby dávno minulé a v dnešní moderní době, kdy nic nehrozí, prý není potřeba. Jenže opak byl vždy pravdou. Ukolébání se vítězstvím ve studené válce nevěstilo nic dobrého, a tak jsme se v devadesátkách stali svědky, jak branná výchova postupně ze škol zmizela, stejně zmizely i útvary Civilní obrany. Vše bylo odůvodněno jako nepotřebné. Jenže po desetiletích relativního klidu přišlo hned několik šoků, které ukázaly na nutnost zavést instrument podobný branné výchově do škol.

Mezi šoky můžeme řadit válku v bývalé Jugoslávii, teroristické útoky v roce 2001 nebo migrační krizi, nesmíme zapomenout na možnost vzniku velkého požáru nebo přírodní katastrofu, jakou bylo například tornádo na jižní Moravě v roce 2021. Největším šokem, kde se reálně ukazuje absence branné výchovy, je současná vojenská agrese Ruské federace na Ukrajině, protože se jedná o konflikt, který je nedaleko od nás.

Schválně: Víte i vy sami, co znamená kolísavý zvuk sirény? Jak se zachovat v případě nějakého leteckého, jaderného, biologického útoku či jiné havárie? Jako kdyby se jednalo o otázky vystřižené z doby, kdy tato hrozba byla reálná. Bohužel se nám vše znovu vrací na stůl a dnešní pravicová vláda by se měla zamyslet, zda opět nezavést brannou výchovu do škol a určitý typ civilní ochrany třeba na obcích – například u dobrovolných hasičů. Tím to ale zdaleka nesmí skončit. Nedávno se totiž zjistilo, že kryty, kam by se měl občan při nějaké krizové situaci schovat, vlastně neexistují. Je jich minimum a dle slov premiéra Petra Fialy se do nich dostane každý 40. občan, takže v reálu se může zachránit něco kolem čtvrt milionu obyvatel. Jak smutné, kam to vlády za posledních více než 30 let nechaly dovést. Rady hasičů, že pokud nikde není kryt, tak se občan má schovat do sklepa, když dnešní stavební projekty s podsklepením většinou nepočítají, je poměrně tristní. Zde je ale nutno zmínit, že před lety přišel kapitalistický systém s myšlenkou prodávat luxusní bunkry, které by nejbohatším lidem pomohly přežit nějakou katastrofu. Jako kdyby si to sám kapitalismus uvědomoval, co vlastně hrozí, ale co ostatní? Staví se bunkry pro bohaté, ale co běžný občan? Navíc, když člověk ani netuší, co zvuk sirény vlastně znamená, tak spíš propadne panice a beznaději, případně jej zvuk zanechá klidným, protože může jít o planý poplach či jen zkoušku.

Když si to celé sečteme a podtrhneme, zjistíme, že namísto neustálého posílání zbraní na Ukrajinu bychom se měli rovněž zaměřit na svoji vlastní bezpečnost, prevenci, abychom věděli, co se vlastně děje. Někteří, kteří brannou výchovu ještě měli na školách, to asi vědí, ale i oni toho mnoho zapomněli (mě osobně nevyjímaje). Je tedy opět nutné zavést osvětovou činnost, co dělat, když nastane nějaká krizová situace. Dnes by to měla trochu dělat média, ale ta spíš v záplavě senzací vyvolávají strach a depresi. Osobně si pamatuji, jak jsme na škole probírali chemický či jiný útok, kde co máme najít a jak se zachovat. Když se dnes někoho zeptáte, tak vám odvětí, že nic není, protože to bylo rozkradeno, nikoho to po roce 1989 nezajímalo.

Čím dál více se ukazuje, že to byla chyba. Dnes totiž žijeme v extrémně rizikové společnosti, kde rizika číhají všude. Nemusí se jednat o válečný konflikt, ale například o klimatickou změnu, která je reálná, jadernou havárii, která je rovněž reálná, až po šíření nových patogenů, což je rovněž realita. Zamysleme se nad tím a obnovme na školách instrument, který bude podobný branné výchově.

Jan KLÁN, předseda OV KSČM Kutná Hora