Co mě děsí

Když teče krev, začínají být slova na obtíž. Jen ta bojová mohou dál hnát lidi »na barikády«, neřku-li proti tankům. Překvapivá akce Ruska na Ukrajině vyvolala obecný nesouhlas. Bez ohledu na to, že jí bylo možné postupem druhé strany či druhých stran zabránit. Nechtělo se. Stále přece platí to, co kdysi řekl jeden politik kvůli jiné válce, že ty »dva kohouty necháme se prát a až se hodně oslabí, vystoupíme na podporu toho slabšího«. Zmíněný politik žil v jiné době a na jiném místě dění, ale jeho slova měla být varováním.

Prolitá krev v té současné zkomplikovala budoucí řešení situace, která na východě Evropy nebyla již léta dobrá. Vstup ruských vojsk na Ukrajinu je totiž bezprecedentní čin, s nímž nelze souhlasit, byť Západ za něj nese svůj díl odpovědnosti. Při zdejším vojenském střetu umírají občané obou válčících stran. Té, co útočí, i té, co se brání. Jen Západ, většinou sdružený v NATO, si bude moci mnout ruce. »Dva kohouti se perou« – a vítězství či prohra je oslabí. Tedy především toho, co dosud nejvíce vzdoruje hegemonii Spojených států. Propaganda jede už týdny naplno. Zákazy a sankce nabývají až nestvůrných podob. Závislost na USA se zvyšuje, také proto, že její ekonomika na rozdíl od té evropské nebude tolik zasažena a není závislá na ruské naftě a ruském plynu. Občané Evropy, jejichž antirusismus bude podporován či dokonce vyvolán, budou postaveni před důsledky rozhodnutí celé »demokratické společnosti« a »utáhnou si opasky«. Za vším už nebudou hledat touhu všemocného kapitálu urvat si co největší díl z »jednoho krajíce«, ale ruskou invazi a nutnost dát Moskvě »na pamětnou«. Novodobí Fritzscheové (pozn.: Goebbelsův rozhlasový komentátor) budou chrlit své nenávistné komentáře se svými zdůvodněními, proč se vlastně musíme uskrovnit a »položit Rusko na lopatky«.

Ta válka na východě Evropy je tragédií. Rozhodnutí prezidenta Putina situaci vyhrotilo. Bude stát ještě mnoho zbytečně prolité krve. Ať vyhraje ta či ona strana, bude prohrou pro všechny. Bude ji však po dobu jejího trvání provázet skrytý jásot těch, kteří na ní vydělají. Nebudou to však ani obyčejní Ukrajinci, ani Rusové, ani obyvatelé zemí, v nichž propaganda bude vyvolávat nebo už vyvolala jednosměrné emoce, a to mě děsí.

Jaroslav KOJZAR