Falešný západní narativ o Rusku a Číně

Svět se nachází na pokraji jaderné katastrofy. Do značné míry proto, že západní političtí vůdci nedokážou být upřímní, když jde o příčiny vyhrocujících se globálních konfliktů. Západní narativ, podle něhož Západ je ušlechtilý, zatímco Rusko a Čína jsou špatné, je prostoduchý a neobyčejně nebezpečný. Jde o pokus zmanipulovat veřejné mínění tak, aby se nezabývalo reálnou a naléhavou diplomacií.

Tento bytostný narativ (výklad stejné události či záležitosti různým způsobem – pozn. red.) Západu je zabudován do národní bezpečnostní strategie USA. Základní americkou ideou je představa, že Čína a Rusko jsou naši nesmiřitelní nepřátelé »snažící se narušit americkou bezpečnost a prosperitu«. Podle USA se tyto země »rozhodly omezovat hospodářskou svobodu a rovnost hospodářské soutěže, posilovat své armády a kontrolovat informace a data, aby tak dosáhly potlačení společnosti v těchto zemích a rozšíření svého vlivu«. Je ironické, že od roku 1980 vedly USA nejméně patnáct válek v zámoří (Afghánistán, Irák, Libye, Panama, Srbsko, Sýrie, Jemen, abychom uvedli alespoň některé), zatímco Čína nevedla žádnou a Rusko v postsovětském období jen jedinou (Sýrie).

Americký prezident Joe Biden podpořil tento narativ, když prohlásil, že největší výzvou dnešní doby je soupeření s autokratickými režimy, které »se snaží posílit svou moc, export a rozšířit svůj vliv po světě a ospravedlňují své utlačovatelské zákony a praktiky jako efektivnější cestu, jak odpovědět na výzvy dneška«. Bezpečnostní strategie USA není dílem nějakého jednotlivého prezidenta USA, nýbrž je dílem amerického bezpečnostního establishmentu, jenž má rozsáhlou autonomii a operuje za hradbou utajení. Přehnaný strach z Číny a Ruska je západní veřejnosti podsouván skrze manipulaci s fakty. O jednu generaci dříve George W. Bush ml. vnukl veřejnosti představu, že největší nebezpečí pro USA představuje islámský fundamentalismus, aniž by se zmínil, že to byla CIA spolu se Saúdskou Arábií a s dalšími zeměmi, kdo vytvořil, financoval a uvedl v činnost džihádisty v Afghánistánu, Sýrii i jinde, aby bojovali ve válkách vedených Washingtonem.

Vezměme si invazi Sovětského svazu do Afghánistánu v roce 1980, kterou západní média líčila jako nevyprovokovaný a proradný čin. O několik let později jsme se dozvěděli, že sovětské invazi ve skutečnosti předcházela operace CIA, jejímž cílem bylo sovětskou invazi vyprovokovat! Úplně stejné nepravdivé informace se objevily ve vztahu k Sýrii. Západní tisk je plný obviňování Putina kvůli vojenské pomoci prezidentovi Bašáru Asadovi v Sýrii zahájené v roce 2015, není však zmiňováno, že pokus o svržení Asada, který začal v roce 2011, byl ze strany USA podpořen rozsáhlou operací na svržení Asada financovanou CIA (operace Timber Sycamore) a že tato operace probíhala roky předtím, než přijeli Rusové. Vezměme si dále případ ze současnosti. Když předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová i přes varování Číny letěla bezohledně na Tchaj-wan, žádný z ministrů zahraničí zemí skupiny G7 nekritizoval tuto provokaci Pelosiové, avšak ministři zemí G7 společně ostře zkritizovali »nepřiměřenou reakci« Číny na cestu Pelosiové.

Západní narativ o ukrajinské válce říká, že jde o nevyprovokovaný útok Putina, který usiluje o znovuvytvoření ruského impéria. Ve skutečnosti však historie této války začala, když Západ slíbil sovětskému prezidentovi Michailu Gorbačovovi, že se NATO nerozšíří na východ, načež následovalo rozpínání NATO ve čtyřech vlnách: v roce 1999 byly přičleněny tři středoevropské země, roku 2004 jich bylo přičleněno dalších sedm včetně zemí ležících u Černého moře a pobaltských států, v roce 2008 NATO vyhlásilo plán rozšíření na Ukrajinu a do Gruzie a roku 2022 pozval vojenský pakt čtyři lídry z oblasti Asie a Tichomoří, čímž si vzal na mušku Čínu.

Média na Západě se nezmiňují ani o roli, kterou USA sehrály ve svržení ukrajinského proruského prezidenta Viktora Janukovyče v roce 2014, ani o neschopnosti vlád Francie a Německa, jakožto ručitelů dohody Minsk II, přimět Ukrajinu, aby dostála svým závazkům, ani o rozsáhlém zbrojním arzenálu, který jako prolog k válce poslaly USA na Ukrajinu za vlád Trumpa a Bidena, ba ani o odmítnutí USA jednat s Vladimirem Putinem o rozšíření NATO na Ukrajinu. NATO pochopitelně tvrdí, že je čistě obranným paktem, takže Putin se prý nemá čeho bát. Jinými slovy, Putin si nemá všímat operací CIA v Afghánistánu a Sýrii, bombardování Srbska z roku 1999, operace NATO ke svržení Muammara Kaddáfího v roce 2011 v Libyi, okupace Afghánistánu silami NATO trvající 15 let, ani Bidenova »přeřeku« vyzývajícího k odstranění Putina (což samozřejmě vůbec nebyl žádný přeřek), ba ani prohlášení amerického ministra obrany Lloyda Austina, že pro USA je cílem války na Ukrajině oslabení Ruska.

V jádru toho všeho je snaha USA udržet se v postavení světově hegemonní mocnosti rozšiřováním vojenských aliancí po světě za účelem zadržování nebo porážky Číny a Ruska. Tato myšlenka je nebezpečná, klamná a zastaralá. USA mají pouze 4,2 % světového obyvatelstva a nyní už jen 16 % světového HDP (měřeno v mezinárodních cenách). Ve skutečnosti je souhrnné HDP zemí G7 nyní nižší než HDP zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika), přičemž obyvatelstvo zemí G7 tvoří jen šest procent světové populace oproti 41 % zemí BRICS. Existuje pouze jediná země, jež se hlásí k fantazírování o tom, že je celosvětově dominantní mocností: Spojené státy americké. Je na čase, aby USA uznaly pravé zdroje bezpečnosti, kterými jsou vnitřní sociální soudržnost a zodpovědná spolupráce se zbytkem světa, spíše než iluze hegemonie. Díky takto revidované zahraniční politice by se USA a jejich spojenci vyhnuli válce s Čínou a Ruskem a umožnili světu čelit myriádám ekologických, energetických, potravinových a sociálních krizí.

Především však, v tomto čase extrémního ohrožení, by evropští lídři měli sledovat pravý zdroj evropské bezpečnosti, jímž není hegemonie USA, nýbrž bezpečnostní uspořádání Evropy, které respektuje oprávněné bezpečnostní zájmy všech evropských národů, samozřejmě včetně Ukrajiny, ale také včetně Ruska, které setrvává v odporu proti rozšíření NATO do oblasti Černého moře. Evropa by měla zohlednit skutečnost, že nerozšiřování NATO a implementace dohod Minsk II by bývaly odvrátily tuto hroznou válku na Ukrajině. Tou pravou cestou k evropské a světové bezpečnosti v tuto chvíli je diplomacie, nikoli vojenská eskalace.

Jeffrey SACHS

Překlad Ladislav CIGLER

(Jeffrey Sachs je významným americkým profesorem ekonomie, článek zveřejnil 22. srpna na svých webových stránkách.)

FOTO – commons.wikimedia.org