Často slyším, že v současné době jsme nemocní, ztrácíme paměť a přestáváme myslet. Ptám se sám sebe: proč? Proč se nevracíme k úspěchům, kterých jsme dosáhli po druhé světové válce a nezveřejňujeme je? Proč o nich nemluvíme veřejně? Na schůzích, na shromážděních, všude? Nepamatujeme je? Stydíme se za ně? Necháváme v klidu mluvit odpůrce, že socialismus zdevastoval naši vlast?
Zdevastoval ji proto, že v roce 1945 vláda a prezident dr. E. Beneš podepsal dekrety, které zlikvidovaly definitivně období známé po Bílé hoře 1620 a v protektorátu Čechy a Morava? Snad proto, že národy Československa vyvodily z toho důsledky a zlikvidovaly pozůstatky fašismu? Snad proto, že naše národy začaly tvořit nový sociálně spravedlivý svět?
Připomínám si Žďár nad Sázavou, kde jsem pracoval a vyrůstal. Měl jsem štěstí, že onen úžasný pokrok jsem mohl vnímat a být jeho součástí. Před druhou světovou válkou to bylo chudé podhorské městečko s necelými 4000 obyvatel. Takto v máji roku 1945 němečtí vojáci odcházeli ze Žďáru s vírou občanů, že se nikdy k nám nevrátí. Již od Pražského povstání 5. května 1945 začala výrazná aktivita občanů.
Budování Žďárských strojíren a sléváren
Dne 6. května 1945 vystoupil revoluční místní národní výbor z ilegality a ujal se svých funkcí. Řídil akce civilní obrany. Bylo to v souladu s vládním nařízením ze dne 5. května 1945. Další upřesnění práce nastalo o rok později po červnových volbách v roce 1946. Začala se psát nová kapitola práce národního výboru. Vedle denních problémů obnovy a zvelebení města, stabilizace a konsolidace života občanů začaly práce za budování nového závodu. Rozhodnuto bylo ministerstvem průmyslu v Praze 12. března 1948. Byl dán podnět vybudovat průmyslový provoz Žďárské strojírny a slévárny. Dne 25. dubna 1949 byly zahájeny zemní práce a 18. července 1949 bylo započato s výstavbou Žďasu. Národní výbor začal řešit úkoly bytové výstavby, občanské a technické vybavenosti, úkoly rozvoje školství, zdravotnictví, sociální, kulturní.
Po roce 1950 zahájil Žďas výrobu a budoval další provozy. Bylo třeba rozvíjet bytovou výstavbu pro pracovníky podniku, její technickou a občanskou vybavenost. Začala stavba průmyslové školy, základních škol, strojního učiliště, stavba zdravotního střediska, obchodní sítě a služeb, stadionů pro sport. Vzrůstal počat obyvatelstva města. Žďár měl v roce 1869 celkem 3703 obyvatel, v roce 1921 4096, po roce 1950 9198 a v roce 1986 26 533 obyvatel. Stav obyvatel vyžadoval věnovat velkou pozornost úrovni bydlení a životního prostředí, vybavenosti sídel i společenského vyžití.
Občané byli právem hrdi na zlepšování svého bydliště. Svépomocí, dobrovolnou prací vytvořili hodnotu díla za 220 milionů korun. Čtenářům doporučuji zhlédnout mj. publikaci pod názvem Město Žďár nad Sázavou 1948–1988. Jsou v ní uvedeny výsledky práce občanů ve všech oblastech života. Jako první byla vystavěna průmyslová škola, síť základních a mateřských škol, jesle, gymnázium, lidová škola umění, moderní zdravotní středisko. Dne 2. ledna 1949 se konala v Jihlavě v Dělnickém domě slavnostní ustavující schůze nového KNV v Jihlavě. Předsedou nového KNV byl zvolen Jaromír Sedlák, který ve slavnostním projevu mj. prohlásil, že je nutno dokončiti dvojkolejnou trať Praha-Brno, která vedla přes Žďár nad Sázavou.Dne 4. listopadu 1966 v 11 hodin 29 minut přejel Žďárem první elektrifikovaný vlak. Byl to historický akt.
Občané se nemusí stydět
Nemůže být nikdy pravda těch, kteří tvrdí, že občané za socialismu devastovali své město a okolí. Je to nehorázná lež. V závěru zmíněné publikace městského národního výboru se mj. píše: »Dosažené výsledky jednoznačně potvrzují, jak se nám společně podařilo každodenní usilovnou a obětavou prací naplnit myšlenky výstavby socialismu, jak se nám dařilo plnit cíle politiky v růstu hmotné a kulturní úrovně lidu našeho města. Není třeba zdůrazňovat, že to byla nelehká a nesnadná cesta, plná problémů, potíží, úskalí, tvořícího se nového moderního socialistického města…«
Není důvod stydět se za jejich obětavou práci. Není důvod obávat se psát o procesu naplňování potřeb a zájmů obyvatel v období socialismu. Díky obětavé práci lidu to bylo velké, náročné, ale významné období. Občané se nemusí stydět.
Styďme se pouze za ty, kteří za groš Západu zradili svoji vojenskou přísahu o věrnosti socialistické vlasti, kteří dali podnět k rozbití Československa a k rozkradení bohatství lidu a vrhli nás do chomoutu EU. Naopak velkoryse uznávejme práci, odhodlání a statečnost lidu a těch osobnosti, které vedli náš lid k prosazení vědeckotechnického pokroku a ke smysluplné mezinárodní spolupráci, k úspěchům socialismu.
Proč i v současném tak rozporuplném kapitalismu se bát připomínat úspěchy i problémy tohoto období? Buďme spravedliví, charakterní a mluvme pravdu o období, které dalo nám všem vzdělání, práci, přispělo k našemu pracovnímu umu, k rozvoji duchovního života, ke spokojenému životu, a to i těm, kteří toto období dnes pomlouvají a nenávidí, kteří se stydí toto období připomínat, aby si neublížili.
Rudolf HEGENBART
