Co si nesmíte myslet?

Současný konflikt na Ukrajině nám ukazuje, jak se mění celý svět, Evropa i naše společnost. Nebudu zde rozebírat, proč k agresi Ruska vůči svému sousedovi došlo, ale pokusím se nastínit několik otázek, které dávají tušit, že o nich buď nesmíme ani uvažovat, nebo je ze své mysli raději vytěsňujeme.

Mnozí čelní představitelé našeho státu, jakož i někteří odborníci říkají, že naše republika má hodně zkušeností s Ruskem a tím, jak se chová, protože jsme to v minulosti zažili. Všude se skloňuje rok 1968 a intervence vojsk Varšavské smlouvy a následný pobyt sovětských vojsk na území ČSSR. Na různých koncertech se vždy toto zmiňuje, ale pouze s přihlédnutím k Rusku. Nijak se nezmiňuje, že součástí tehdejších vojsk byli i vojáci z Běloruska, Ukrajiny, celého Sovětského svazu. Média tuto skutečnost upozaďují, ale občas prosákne informace, že například bratři Kličkové jsou synové vojáka z Ukrajiny, kteří vyrůstali v Mimoni. Dokonce z archivů víme, že čelní představitelé Ukrajiny byli v roce 1968 horliví zastánci intervence do ČSSR. Tím to ale zdaleka nekončí. Dokonce i někteří sovětští vůdci byli Ukrajinci. Jako Nikita Chruščov nebo Leonid Brežněv, tedy člověk, který na naše území vojska Varšavské smlouvy poslal. Tyto skutečnosti se dnes nikde moc nezmiňují, bohužel.

Podobné je to s rokem 1945 a ničením památníků Rudé armády. I v oné armádě byli vojáci jiných zemí, včetně Ukrajiny, a tak je naprosto nesmyslné jakkoliv tyto památníky, které připomínají nejhorší hrůzy našich dějin, ničit. S tím je totiž nutné zmínit, že i mnozí maršálové Sovětského svazu, kteří se podíleli na osvobozování, byli Ukrajinci. Současný konflikt Ruska s Ukrajinou dává tušit, že mediální prostor, jakož i někteří naši pravicoví politici pro obhájení dodávek zbraní na Ukrajinu, vytváří takový typ minulosti, aby se vše dalo veřejnosti vysvětlit. Vypadá to na to, že zde určitou roli hraje logika »litování«, že byl malý soused napaden velkým a nikdo jej řádně nelituje. Používá se tedy výklad, že v roce 1968 nás také nikdo nelitoval, a proto je nutné si něco s minulostí vyřídit – možná se s ní vyrovnat. Bohužel to celé spíše rozsévá nenávist vůči Rusům všeobecně, jsou ze společnosti vylučováni, jsou často napadáni a je na ně nahlíženo jako na agresory, byť s tím nemají nic společného. Tato paušalizace ve společnosti zasévá nejen nenávist někoho vůči někomu, ale rovněž zvyšuje fašistické prvky, kdy je dav na náměstích schopen tleskat čemukoliv, aniž by vlastně věděl, čemu tleská. Ze všeho zmíněného tedy plyne, že dnešní Rusko není Sovětský svaz a Sovětský svaz není Rusko. Tolik k tématu minulosti.

Snad nejvíce smutné je, že válečný konflikt odnášejí i ti, kdo s ním nemají nic společného. Myslím tím sportovce. Z jaké logiky bylo vyloučeno Rusko a Bělorusko z Paralympiády nebo hokejového mistrovství světa? Proč se útočí na sportovce? Vždyť jedou sportovat a překonávat pověstné mety. Troufnu si tvrdit, že tímto krokem dochází k paušalizování celé věci a předkládání kolektivní viny. To znamená, že jestliže Rusko zaútočilo na Ukrajinu, tak jsou vinni všichni Rusové. Tohle je velice nebezpečný precedent. Nepamatuji si totiž, že by byli sportovci USA nějak postiženi, když v roce 1999 USA a NATO bombardovalo bývalou Jugoslávii nebo když se konala ilegální válka v Iráku. Nikdo tenkrát sportovce netrestal, tak proč nyní ano? Je evidentní, že když dva dělají totéž, není to totéž.

Za dezinformaci může být označena i zpráva, že za současnou eskalaci napětí na Ukrajině může NATO, které se přibližovalo k hranicím Ruska. Informátoři tvrdí, že tohle není pravda, ale když se podíváme na mapu rozšiřování NATO, tak je opak pravdou. Stejný případ panuje u informace, že se na území Ukrajiny vyskytovaly nějaké laboratoře na výrobu biologických či jiných zbraní a vše bylo bedlivě sledováno USA. Je to informace, která se zakládá na pravdě, nebo se jedná o dezinformaci? V mediálním prostoru můžeme vidět, jak éterem létají jedny i druhé zprávy.

Co si ale ještě dále nesmíte myslet, je to, že ve válce on-line jsou vám přenášeny jen ty záběry, které chce ta či ona strana. Když se podíváte na živé vysílání kamer z některých měst na Ukrajině, můžete vidět, že například hlavní město Kyjev svítí. Nejsem žádný příznivec konspiračních teorií, ale pokud zuří válka, tak logika věci praví, že tak velké cíle mají být zhasnuty a lidé mají zatemnit. Alespoň takhle to vždy bylo, aby se ochránilo civilní obyvatelstvo. Nebo je tomu dnes jinak? Je mnoho dalších věcí, o kterých nesmíte ani myslet, ale je důležité aspoň o nich diskutovat, abychom dnes pochopili, co se vlastně děje a že se západní společnost posunuje někam, kde nemá být – začíná totiž silně paušalizovat a vyzdvihovat kolektivní vinu, což je velice nebezpečné.

Jan KLÁN