Globalisté už mají Ameriku i Evropu. To strategické se odehrává jinde?

Ne nadarmo praví staré české přísloví, že »ráno moudřejší večera«, respektive že »nic se nejí tak horké, jak se to uvaří«. Prostě se soudy o věcech, které se odehrávají kolem nás, si musíme počkat, až budeme mít dost informací. To je celé. Proto jsem byl rád, když koncem letošního dubna zaslalo 28 německých intelektuálů a umělců otevřený dopis kancléři Olafu Scholzovi. Jedním z jeho vůdčích signatářů byl třiašedesátiletý sociolog profesor Harald Welzer. Protože o něm bude řeč, sluší se připomenout, že vede berlínský institut Futurzwei, v němž se věnuje sociálním dopadům klimatických změn. Jeho knihy vycházejí ve víc než dvaceti zemích. Do češtiny byly zatím přeloženy dvě: Vojáci/Protokoly o boji, zabíjení a umírání a Můj děda nebyl nácek.

Hromadění zbraní počátkem globální spirály zbrojení

V textu dopisu se mimo jiné uvádí: »Sdílíme verdikt o ruské agresi jako porušení základní normy mezinárodního práva. Sdílíme také přesvědčení, že je zásadní politickou a morální povinností neustupovat od agresivního násilí bez odvety. Vše, co z toho lze odvodit, má však své hranice v jiných příkazech politické etiky. Jsme přesvědčeni, že nyní byly dosaženy dvě takové hranice: zaprvé kategorický zákaz připustit zjevné riziko, že tato válka přeroste v jaderný konflikt. Dodání velkého množství těžkých zbraní by však mohlo z Německa učinit samotnou stranu války. Ruský protiútok by tak mohl přímo zapojit NATO do konfliktu, a tím i bezprostřední nebezpečí světové války. Druhou hranicí je míra destrukce a lidského utrpení ukrajinského civilního obyvatelstva. I oprávněný odpor proti agresorovi je v určitém okamžiku neúnosně nepřiměřený. 

Varujeme před dvojím omylem: Za prvé, že odpovědnost za nebezpečí eskalace jaderného konfliktu nese pouze původní agresor, a nikoli také ti, kteří mu s otevřenýma očima poskytují motiv k možnému zločinnému jednání. A za druhé, že rozhodnutí o morální odpovědnosti za další ‚cenu‘ lidských životů mezi ukrajinským civilním obyvatelstvem spadá výhradně do kompetence jejich vlády. Morálně závazné normy mají univerzální povahu.

Stupňující se hromadění zbraní, k němuž dochází pod tlakem, by mohlo být počátkem globální spirály zbrojení s katastrofálními důsledky, v neposlední řadě pro globální zdraví a změnu klimatu. Navzdory všem rozdílům musíme usilovat o celosvětový mír. Evropský přístup společné rozmanitosti je v tomto ohledu vzorem.« Tolik citát.

Dopis nechala česká média bez zájmu

Podle mého »expolitického« a právního názoru se jedná o velice racionální, korektní text, který v žádném případě nestraní současnému režimu v Ruské federaci, na který má venkoncem ruský národ nárok, jako každý jiný národ. Navíc jde o úvahu, která v současné době, a to je důležité, v zájmu nastolení míru, s chladnou hlavou pojmenovává daný stav věci, poukazuje na možné hrozby, plynoucí z neuváženého jednání a navrhuje uskutečnitelná řešení, nikoli ta z říše snů. Je škoda, že česká média nevěnovala tomuto otevřenému dopisu významných německých intelektuálů a umělců, které určitě nelze podezírat z náklonnosti k Rusku, ani špetku pozornosti. Soudím, že právě takový přístup, který zřetelně deklarují lidé okolo profesora Welzera, je dnes doslova životně zapotřebí. U nás v České republice bych ještě více zdůraznil to, že dodávky zbraní opravdu nevedou k rychlejšímu dosažení míru.

Tento text však vyvolal v německých vládních kruzích bouři hysterické nevole a útoky proti signatářům neustávají ani po dvou měsících od jeho zveřejnění. 

V rozhovoru pro český server echo24.cz profesor Welzer říká: »Čelíme obrovskému rozporu mezi veřejným a zveřejněným míněním, ale v rámci zveřejněného mínění neexistuje opozice. … Copak nikdo nechápe, že Putinovi současná situace prospívá? I kdyby se válka vychýlila na jednu či druhou stranu, stejně ji nebude možné vyhrát. Trvale válečný stav je dokonalým nástrojem pro destabilizaci EU a Ukrajiny. Na podzim očekáváme kvůli energetické krizi a inflaci mohutné otřesy a jinak tomu nebude v ostatních evropských zemích. Proto je nepochopitelné, že se celá evropská politika ubírá tímto směrem. Skončí to katastrofou. Západ tuto válku z pohledu vojenské teorie nemůže vyhrát: Putin bude vždycky silnější. Nemá žádné energetické, materiální ani lidské limity. Proč stále kráčíme tímto směrem?«

Profesor Welzer pojmenovává daný stav precizně, o tom není sporu, ale na druhou stranu neříká nic nového. Jen zdůrazňuje, že existuje ve společnosti obrovský rozpor mezi veřejným a zveřejněným míněním. Prosím, to si zapamatujte a mějte vždy na mysli, až zase nebudete moci unést manipulace některých novinářů s fakty. Tím myšlenky onoho otevřeného dopisu samozřejmě nepozbývají na síle, ba naopak – a řadí se po bok dalších podobných vyjádření i z řad českých odborníků na energetiku, plynárenství, zemědělství apod.

O co se tu hraje

V tomto kontextu nezbývá, než opakovaně pokládat stále tutéž otázku: Když protiruské sankce prokazatelné škodí členským státům EU a rovněž Ukrajině, to je také pravda, a Rusko naopak viditelně posilují a otevírají mu dveře do Asie, Afriky a Latinské Ameriky, což je rovněž nezpochybnitelné – o co se tu vlastně hraje?

O globální zájmy. Nikoli americké, ale globální, což je podstatný rozdíl. Dneska už je ze hry i Amerika…, to jasně řekl v nedávném strategickém davoském proslovu Henry Kissinger. Ani bych se nebál tvrzení, že Spojené státy dnes na Ukrajině hrají možná jednu ze svých posledních důležitějších rolí. USA jsou ekonomicky bankrotující zemí, žel úplně stejně jako dnešní Evropa, která přes občasné výkřiky ještě nepředložila komplexní pojetí vlastního zájmu, aby mohla sehrát roli dalšího bodu vícepolárního světa. Ideální stav pro globalistické zotročení obou kontinentů v rámci scénáře Nového světového řádu. Kdyby globalisté do budoucna se Spojenými státy co by významným hráčem ještě počítali, určitě by si nedosadili do Bílého domu »smutného klauna na vejminku«. Omlouvám se za tento sdílený název všem starším lidem, ale je vystihující. Nový světový řád chystá zotročit stejně Ameriku jako Evropu. Na reálnost tohoto plánu bych ale žádnou vyšší částku nevsadil. Co si New World Order s Evropou a Amerikou počne, když všechno strategické se nachází v Rusku a s ním spolupracující Asii, Africe a Latinské Americe? Patová situace? Pro globalisty z Kissingerovy lóže určitě ano, pro Putina však jasná výhra.

Bude zajímavé sledovat, co se z tohoto vyvine. Nicméně pád Ameriky je neodvratný. Zbývá tu tragická role mouřenína (mouřenín posloužil, mouřenín může jít) – a také půjde, když najdou nějakou poslední cíleně vyvolanou diskreditační kapku. V Americe rovněž nastanou epochální změny. Kam povedou, na to si raději počkám, neboť ve hře je tolik nepředvídatelných okolností, že šachová partie mezi Spasským a Fischerem by oproti tomu byla obyčejným »Člověče, nezlob se« se čtyřmi figurkami a dřevěnou kostkou.  

Vojtěch FILIP