Cenzura a represe jsou sice v akademickém prostředí dlouhodobě skloňovanými tématy, ale jejich palčivost dnes neúměrně stoupá. Tento úpadkový stav ve vědecké sféře odráží širší snahy o omezování svobody projevu ve veřejném prostoru za aktuálních vlád, které vládnou v České a Slovenské republice – jedná se zejména o období let 2021–2023, případně dále.
Tento úpadkový stav již vysvětlovali vědci z pražského Centra globálních studií. Definovali jej jako opožděné následování politických tendencí z USA, kde se podobně cenzurní a represivní snahy začaly projevovat již o několik let dříve. Od té doby se tyto tendence přenášejí do různých západních a s nimi provázaných zemí, včetně Evropské unie. Nedávné příčiny tohoto stavu lze vystopovat v úpadku politického a ekonomického systému USA. Zejména v cyklických krizích, které byly zvýrazněny velkou finanční krizí roku 2008. Tato krize nebyla dodnes překonána a vyřešena, byla pouze dočasně utlumena. Tyto problémy se následně promítly v době pandemie onemocnění COVID-19. Od té doby opět vystupují do popředí ve spojení s narůstajícím dluhem USA a v důsledku krize, která je definována ozbrojeným konfliktem na Ukrajině a snahou zemí EU postihnout ekonomickými sankcemi Rusko, a také omezit Čínu.
V době krize roku 2008 a v letech následujících výrazně rostly ekonomiky velkých rozvojových zemí v čele s Čínou, které jsou dnes sdruženy v uskupení BRICS, přičemž kontroverzní reakce USA na sebe nenechaly dlouho čekat. Antičínské postoje mnohých politiků a médií (většinou z jedné části pravicového politického spektra), spory o různé válečné konflikty, znevažování protestních hlasů občanů proti asociálním vládám a další příčiny způsobují ohrožování svobod projevu a vědeckého bádání v tuzemském prostředí i v některých dalších evropských zemích.
V České republice a na Slovensku dochází k cenzurnímu osočování mnohých akademických pracovníků. Jako příklad můžeme uvést Petra Druláka, Marka Hrubce, Martina Brabce, Svatopluka Zemana, Miroslava Ševčíka, Ľuboše Blahu, Petera Dinuše a jejich spolupracovníků. Samozřejmě, že k omezování svobod projevu a akademického bádání docházelo i dříve, neboť každý systém má určité meze, ale tyto negativní trendy v posledních letech české a slovenské politiky vyústily do takového obludného rozměru, který zde nebyl desítky let.
Lze uvést dvě politicky vykonstruované kauzy, které se týkají více vědců na jednom pracovišti. První je případ M. Hrubce a jím vedeného Centra globálních studií v Praze, které bylo zrušeno. Druhou kauzou je případ Ľ. Blahy a P. Dinuše a jím vedeného Ústavu politických vied v Bratislavě.
Tyto události se nedotýkají jen jich samotných, ale zasahují negativně i jejich další spolupracovníky. Dnes mohou někteří z těchto renomovaných vědců na svých pracovištích sice stále pracovat, ale pouze na omezených tematických analýzách. Další z nich už práci ztratili. Ve své činnosti ale nepolevují. Pokračují v disentu ve spolupráci jak s místními a zahraničními kolegy, tak s jejich pracovišti. Podobně jako v jiných dobách, kdy byla potlačována svoboda projevu a bádání.
Jan KLÁN
