K zákonu o Krymu a východních oblastech Ukrajiny

Nemohu jinak, než se zeptat, kdo stále nalévá olej do ohně…? Rusko, nebo Ukrajina? Přesto, že naši současní představitelé a média jim poplatná nás přesvědčují o tom, že je to Rusko, dovolím si o tom vyslovit pochybnosti. Kdo totiž seje vítr a vyhrožuje tomu druhému sankcemi, jaké tu prý ještě nebyly? Kdo posílá své vojáky do cizích zemí, aby jejich přítomnost ještě více jitřila mezinárodní vztahy? USA, nebo Rusko?

Je tu navíc ještě jedna skutečnost. Válkychtivá Ukrajina! Mstivá Ukrajina! Ukrajina vyzbrojující se nejmodernějšími zbraněmi! Řeknete, že nelze ztotožňovat ukrajinský lid se zmíněným vedením. Jistě. Ale stejně jako naši voliči volili militantní pětikoalici, tak i v Ukrajině byl prezidentem zvolen prezidentem Zelenskyj, a tím i síly, které jsou ochotny jít na pokraj války, aby splnily své cíle. Proto byl světu předložen »pučový scénář«, jenž měl údajně Rusku zajistit změnu ve vedení země. Ukrajinské zvláštní síly se k němu hrdě hlásily, stejně jako kdysi ty britské, když byl zdůvodňován útok na Irák, v němž šlo o naftu. V několika posledních dnech byl doplněn další »pučovou« variantou dokonce se jménem.

Proto ostatně tytéž síly podpořeny americkými zpravodajci leden prohlásily za měsíc, kdy bude Ukrajina napadena Ruskem, protože na ruském území v blízkosti hranic se shromažďuje silná ruská armáda. Přitom ukrajinští vojáci byli přesunováni ještě dříve, než ti na druhé straně, do pozic před Luhanskem a Donbasem ke »konečnému řešení«. Ovšem zcela jinému než bylo dohodnuto v Minsku Francouzi, Němci, Rusy a Ukrajinci. Jenže v lednu, kdy podle ukrajinského vedení mělo Rusko přepadnout Ukrajinu, se nic nestalo a v tomto týdnu dokonce toto vedení, vědomo si své lži, připouští, že k »ruské invazi nedojde«. Jenže záminka byla dána a Spojené státy ji rády využijí. I když je otázkou, kdo vlastně celou kauzu vymyslel.

Souběžně ukrajinský vládní kabinet připravil »zákon o Krymu a východních oblastech«, tedy těch, které ovládají ruskojazyční Ukrajinci. Byl nějaký čas připravován a zřejmě měl vejít v platnost, až ukrajinské síly vojensky obsadí Luhansko a Doněcko. Jen ruská vojska rozmístěná podle hranic zabránila zahájení útoku. A jejich zbraně? Daleko lepší než ty, které měli Ukrajinci. Proto jen vyvolali napětí. A onen zákon? Je v něm vyvozena »osobní odpovědnost za počínání v době okupace«, zrušena amnestie »pro povstalce« schválená v Minsku.

Pokud tomu lze správně rozumět, pak má být postupováno podle zkušeností postbanderovských tlup, které okamžitě po Majdanu začaly pacifikovat ruskojazyčné oblasti, jako je Charkovská a Oděská. Kolik za nimi zůstalo mrtvých, už nikdo nespočítá. Represe tedy měly následovat ruku v ruce s překvapivým útokem ukrajinské armády. Měly. Útok, vzhledem k ruské připravenosti tomu zabránit, se nekonal.

Onen zákon však obsahuje i u slova Krym tvrzení o »době okupace«. Získat poloostrov do své jurisdikce je ovšem chiméra. Ví to i německý kontraadmirál a další němečtí, a nejen němečtí, představitelé. Onen viceadmirál jen vyřkl pravdu. Stálo ho to funkci. Ti ostatní raději takticky mlčí. Velkomluvka Zelenskyj však slíbil nacionalistickým Ukrajincům, že Krym »bude Ukrajině vrácen«. I kdyby ho měli Ukrajinci vybojovat. Proto se mu hodí zbraně, jež dostane zcela zdarma od Spojených států a NATO. I naše těžké dělostřelecké granáty, které mu pošle paní Černochová. Jak je využije, se neví. Provokace je jistě možná a dokonce i naplánovaná. Jde jen o to, dostat do pohybu celé NATO. To se ovšem zatím nepodařilo.

Součástí ukrajinských provokací a důkazem nesmiřitelnosti, která však nikam nevede, je i zmíněný zákon. Po tlaku zvenčí byl zatím samotnými Ukrajinci odložen. Byl totiž zcela jasným popřením Minských dohod a před novým jednáním signatářských zemí by znamenal odmítnutí účasti Ruska a to by přece jen mohlo znamenat, že »černý Petr« by se přesunul z Moskvy na Kyjev a ani proukrajinská propaganda v zemích Evropské unie by tomu nemohla zabránit.

Jaroslav KOJZAR