Boj proti trestu smrti jako vrchol pokrytectví

Propagandistické výstupy »vyspělých« kapitalistických režimů, především těch v lokajské závislosti na USA včetně České republiky, se mohou stát skutečně velmi názornou učebnicí lhaní a pokrytectví. V posledních dnech jde zejména o vykreslování Ruska jako agresivního zloducha ohrožujícího celý »civilizovaný« svět a především tedy vrcholně demokratickou banderovskou Ukrajinu.

Ale příkladů tohoto typu by se našla celá řada. V obecnější rovině se mi vybavil například »zásadový« boj proti trestu smrti. Zejména v prostředí EU se rušení trestu smrti vydává za příklad vrcholného humanismu a prosazování lidských práv, a naopak jeho uplatňování za znak primitivismu a barbarství vlastní pouze zavrženíhodným a totalitním režimům, samozřejmě s výjimkou USA, tam jde o jakousi tradici, nad kterou musíme přimhouřit oči. Tresty smrti jsou prostě něco, co nepatří do slušné společnosti. Dokonce lze nalézt i různé »manuály«, jak s těmi, kdo jich ještě používá, bojovat. Např. EU bojuje proti trestu smrti různými způsoby:

• zakazuje obchod se zbožím, které lze použít k mučení a výkonu trestu smrti
• využívá obchodní politiku k podpoře dodržování lidských práv
• podporuje nevládní organizace, které dělají osvětu, monitorují a dokumentují situaci v zemích, které trest smrti zachovávají
• jako stálý pozorovatel v OSN je EU důrazným zastáncem všech kroků ke zrušení trestu smrti
• parlament přijímá usnesení a hostí diskuse odsuzující jednání zemí, které stále trest smrti používají.

Drony zbavují etických bariér

Jak už bylo řečeno, je jedna země, kde Evropská unie tresty smrti toleruje, a dokonce s chápavým přitakáním omlouvá, a to USA. Koneckonců je, jak jsem se dočetl v jednom článku v LN, který rozebíral rozdíl mezi oběťmi koronaviru v Číně (1400 mrtvých) a v USA (800 000 mrtvých), »vysoká tolerance k nadbytečné úmrtnosti«. Autor v této souvislosti prohlásil, že je to vlastně komparativní výhoda USA, když v rámci tohoto sociálního darwinismu získají vyšší odolnost. Pokud tedy USA a jejich »elity« mají takovou toleranci k nadbytečné úmrtnosti u nich doma, tak evidentně netrpí žádnými okolky, pokud jde o úmrtnost jinde ve světě. Tam se trestá smrtí z amerických příkazů zcela bez skrupulí (viz války v Afghánistánu, Iráku, Jugoslávii, Libyi apod.).

Nicméně i zde dochází k pokroku. Přece jen různé ty procesy přitahují pozornost a nutí vyrobit i nějaké skutečné či falešné (viz Rosenbergovy) důkazy. Tak v zájmu »obrany hodnot euroatlantické civilizace, výdobytků demokracie i křesťanských hodnot« byl vymyšlen a vytvořen systém, který se »nepáře« s nějakými soudními a procesními průtahy, ale »vyřizuje si to« s nepřáteli demokracie a lidských práv rovnou na místě, a to podle hesla »když se kácí les, létají třísky« .

Tímto mechanismem jsou vojenské drony, bezpilotní letouny, které kromě špionážních zařízení nesou i rakety k likvidaci »nepřátel svobodného světa«. Piloti dronů – lidé obsluhující zbraně na dálku – čekají, až se objeví cíl, a poté odpálí raketu. Proces identifikace cíle a provedení útoku je minimalizován, přičemž piloti mohou činit závažná rozhodnutí »za běhu«. Navíc pachatelé těchto útoků nesedí někde v zákopech a nehledí svým protivníkům do očí, ale někde »v pohodlí mačkají knoflíky«, takže etické bariéry pro takové jednání jsou velmi oslabeny.

Podle dostupných statistik provedly USA v letech 2004-2020 celkem více než 14 000 útoků s použitím dronů, a to především v rámci »války proti terorismu« v zemích, jako je Afghánistán, Irák, Írán, Sýrie, Jemen, Somálsko apod., s více než 20 000 oběťmi, přičemž z toho kolem 10 % činily oběti civilní, včetně dětí. Jsou to všechno státy a teritoria, proti nimž se USA ani nenamáhaly vyhlásit válku, natož aby tyto ataky byly posvěceny OSN, takže z hlediska mezinárodního práva jde o zločiny.

V této souvislosti je tedy poněkud zvláštní, že propagandisté neustále řeční o zločinnosti socialistického zřízení v Československu v souvislosti s popravenými asi dvěma stovkami osob ve špionážních a protiteroristických procesech v padesátých letech minulého století (v mnoha případech oprávněných), a pokud jde o tyto americké zločiny, jejich reakcí je hluboké mlčení nebo dokonce pochopení. Zdá se tedy, že tehdejší československé orgány měly smůlu, že neměly nějaké ty drony tehdy k dispozici, dnes bychom se učili o jakýchsi collateral damages ve válce proti terorismu. A mohly taktéž zrušit tresty smrti a vychloubat se svou humanitou.

Pavel JANÍČKO