Říká se, že chudoba cti netratí. Ale vysvětlete to dětem, když jim nemůžete koupit oblíbené jídlo ke svačině, zaplatit vysněný kroužek, školu v přírodě či letní tábor, nebo koupit nový telefon za rozbitý. Když chodí v oblečení z bazaru a na výlet je můžete vzít akorát tak někam ven do přírody za dům.
Bohužel inflace, neustálé zdražování všeho všude nejvíce dopadá na rodiny s dětmi. Svědčí o tom průzkum Českého statistického úřadu, ze kterého vyplývá, že v příjmech na hlavu jsou na tom rodiny s dětmi průměrně hůře, než senioři. A oproti single jedincům jsou na třetině příjmu na hlavu a domácnost. Byť jsou obě skupiny – rodiče i senioři – finančně zranitelní, každá řeší poněkud jiné problémy. A samozřejmě horší problémy vznikají, je-li jedinec – senior či rodič sám. Pak musí sám ze svého příjmu utáhnout nájem, rostoucí energie, jídlo, oblečení a u seniorů léky, které tvoří většinou také značný výdaj, případně cesty, atd. U rodin, kde chybí druhý živitel, zase musí samotný rodič řešit kromě nájmu a energií i jídlo a oblečení nejen pro sebe, ale i pro děti. Malým dětem se přitom obmění šatník kvůli růstu každé tři měsíce, větším zhruba po půl roce. Školky také nejsou zadarmo, většina dětí chodí i na obědy ve školách. V rámci škol děti potřebují peníze na vybavení, školní výlety, 60 procent dětí chodí na alespoň jeden kroužek.
Ani v úplné rodině to není hračka. Jen jeden jediný výlet vás dnes snadno vyjde na dva až tři tisíce za den. Benzin na cestu tam a zpět, oběd v restauraci, zmrzku, pití, svačinu, vstup na hrad, zámek či do zoo pro celou rodinu a když vás dítě ukecá na malou pozornost domů, zjistíte, že v kapse už nic nezbývá. A to je jediný den z celého měsíce, kdy děti chtějí pít, jíst a žít…
A co s tím dělá naše vláda? Nic. Tedy důchodcům přidá pár korun, ale vzhledem k šílené inflaci je to jako když plivnete do rybníka. Vláda prý přemýšlí o daňových úlevách pro rodiny s dětmi, ale vhledem k rychlosti jejich reakcí na aktuální problémy se můžeme těšit na konkrétní výsledek možná v září, a jen aby si šplhli před krajskými volbami.
A proč ta laxnost? Protože mocní tyto problémy neznají. Většina z nich nejen, že je dávno zabezpečená. Ale hlavně většinou nemají děti. Neznají, co je to strach o ně, potřeba je zajistit. Sami ani netuší, kolik času, péče, peněz rodina stojí. Žijí ve svých bublinách, ve kterých vlastně ani nevědí, kolik se dnes platí za chleba a máslo.
Přitom už staří Řekové věděli, že rodina je základ státu. Jenže když v tom moderním demokratickém státu musí stále více rodičů žebrat na úřadech, protože nemají na nájem, elektřinu či obědy pro děti, je asi něco hodně špatně…
Helena KOČOVÁ
12 komentáře
Buržoazní režim už podruhé za 32 let své existence okrádá pracující o úspory pomocí inflace…
Vlochu tebe ta tvoje závist jednou zničí. Že si vozí prdele pravičáci ti evidentně nevadí, ty “demokrate”.
Pepku Vyskoči nemusíš nato upozorňovat, velmi dobře víme, že slovo “demokrat” se jako nadávka táhne celým mezinárodně – dělnickým a komunistickým hnutím…
Václave, Václave Ty jednou od té zlosti pukneš. Ještě jsem od Tebe dnes nezaznamenal, kdo je dnes hňup a komu náleží klecové ubytování. Stálo by za to, aby se někdo Tvým hulvátským příspěvkům někdo zabýval. Bylo by to zajímavé. Piš dále. Ještě jsi všechny hulvátskosti nevyčerpal.
Je pravda, že těch žebrajících na sociálce je čím dál víc, nejvíc těch, co na tom nejsou nejhůře. Není se tedy proč divit tomu, že ti “úspěšní” žadatelé “to hodí” Fialovi. A jak to ta vláda vede, to je snad vidět jasně už teď. – Na co ještě lidé ohlupovaného “Česka” čekají? – Už to mám. Zapomněli zvolit opozici a čekají na zázrak.
Kořínku, vy to na té sociálce nějak znáte. Ani se nedivím, že jste tam skončil, když vás z každé práce vyhodili. Na druhou stranu alespoň na vlastní oči vidíte, že stát postará i o takové lemply, jako jste vy.
U nás máme desítku kroužků a Lidušku, kroužek za 500 Kč na rok, Liduška za 1200 Kč za rok, stejně máme problém kroužky naplnit, protože rodiče děti nevychovávají a děti sedí u PC. Nemají zájem o pravidelnou činnost. Je tu Junák, kroužek zachránci přírody, fotbal, florbal, karate a všichni mají nedostatek dětí. A jestli mají samoživitelé nebo důchodci problém je často jen jejich věc, ženská je sama, chlapa nechce, proč taky, vždyť dostane mraky dávek, v paneláku máme 6 důchodců, jsou sami a žijí v 1+4, jít do menšího nechtějí, že jsou zvyklí. 70% národa je obézních, aha, to mají z toho, jak jsou chudí. Dnes se doma nezavařuje, nikdo nedělá např. džem a upéci buchtu je nadlidský výkon, do práce či děti do školy si nikdo nepřinese namazaný chleba, se kupuje drahá bageta a v košíku v krámě vidíte drahé sušenky. Ale na cigára má každý.
Považuji za vyloučené aby těch 6 důchodců z vašeho paneláku bydlelo ve státních bytech, nájem za 4 + 1 by těžko utáhli, byty mají asi v osobním vlastnictví a po tiom je vám …. To ostatní co jste napsal musí každý normální člověk podepsat.
Nevíš kolik je nájem u nás v městském, státní byty nejsou, jsou jen městské, obecní či služební a rozhodně to není přemrštěná cena. I v bytech v osobním vlastnictví se může platit do tzv. fondu oprav dost peněz, když je potřeba dům po tolika letech zgenerálkovat. Pak máš problém jako předseda SVJ při sestavování rozpočtu na opravy či investice, protože tací důchodci nechtějí nic opravovat, třeba ani zatékající střechu a blokují ti svým hlasováním opravy. Takže ze situace “nic mi do toho není” se stává situace, když na to nemáte, běžte do menšího. Jen kdyby si bydlel pod střechou a tito by ti házeli klacky pod nohy a blokovali peníze na opravu. Mně naposledy nechtěli schválit výmenu plynového vedení, nedostali jsme revizi, tak jsem musel pohrozit, že bez revize vypnu plyn. By tě přivedli do kriminálu, kdyby se něco stalo a ty jsi neměl revizi.
VELKÝ MAX – Já pár důchodců, kteří sedí ve velkých bytech a valnou část důchodu utrácejí za nájem a energie znám. A dokonce pro ně mám určité pochopení, protože jsem řešil podobný problém. Naštěstí jsme se s manželkou rozhodli správně. Někdy v roce 1991 činžák na Vinohradech, kde jsem bydlel, restituoval původní majitel, byt který jsme vlastními silami adaptovali, zařadil do první kategorie a oznámil nám, že nájemné bude časem kolem patnácti tisíc. Natolik jsem v té době zdaleka neodhadoval svůj budoucí důchod. Dneska už je tam nájemné ještě vyšší. Měli jsme nějaké úspory, něco jsme si půjčili, jako z nebe mi spadly nějaké honoráře a koupili jsme si byt v novostavbě na okraji Prahy. Problém byl v tom, že měl poloviční plochu, malou komůrku a žádný sklep. Bylo nám málo přes padesát a museli jsme se zbavit věcí, které jsme dosud používali – lyží, kola, stanu, spousty oblečení. Nejbolestnější bylo loučení s knihami a obrazy. To si myslím, že je hlavní problém starých lidí ve velkých bytech. Dneska ale bydlíme ve svém, knihovnu mám elektronickou, dluhy jsme dávno splatili, z důchodu dáváme za bydlení včetně energií asi tak šestinu a nemáme žádné finanční problémy. Každý má osud ve svých rukou.
Měl jsem asi místo termínu ” považuji za vyloučené” použít asi “za nepravděpodobné”, hnul mi žlučí obecný útok na důchodce, který je na tomto diskusním fóru poměrně kuriózní. Replika psy-co o občasném nepříliš velkém nadšení VBJ do zásadních oprav není od věci.
“Protože mocní tyto problémy neznají.” Platí to, soudružko, i pro soudružku Konečnou? Platí to i pro Filipa? Léta si za peníze daňových poplatníků vozil zadek v luxusním autě.
Komentáře jsou uzavřeny.