Je to zvláštní. Moji rodiče mi kladli na srdce, že autority je třeba respektovat. Jelikož jsem člověk zvídavý, ale i zvědavý, hodně jsem četl. A tady přišel jakýsi zlom v posuzování autority. Z čeho mám vycházet při tom posuzování, co je, nebo kdo je autorita? Je to ten, co má více titulů před svým jménem, nebo ten, který jich má více za svým jménem? Anebo je to ten, kdo mne vychovává s rákoskou v ruce, nebo ten, kdo mne rozmazluje? Komenský, paní Montessori? Je to Napoleon, Karel IV., sv. Václav? Mezi dětmi vždy populární otázka, zda je to americký, nebo ruský prezident? Kdo vládne vesmíru? Nebo ten, kdo vyhrál volby? Nebo ten, kdo vládne větším egem?
Rád bych se u toho ega trošku pozastavil. Ono je dobré si věřit. Ale nesmí to být na úkor druhých, nesmí z druhých dělat, dámy jistě prominou, pitomce. Ono to ego je vlastně z hlediska teorie osobnosti tou nejnižší jeho složkou. Je to pocit vlastního uspokojení, slasti, jak ti druzí hloupě čumí, jak já jsem chytrý.
Sedmadvacátého ledna jsem se dostal k jednomu zajímavému komentáři pana Petra Koláře, politika, bývalého velvyslance v Rusku. Ono šlo vlastně o rozhovor v programu Prostor X. Chtíc nechtíc, musím se s vámi podělit o některé jeho moudrosti.
Pod zadečkem NATO
Já se zajímám o mentální koučink, který potřebuji a uplatňuji hlavně ve sportu. Mám určité vzory, ale to je nyní irelevantní. A zde v tomto rozhovoru pan Kolář totálně odhodil racionální uvažování. Zůstal ukryt ve své komfortní zóně a pokoru a respekt odhodil na ruskou stranu. Tak nám tento pan Kolář vypráví o tom, zda může dojít k válce s Ruskem. A určitě ví, jak jí zabránit. Musíme prý ukázat reálnou sílu. Kde je tady logika? Ukazování reálné síly vždy vedlo k válkám. Tedy kdo a komu? Česko Rusku? Nebo my pod zadečkem NATO také Rusku?
Pokud by prý ale došlo k válce, bylo by to zničující pro obě strany. V tom má naprostou pravdu. Nezapomíná nám však připomenout, že jen opilý vládce by si mohl myslet, že to vyhraje, s poukazem na některé jiné státníky, když už ten pan Putin nepije. Podle pana Koláře se však pan Putin snaží vzkřísit zašlou slávu bývalého Sovětského svazu navzdory tomu, že o to tyto státy nestojí.
Pevně věřím, a z rozhovorů s panem Putinem jsem pochopil, že by to byla zejména ekonomická sebevražda, stejně tak, jako v této době a ve stavu, ve kterém se nachází Ukrajina, chtít si ji přivlastnit. Pro Rusko, ale i pro USA je Ukrajina vhodným nárazníkovým státem. Vedení NATO se již ostatně vyjádřilo, že o Ukrajinu v tom stavu, v jakém se nachází, nestojí.
Rusko nedestabilizuje, ale zachraňuje
Také se dovídáme, že Rusko není normální země, neboť destabilizuje situaci ve svém nejbližším sousedství. Ono je to však trošku jinak. Ono to Rusko zachraňuje na poslední chvíli své sousedy, které svými barevnými revolucemi rozrýpaly a ničí tajné služby Západu. Ať jde o Bělorusko, Kazachstán a podobně. Všude stejný rukopis jako na ukrajinském náměstí (Majdan).
Takže podle pana Koláře se nemáme nechat zastrašit a máme bojovat. A už je to tady. Ruská mentalita je špatná mentalita, americká je skvělá. Jen tak pro pořádek trochu odbočím, ruští lidé jsou vstřícní a ochotní pomoci. Byl jsem ale také v USA a vím, a v těchto dnech mi to potvrdila jedna česká sportovkyně, která také má své zkušenosti, že Američané vás jeden den vychválí a druhý den neznají. Jsou to studení čumáci. Když se tam zeptáte na Česko, tak buď odpovědí, že je to Čečna, nebo se zeptají, kde se v Americe nachází. Svět je Amerika a nic jiného pro prostého Američana neexistuje.
Padající bombičky: Co je to za hodnoty?
Takže Západ by se měl poučit a měl by být připraven na otevřený střet, tedy podle pana Koláře, přičemž zmíněný nezapomíná připomenout, že Česko musí být připraveno vyslat na obranu údajných demokratických hodnot své vojáky. Již jsme, a není tomu tak dávno, pomáhali házet bombičky na Srbsko, protože to bylo v zájmu moci, ke které pan Havel tak láskyplně vzhlížel. Bylo to takzvané humanitární bombardování. Jenže ty cíle, kam bombičky padaly, byly hodně vzdálené cílům vojenským. O jaké demokratické hodnoty tady jde, jsem se bohužel nedočetl. Za Rakousko-Uherska byla tou hodnotou alespoň ta facka za to, že jim zabili strejčka. Ale dnes?
Shrňme si to tedy. Pan Kolář, který se tady staví do pozice autority, která vše ví a zná, by se svým egem slastně přihlížel tomu, jak se lidé zabíjejí pro to, aby uspokojili mocenské hrátky nějakých šílenců. A s hrdostí jemu vlastní by tam poslal naše české vojáky, ať tam padnou ve jménu… Koho?
Jan HÁJEK
