Rád se dívám na veřejnoprávní sdělovadlo. Ne na zpravodajství, tam dost často trpím. Nedávno »kovový« redaktor položil dotaz jednomu poslanci. Ten reagoval údivem, že ho redaktor »dusil«, když byl koaliční poslanec, a dusí ho i teď, když je v opozici. »Kovový« začal být nevrlý, protože už ho prý osobní útoky poslanců v poslední době značně zlobí…
Za pár hodin ve »hvězdném« soukromém sdělovadle dělali rozhovor s bývalým premiérem dva »uličníci« – z pořadu s podobným jménem je totiž znám jako herce. I oni mohli vést rozhovor v rovině osobních útoků, ale neudělali to.
Ale zpět k oblibě sledování – důvodem jsou ty hrozné věčné přestávky. Třeba mezi svátky dávaná černobílá Babička z roku 1940 s Terezií Brzkovou mě také značně zlobila věčným přerušováním reklamou. To ti veřejnoprávní na to jdou jinak – před a po pořadech je blok sponzorů pořadu. Jen nevím, proč mám takovou smůlu, že tak často to jsou »tradiční, kvalitní němečtí« výrobci. Já myslel, že je to »made in EU«…
Různými reprízami se dostávám k pořadům, které mi původně unikly. Viděl jsem tak část pořadu o Karlu Gottovi, která mě předtím úspěšně minula. Slyšel jsem mnoho nového. Třeba o tom, že mu nikdo neřekl slovo »anticharta« před těmi dodnes vysílanými záběry z jistého divadla. Dozvěděl jsem se i to, že bylo obrovsky odvážné vydat přesně po deseti letech od jisté smutné události album Romantika, na kterém byla píseň Kam tenkrát šel můj bratr Jan. Vzpomněl jsem si při tom na mnohá vyjádření, že to o nikom není. Až v roce 2005 prý to uvedl na pravou míru při reedici alba. Trochu přemýšlím, jestli měl po tolika letech zapotřebí někomu něco vysvětlovat…
Viděl jsem tak i film podle výborné předlohy Ivana Olbrachta Bratr Žak. Poslední věta tam skvěle vystihla časté lidské osudy: »Žaku, kde jsi?« Každý z nás hledá nějaký vzor, ten si pak někdy nechá lehce uniknout a hledá dál. Skvěle ta věta navázala na předchozí myšlenku vyšetřujícího »oficírka z Prahy«, že člověk nikdy nesmí přijít o to nejdůležitější – o naději…
Zbyšek KUPSKÝ
