Jedinec nemá volbu, když se má narodit. Volba není na něm, nýbrž na rodičích. A tak, volba nevolba, stáváme se členy rodiny. Později členy jiných skupin, jako jsou jesle, školka, škola, práce, sportovní klub, politická strana… A ve všech těchto skupinách stojíme před různými rozhodnutími, tedy můžeme říci, volbami. Zpočátku to za nás dělají rodiče. To nás tak trošku formuje. A právě to, kde žijeme, s kým žijeme, v jaké komunitě, to v nás nechává nesmazatelné stopy. Buď pozitivní, nebo negativní. Buďto kopírujeme šlépěje svých předků nebo komunitních společníků, nebo naopak to na nás působilo kontraproduktivně a pak si tedy obouváme jiné boty.
Pan Darwin tvrdí, že příroda nám dala rozum, abychom jej používali. Tím se lišíme od ostatních tvorů, čímž nechci některé vyspělejší tvory podceňovat. Neznám, jak funguje mozek delfínů a dalších vodních živočichů. U psů, koček, opic a papoušků jedná se spíše o reflexy či tak zvané pudy. Ať již podmíněné, či nepodmíněné, tedy vrozené, či získané nějakým výcvikem. Ale mají své limity. Nejedná se tedy o rozum. Pouze o člověku můžeme říci, že je HOMO SAPIENS, tedy člověk rozumný. Někde se uvádí moudrý. O čemž však pochybuji. Není totéž rozumný od slova rozumět něčemu a být moudrý. Jak jinak si vysvětlit takové excesy, kdy si doslova nabijeme ústa pádem z nějakého žebříku, nemám nyní na mysli ty jisté a pevné dřevěné žebříky. A znovu opakujeme stejný proces, stejnou chybu a ústa trpí znovu a znovu.
A tak, nepřipraven, sveden, popleten, někdy i dokopán svými příbuznými, jde jedinec k volbám. Například prezidentským. Ano, vím, o čem píši, neboť mám velmi zajímavé zážitky coby člen volebních komisí. To se vezme realita, tedy ne ta teoretická, což je spíše součást metafyziky, ani ta praktická, tedy součást každodenního života, nýbrž ta politická. To se nám, chtíc nechtíc, vrací doba formování z dětství. A coby staříčkům se nám vrací to, jak jsme naše potomky vychovávali. Nuž tedy, právo neprávo, ať volební či občanské, naši potomci, ne všichni, nám dávají najevo, co si myslí o demenci a neschopnosti uvažovat reálně. To, že člověk je uvázán k posteli, či není schopen dojít do volební místnosti, ještě neznamená, že pozbyl rozumu. Ale vzhledem k tomu, že naši miláčci jsou naši miláčci, odevzdáváme plně do rukou potomků budoucnost naší země. Tedy pomalu a jistě jejich země.
Ale abych nebyl tak nekompromisní, nemají ti mladí také moc lehké. Co politik, tedy dnešní i minulý, má svůj názor, který je zaručeně ten nejsprávnější. Mnohý náš politik, expremiér či exprezident prohlašují, že přímá volba prezidenta je špatná a nedemokratická. Občan je hloupý a nerozumí, co je pro něj dobré. Prezidenta si musí přeci zvolit ten, kdo vládne. Ať to máme pěkně doma v suchu. Lidi jim do toho zbytečně házejí vidle a pak, co s tím. Třeba zrušit ústavní zákony. Žádná přímá volba, žádné referendum, to by tak ještě scházelo.
Letošní volba prezidenta je přesto dost specifická. Osobně nevěřím na nějaké rozdíly východ – západ, levice – pravice. Nějak se to pomíchalo. Do toho se nějak zamotaly různé organizace, jako ASPEN Institute a podobné. Prakticky všichni letošní kandidáti, až na pana Baštu, jsou členové ASPENu. Tedy globalistů, vyznávajících jeden svět řízený z centra a vše, co s tím souvisí. Koho tedy volit? Snad jen rozdíl mezi socialismem a kapitalismem je stále znát. Ale ani jeden z kandidátů je socialista. Tak koho tedy? Pro obyčejného člověka je to o ničem. Kapitálu na lidech nezáleží, což nám již řekla otevřeně i paní předsedkyně Sněmovny Pekarová a další. Jsme banda nekompetentních ovcí, které musí být vedeny k pořádku. A s volbou pana generála, jak on říká, že tuto zemi dovede k pořádku, což říkal i jiný generál, který vládl v šedesátých letech v Chile, si tím musíme být jisti. Jen doufejme, že naše stadiony, místo aby vítaly sportovce, nebudou vítat vězně.
A pan Babiš, který je nyní na odstřel všemi stranami, co k němu? Co se týče jeho dotací, snad se to již skončilo, ale již slyšíme, jak se snaží i jeho straníci pobláznit jedince s novým covidem. Jak se k tomu postaví? Nové očkování a lockdowny jsou nemyslitelné. Víme dobře o žalobách na vedení EU, zejména řízení vedené proti von der Leyenové. Důvěra je na nule.
Naštěstí odpadla paní specialistka na turbo diplomy nebo atomový Hilšer. Tak se tedy budeme jako modlit k někomu, komu věříme, ať to dopadne co nejlépe. Ať se pan prezident stane protiváhou vlády, které o Česko již zcela zřejmě nejde.
Jan HÁJEK
