Před časem jsme v našem týdeníku psali o bizarních úvahách miliardáře Jana Barty, jak dostat do parlamentu sociální demokracii, aby »tam byla levicová strana«. Podnikatel Barta, majitel internetového portálu Aukro, se pochlubil, že předtím se finančně přičinil o zvolení Petra Pavla prezidentem a nyní má za úkol vybalancovat »politické váhy« mezi českou pravicí a levicí. Kdo si ťukal na čelo nad nabubřelostí a přílišným sebevědomím Barty, by měl zbystřit pozornost.
Podle JUDr. Jany Turoňové, kterou sociální demokraté nedávno ostentativně vyloučili ze strany kvůli »jiným názorům než má vedení strany« a protože podepsala iniciativu Mír a spravedlnost, se Bartova vize stává skutečností a jeho »projektu« se nebrání staronový předseda SOCDEM Michal Šmarda. Ačkoliv jsou nadále sociální demokraté politicky skoro neviditelní, tak v předvolebních preferencích se pohybují na hranici volitelnosti do Sněmovny. Šmarda je zván, jako jediný předseda mimoparlamentní strany, do politických debat v České televizi a objevují se s ním často články v mainstreamovém Seznam Zprávy. To je jistě mediální práce finančně silného Barty. Šmardovi to vyhovuje a zřejmě by zaprodal cokoliv a kohokoliv. Proto se hloupě vymezuje proti KSČM, místo aby bylo jeho ambicí spojovat levici. Bude to zřejmě tak, co o Šmardovi, kdysi neúspěšném kandidátovi na ministra kultury, řekl expremiér Jiří Paroubek. »Šmarda je regionální politik a možná ani to ne.«
Na nedávném sjezdu se sociální demokraté vydali Šmardovou cestou. Změnili název z České strany sociálně demokratické na SOCDEM, zavrhli svou charakteristickou oranžovou barvu a vytvořili nové logo připomínající spíše gilotinu než tradiční růži. Turoňová, kandidátka na předsedkyni, byla pro jistotu ještě před sjezdem odstraněna a tvrdou kritiku sociálnědemokratického matadora Lubomíra Zaorálka na sjezdu noví vůdcové strany přešli bez povšimnutí. Šmarda a spol. si naivně myslí, že ho do Sněmovny dostanou Bartovy peníze a konexe. Strana se stoletou tradicí vypadla z parlamentu především proto, že poslední předsedové, Sobotka a Hamáček, se společně s vedením zpronevěřili svému poslání a idejím hájit zájmy pracujících a starali se jen o své prebendy. Šmarda předvádí, že není lídrem a jde v jejich šlépějích.
Vladimír SLOBODZIAN
