Ta fronta u sochy sv. Václava na pražském Václavském náměstí byla nekonečná. Mladí lidé zde stáli přes noc, ti první strávili na židličkách dokonce celý den a noc. Asi rozdávali i čísla, jakýsi pořadník. Svatý Václav zde toho viděl již hodně, vyhlašovala se republika, přísahala věrnost Říši, v pravidelných cyklech viděl jásající davy, mávání praporů různých barev, viděl velká vítězství i velké prohry.
Ale proč tak dlouhá fronta, a dokonce přes noc? V Praze otevřeli nový fast food, prvních sto zákazníků dostalo housku s kuřecím zdarma a první tři si mohou chodit pro tu housku po celý rok. Nová značka fast foodu americké společnosti Popeyes dorazila do České republiky. Byla z toho velká sláva, v Americe hrála hudba, asi jazz. Další pobočky budou brzy následovat, však tato společnost již zakotvila ve 30 zemích světa, provozuje 4200 restaurací. Jak jsem se také dozvěděl, její reklama je zaměřena zejména na mladou generaci. Mají to jistě dobře vykalkulované, koho nejlépe ovlivnit.
Před 31 lety se zde zabydlela americká společnost rychlého občerstvení, firma McDonald‘s, po ní následovaly další značky. Dnes tyto firmy vidíme v každém větším městě. Je to trend, který nevyhnutelně ovládne naše stravování tak, jako jinde ve světě. I u nás dojde ke změně pohledu na veřejné stravování, ale zda to bude ku prospěchu našeho zdraví či životního stylu, nechávám radši odborníkům. Zde je EU slepá, hluchá, trápí ji plastová brčka a lžičky. A tak zcela jistě bude mizet jedna restaurace za druhou, obědvat budeme v trysku někde u benzínky či v obchodním centru, číšníka už nebudeme potřebovat. Bude stačit papírový kelímek, tácek a ubrousek.
Rychlé občerstvení není u nás neznámý pojem, byl vždy součástí stravování, máme ještě v paměti automat Koruna na Václavském náměstí či obdobný v Praze U Rozvařilů. Však i obložený chlebíček je českou specialitou a pojem bistro je nám také známý. Neobjevujme proto Ameriku, mnohým je známo, že na rozvoji rychlého občerstvení ve světě má zásluhu náš krajan, Čechoameričan Raymond Kroc (1902–1984). Jeho dědeček František Kroc již koncem 19. století připlul z Čech do Ameriky, přesněji ze Stupna nedaleko Zbiroha, hledat štěstí. Jeho vnuk Raymond Kroc si nejdříve pronajal a poté v roce 1961 zakoupil do té doby zcela neznámou firmu McDonald‘s a český karbanátek, vylovený z paměti jeho předků zcela ovládl Ameriku. Na cestě k zákazníkům dostal nové jméno hamburger. A tak v nadsázce bez českých karbanátků by Američané nejspíše »umřeli hlady«.
Ale ještě k té frontě pod sv. Václavem. Fronty nejsou u nás ani ve světě nic nového, byly dříve, jsou i dnes, vidíme je na pracáku či při nové registraci u zubaře nebo u pediatra, ale fronta přes noc na housku s kouskem kuřecího, to je něco nebývalého. Opravdu je u nás skupina občanů, kterým se vyplatí stát ve frontě na tuto obloženou housku celou noc? Mají hlad, nebo podléhají reklamě? Obojí je k zamyšlení.
Samotná fronta pod Václavovou sochou před zraky turistů je jak trapností, tak i varováním pro nás. Fronta se může časem prodlužovat, bude zítra i pozítří, ale vidíme také, jak je snadné ovlivnit občany cílenou reklamou, propagandou. Není ještě zapomenut onen fiktivní supermarket v Letňanech, kde davy kupujících čekaly mnoho hodin na zboží za hubičku…
Co zažije Václavák příště? Svatý Václave, oroduj za nás.
Přemysl VOTAVA
