V těchto dnech za ticha českých médií si připomínáme 120. výročí (* 23. 2. 1903) narození této velké osobnosti českého protinacistického odboje.
Otvírám útlou knížku o životě a smrti, o statečnosti a zradě. Slova z Fučíkovy Reportáže jsou nadčasová: »Byly vyvražděny celé rodiny hrdinů. Zamilujte si alespoň jednoho z nich, jako synové a dcery a buďte naň hrdi jako na velkého člověka, který žil budoucností. Každý, kdo věrně žil budoucností a pro její krásu padl, je postavou z kamene tesanou.« (Postavy a figurky). Poslední stránka, poslední věta: »Lidé, měl jsem vás rád. Bděte!«
Julius Fučík byl brilantní prvorepublikový novinář, divadelní kritik, spisovatel. Ale především statečný člověk. Jeho životní příběh by se stal v Americe bestselerem. Hollywood by se pral o autorská práva ke scénáři. Přední herecké osobnosti by snili o roli v jeho příběhu. Jsme ale doma v Čechách…
Julek, jak byl přáteli nazýván, miloval život. Mladý pohledný vzdělaný muž, milovník všech krás života, bohém a legendární hrdina,… tak ho vystihl spisovatel Zdeněk Mahler. Mezi jeho blízké přátele patřily významné prvorepublikové osobnosti, jako byl F. X. Šalda, Jan Werich, Milena Jesenská, Jožka Jabůrková, Vladislav Vančura… mnozí z nich skončili také na popravišti. Své komunistické přesvědčení nikdy neskrýval. Již v době první republiky byl za svou účast na nepovolených demonstracích vězněn, po dalším rozsudku odjel do Moskvy, kde působil jako dopisovatel Rudého práva. V době německé okupace se zapojil do ilegální odbojové činnosti, 24. dubna 1942 byl zatčen gestapem. V době stanného práva po atentátu na Heydricha, kolem něj kráčela smrt. V ulicích visely červené vyhlášky a na nich stovky popravených… plná náměstí přísahala věrnost Říši. V cele 267 začal jeho příběh, který se stal podkladem pro Reportáž, psanou na oprátce. Fučík byl v srpnu 1943 odsouzen v Berlíně k trestu smrti a 8. září 1943 popraven v německé věznici Plötzensee v Berlíně, během tzv. krvavé noci. Hromadná poprava oběšením na oprátkách zavěšených na řeznických hácích. Fučíkovi bylo 40 let, nejkrásnější léta života…
Reportáž jako svědectví o životě, statečnosti a zradě začal Fučík psát na jaře 1943. Cestu a osud 167 lístků pronesených z věznice do bezpečí popsal v knížce Labyrint spisovatel literatury faktu Miroslav Ivanov. Kolik odvahy, ale i strachu bylo třeba k její záchraně. Spoluvězeň »táta« Pešek, český dozorce Hora, německý dozorce Kolínský i statečná rodina z Humpolce, která ukrývala 167 lístků, včetně poslední vůle popraveného předsedy protektorátní vlády generála Eliáše.
Reportáž, psaná na oprátce byla přeložena do 90 jazyků světa, vyšla v zahraničí v 317 vydáních, stala se dokonce naší nejvíce překládanou knihou. Domácí náklad přesáhl neuvěřitelných milion výtisků. Po květnu 1945 se stal Julius Fučík symbolem českého odboje, ale i školních osnov. Jeho portrét zdobil učebnice i poštovní známky, stal se vzorem hrdiny. Ale to Fučík již nemohl ovlivnit.
Krátce po listopadové euforii začal další soud nad Fučíkem, měl být vyškrtnut z lidské paměti. Komunistické ideály byly jeho kádrovým škraloupem. Novodobí soudci se snažili udělat z Fučíka zrádce, nic se neprokázalo, Fučík před historií obstál, omluvy se přesto nedočkal. K profesionální cti historiků patří vrátit pravdu do historie odboje. Před časem publikoval historik Jan B. Uhlíř v deníku Právo některá nová fakta o Fučíkovi, včetně výslechových protokolů gestapa. Fučík i zde obstál!
Na rozdíl od jiných měst, obcí, jméno Julia Fučíka v Praze nenaleznete! Mocní nechali válečného hrdinu Fučíka odstranit z Pantheonu Národního muzea. Jeho místo zaujal císař František Josef I., za kterým jsou statisíce válečných obětí, a to počítám jen ty z českých zemí. Zároveň nám tito mocní, co často měnili s každým režimem prapory, sdělují, že bojovat, či dokonce umírat za vlast se nevyplácí.
Cestou za svými předky pravidelně procházím kolem Čestného pohřebiště sovětských hrdinů padlých při osvobození Československa, nedaleko od nich je i socha Julia Fučíka, pravidelně zde hoří svíčky, leží květiny… Lidé nezapomínají.
Přemysl VOTAVA, člen předsednictva České strany národně sociální
