Jádro ne, uhlí ne, tak co?

Současná česká vláda zatím předvádí jen to, že se neumí postarat o nejzákladnější potřeby vlastních občanů. Při krocích, které vedou jen k energetické chudobě, a že to tak být nemusí, ukazuje Maďarsko nebo Srbsko, abych vybral jeden unijní a jeden neunijní stát, chce dát další ránu našemu hospodářství. Ukázalo se to při jednom s posledních vystoupení ministryně životního prostředí, kdy se postavila proti realitě. Otázka zní jasně: zda těžit uhlí dál, resp. prolomit tolik diskutované limity do doby, než spatří světlo světa adekvátní zdroje, nebo si dosti naivně myslet, že ono to všechno nějak dopadne a stylem »nevidím, neslyším« papouškovat bruselský Green Deal. Nějak to dopadne určitě, o tom není sporu. Ale jak to dopadne? Odpověď na ni určitě není optimistická a dovoz uhlí z Austrálie (jeden takový se už na Ostravsko uskutečnil) je čiré zoufalství.

Více než třetina elektřiny vyrobené v Česku pochází stále z uhlí. V polovině loňského roku se hnědé a černé uhlí podílelo na tuzemské produkci elektřiny z 36,7 procenta, což bylo téměř o deset procentních bodů více než ve srovnatelném období roku 2020. S odkazem na interaktivní modul oborového webu oEnergetice.cz to ČTK řekl mediální zástupce energetické skupiny Sev.en Energy Petr Dušek. Informace vychází z dat evropské ENTSO-E Transparency Platform.

Ministryně životního prostředí Anna Hubáčková na víkendovém sjezdu KDU-ČSL řekla, že rozhodně odmítá jakékoli snahy o prolomení limitů těžby uhlí. Hovoří o tom podle ní někteří politici v souvislosti s válkou na Ukrajině, která pravděpodobně způsobí další růst cen elektřiny, pohonných hmot a zemního plynu. »Takováto situace nesmí být návratem uhlí a já rozhodně odmítám jakékoli snahy o prolomení limitů těžby. Desítky let jsme si ničili životní prostředí, desítky let jsme si ničili svou krajinu, pálením fosilních paliv oteplovali naši krajinu, a skutečně, chceme-li žít ve zdravém prostředí, není cesta návratu uhlí,« řekla Hubáčková. Jádro je špatně, uhlí je špatně – že by návrat k prvobytně pospolné společnosti? Možná ještě před ni, neboť oheň v přírodě jistě také nebude vyhovovat bruselským předpisům (moc kouří). A vydělaná kůže na zahřátí už teprve ne, to by zase povstali ochránci zvířat. Tak co tedy? Ti nahoře jen hystericky vykřikují, že to či ono ne, ale kromě pohádek o přírodních zdrojích energie (slunce, vítr), které nikdy nemohou vykrýt požadovanou kapacitu, nikdo s ničím smysluplným ještě nepřišel. A ani nepřijde, poněvadž nic jiného, co by odpovídalo potřebě a spotřebě, neexistuje. KSČM byla otevřená změně limitů těžby, resp. nikdy nesouhlasila s jejich nedotknutelností. Bude to snad nejstabilnější ještě socialistické rozhodnutí z 80. let minulého století. O tom, jak a kde se bude těžit, se přece musí jednat, dokud nebude na stole ležet jasná představa o relevantních náhradních zdrojích. To je nejzelenější úvaha, kterou si můžeme jako obyvatelé planety představit. Všechno ostatní je mimo realitu, pokud nechceme všechno zničit.

Vojtěch FILIP