Není to tak dávno, co visel na Národním muzeu velký portrét Václava Havla s nápisem »Havel navždy«. Nejde o to, že takto se vytváří kult osobnosti, ale o to, že situace domácí i zahraniční usvědčuje současnou politickou reprezentaci z pokrytectví nejhrubšího zrna. V Kongresu Spojených států amerických při vystoupení Václava Havla mu američtí politici tleskali ve stoje. Znamenalo to, že souhlasili s jeho představami o vytváření světa a Evropy bez blokového uspořádání tak, jak vyjádřili disidenti ve své Pražské výzvě, kterou Václav Havel podepsal? Kdo koho klamal?
Pražská výzva byla poselstvím signatářů Charty 77 mírové konferenci v Amsterodamu z 11. března 1985. V jejím úvodu se píše: »Čtyřicet let nebyla na evropské půdě válka. Přesto není Evropa světadílem míru. Právě naopak: jako hlavní třecí plocha dvou mocenských bloků je místem stálého napětí, z něhož vzchází hrozba celému světu. Válka, která by tu vznikla, stala by se nejen světovou, ale pro svět pravděpodobně smrtelnou.«
A tak signatáři Pražské výzvy navrhli celou řadu opatření, například vytvářet bezatomová pásma a neutrální zóny, podporovat iniciativy k odzbrojování a dohody o neútočení, sbližování EHS a RVHP. Jak se uvádí v dokumentu dále: »Jinou takovou otázkou je stažení cizích vojsk. Navrhněme tedy, aby Severoatlantický pakt a Varšavská smlouva zahájily co nejdříve jednání o rozpuštění svých vojenských organizací, o stažení a odstranění všech jaderných zbraní v Evropě instalovaných či na Evropu namířených a o odchodu jednotek USA a SSSR z území jejich evropských spojenců. Součástí dohody by mělo být snížení stavu armád všech stran na evropském kontinentu na úroveň, která by vylučovala obavy kohokoliv z možného přepadení.«
A jaká je realita posledních desetiletí? Varšavská smlouva se rozpustila, SSSR stáhl svoje vojska, za to NATO se nejen nerozpustilo, ale začalo se rozšiřovat směrem na východ až k ruským hranicím. Spojené státy nejenže nestáhly svoje vojska z Evropy, ale svoje základny v Německu rozšířily o druhou svoji největší vojenskou základnu v Evropě, v Kosovu. To opravdu nelze chápat jako vyvolávání obav Ruska z možného napadení?
A proces pokračuje dál. K čemu má sloužit připravovaná ratifikace vojenské smlouvy mezi ČR a USA? Rusko nás označilo za stát, který se k Rusku chová nepřátelsky, což naši politici překrucují tak, že nás označilo Rusko za nepřátele. I čtenářská gramotnost dostává na frak. My se sami prohlašujeme za nepřátele Ruska, aniž nám k tomu dalo Rusko nějaký podnět a ohrožovalo nás. Válka mezi Ruskem a Ukrajinou, z nichž ani jeden stát není ani členem NATO, ani EU?
Válka mezi Ruskem a Ukrajinou stojí mnoho lidských obětí. A nemuselo k ní dojít, kdyby byly dodrženy Minské dohody, které měly garantovat Německo, Francie, Rusko i Ukrajina. A pak se z úst paní Merkelové dozvíme, že cílem nebylo je dodržet, ale vyzbrojit Ukrajinu proti Rusku. Proč? A tak zde máme válku v Evropě, která eskaluje do světového konfliktu. A místo jednání o míru a předkládání mírových iniciativ, jak požadovali signatáři Pražské výzvy, zbrojíme a jednáme o přijetí pro nás ohrožující vojenské smlouvy se Spojenými státy, která nás neochrání, jen vytvoří z naší země případný cíl a zatažení našich občanů do války s Ruskem.
K čemu by Rusku byla naše upadající západní Evropa? Kdo má zájem na válce s Ruskem? Je to opravdu zájem našich občanů? »Demokratická a svéprávná Evropa nemůže existovat, je-li kterémukoliv občanu, skupině či národu upíráno právo spolurozhodovat o událostech ovlivňujících nejen každodenní život, ale samotné přežití« – uvádí se v dokumentu Pražská výzva. Ptal se někdo našich občanů, jestli chceme vstoupit do NATO? Ptá se dnes někdo občanů v referendu, jestli si přejí vojenskou smlouvu s USA? Může takovou smlouvu přijmout přechodně zvolený parlament bez znalosti vůle lidu, nositele moci ve státě, a zavázat tak i další parlament a vlády na mnoho let dopředu? O jaké demokracii ještě stále mluvíme?
Anna ŠTOFANOVÁ
