Jednota vlastenectví a internacionalismu

V dnešní době jsme svědky, že současná propaganda zhusta mění obsah pojmů, jak se hodí současné politické moci. Sledujeme naše sdělovací prostředky, které informují o zvěrstvech nacistů v období druhé světové války a zároveň při informování o událostech na Ukrajině evidentní existenci nacistických praporů označených hákovými kříži a dalšími nacistickými symboly, které pronásledovaly a vraždily rusky mluvící obyvatelstvo na východě země, po dobu osmi let nezmiňuji a neodsuzují.

Demokracie je neustále skloňována ve všech pádech, přitom ukrajinský režim neměl od násilného sesazení demokraticky zvoleného prezidenta nic společného s demokracií. Vlastenectví se zaměňuje za nacionalismus a vlastenci jsou označováni často za nácky. Tak se často projevuje mladá generace na sociálních sítích. Odkud to má? Kdo mate mladou generaci? Proč?

Přitom každý pojem v sobě skrývá obsah, tedy danou definici. Tu komunisté čerpají z marxistické teorie a ideologie. Proto nelze přejímat nekriticky obsah, který těmto pojmům dává antikomunistická propaganda. Pojem vlastenectví, nacionalismus, nacismus, internacionalismus máme jasně vymezený.

»Vlastenectví je jeden z nejhlubších citů, které se v lidech pevně zakořenily za staletí a tisíciletí, co existují jejich od sebe odloučené vlasti« (V. I. Lenin, Spisy 28, Praha 1959, str. 187). Je to vztah k zemi svých předků, k místu narození, k jazyku, kultuře, zvykům a tradicím, které sjednocují obyvatelstvo určitého území. Ve vlastenectví se odráží hrdost národa a jednotlivců na úspěchy, kterých jejich země dosáhla. Vlastenectví bylo v naší historii sjednocujícím prvkem, kdy i politické sváry ustoupily do pozadí, pokud byla země v ohrožení. V současné době naše země vinou svých vládních představitelů v ohrožení je.

Vlastenectví nemá nic společného s nacionalismem, neupírá stejná práva žádnému národu. Vlastenec je však i odhodlaný bránit svoji zem a suverenitu. V tom je jednota vlastenectví a internacionalismu. Pojem vlastenectví je českým výrazem a nelze ho nahrazovat cizím pojmem nacionalismus. Ne každý občan dané země je ovšem vlastenec. Zrádce zájmů vlastního národa známe z minulosti, i v současnosti poznáváme, že mnozí vzhlížejí nekriticky k USA, státu toužícímu být hegemonem světa a prosazovat svoje geopolitické zájmy na úkor ostatních.

Nacionalismus v sobě nese »národní egoismus«. Vychází z přesvědčení o výjimečnosti vlastního národa. Povyšuje se nad ostatní národy. Projevuje se v různých formách. Např. šovinismus a xenofobie patří k těm, které hlásají nenávist k druhým národům a ke všemu cizímu. Nacionalismus plodí kapitalismus. Marxismus je nesmiřitelný vůči každému nacionalismu právě proto, že i ten nejvytříbenější obsahuje ideu národní výlučnosti. Kdo dnes zastává tuto pozici? Proto proti nacionalismu staví marxismus internacionalismus, jako spojení všech národů ve vyšší jednotě, a to ve spojení národů a jejich pracujících vrstev, ne ve spojení vládnoucích elit a kapitálu, jehož jediným cílem je zisk a povyšování se nad ostatní.

Naše teorie a metodologie rozlišuje pojmy nacionalistické a národní – vlastenecké. Nepodléhá záměrné záměně pojmů, podle níž vlastenectví plodí automaticky nacionalismus, a tudíž vlastenectví v zájmu světových mocenských »elit« současná propaganda potlačuje.

Nacismus je odvozen od slovního spojení »nacionální socialismus«, který se stal hlavní ideou hitlerovského Německa. Výlučnost národa se projevila ve snaze zajistit blahobyt svého národa na úkor národů jiných. Proto jeho hlavním rysem se stal rasismus. Nacismus se stal oficiální státní ideologií a formou německého fašismu, projevující se nadřazeností árijské rasy, který se v praxi projevil zrůdnou nelidskostí a připravil tak o život miliony lidí. A dnes jsme svědky, že právě ze slovního spojení nacionální socialismus je vyzdvihováno slovo socialismus ve snaze vštípit mladé generaci, že mezi nacismem a socialismem je možné dávat rovnítko. Jde o skryté zbavení viny nacistické ideologie a zakrývání cílů, o které usiloval socialismus, tj. vytvoření nové společnosti bez elit a bez rozdělování národů, ras i občanů na prvořadé a druhořadé, na chudé a bohaté. Cílem socialismu je důstojný život všech lidí na planetě Zemi. Socialismus v sobě nese ideu internacionalismu.

Internacionalismus je ideologie a politika mezinárodní solidarity všech pracujících. Pro internacionalisty je nepřípustné klást proti sobě národy, nebo jednotlivé skupiny podle národnostních nebo rasových znaků. Všechny národy i rasy jsou si rovny. Bedřich Engels prohlásil, že »Dělníci nemají vlast«. A tuto tezi se snaží odpůrci socialismu vykládat v tom smyslu, že prý dělnické třídě a jejím marxistickým stranám je cizí pocit národní hrdosti a zodpovědnosti za osud národa. Nic není vzdálenější pravdě! Komunisté mají starost o osud své země, svého národa, pracujících. Prokázali to v druhé světové válce, platí to i pro současnost. Engelsův výrok je vyjádřením stejného postavení pracujících vrstev v kapitalistické společnosti, má internacionální charakter, který nepopírá vlastenectví. Kapitál nezná vlast!

Vlastenectví a internacionalismus v dnešním globalizovaném světě umožňuje uvědomit si postavení pracujících vrstev ve vztahu ke kapitálu. Proto je jednota vlastenectví a internacionalismu tak často napadána antikomunisty. Proto je snaha zaměňovat obsah těchto pojmů. V kapitalismu jsou to především pracující vrstvy celého světa, na které dopadá globální krize, kterou nezavinily. Uvědoměním si svého postavení ohrožují pracující vrstvy své vlády i globální moc ukončením sociálního smíru a společnou snahou o vytvoření sociálně spravedlivého systému.  Proto antikomunismus zákonitě odmítá internacionalismus.

Patříme na Západ, nebo patříme Západu?

Dnes jsme svědky rozdmýchávání nevraživosti mezi národy pod heslem: »Patříme na Západ.« To používá často současná vláda. Každý, kdo odmítá jiný než oficiální názor vládnoucí skupiny, která dostala jen dočasný mandát k vládnutí od části občanů, je ostrakizován, a dokonce mu hrozí sankcionování a tresty. Jsme svědky snahy vnucovat národům, státům a jednotlivcům jediné vidění světa, které představují USA. Využívají nacionalismus k nenávisti mezi národy. Např. ukrajinský nacionalismus a nárůst nacismu v této zemi byl dlouhodobě přehlížen a podporován ze strany západních zemí i u nás, a zároveň je po celou řadu let záměrné vyvolávána nenávist k Rusku, které se liší od ostatních kapitalistických států jen tím, že se světový kapitál potřebuje dostat k jeho surovinovému bohatství. A naši prostí občané nabývají pocit, že se naše země ocitla v ohništi boje o světovou nadvládu kapitálu. Ztratili jsme suverenitu a máme vládu podléhající zájmům cizí moci.

Demokracie bez suverenity neexistuje. Ve společnosti roste nespokojenost a názor, že současná vláda neplní svoji základní funkci, tj. obhajovat především zájmy většiny vlastního národa. Přestává platit, že demokracie je vláda lidu, lidem a pro lid, když vláda zavádí cenzuru tisku, nepřipouští širší diskusi k naší zahraniční politice a chystá zákony k potlačování jiných názorů. Přihlíží rostoucí chudobě svých občanů a není schopná ji zabrzdit, natož aby plnila sliby z roku 1989, že se lidem bude dařit lépe. Roste počet těch, které ve statistice nacházíme pod pojmem »pracující chudoba«. A současní politici vymýšlejí výmluvy všeho druhu.

Na sociálních sítích se často objevuje: »Necháme si to líbit?« A objevují se výzvy k vytvoření široké vlastenecké fronty. Tuto vlasteneckou frontu lze vytvářet se všemi, kteří nezapomněli na svoje kořeny, na svoji národní hrdost a stejně jako naši předci dávají k dispozici svoje vědomosti, schopnosti a energii vyvést tuto zemi ze závislosti a obnovit suverenitu naší země. Proto je spojencem každý, kdo odmítá nacionalismus, nacismus a rasismus, ale zároveň si je vědom ohrožení zájmů národa vlivem cizích zájmů, kterým podléhají vládní strany. Potřebujeme takovou širokou vlasteneckou frontu, která se postaví asociální vládě. Je třeba spojit síly proti účelovému spojenectví současné vládnoucí pravice, která v zájmu svých cílů také odhodila dočasně svoje politické různice. Sjednocená vlastenecká fronta, v duchu definovaného vlastenectví, má ušlechtilé cíle – postavit se proti asociální vládě, a to s každým, kterému není lhostejný poslední vývoj v naší zemi. Protest proti asociálním vládám, proti zbídačování vlastního obyvatelstva je všude ve světě protestem legitimním a internacionálním.

Anna ŠTOFANOVÁ