Kauza paní Michalákové se znovu dostala na stránky novin a do televizních zpravodajství. Tentokrát ji způsobil neočekávatelný rozsudek Evropského soudu ve Štrasburku, který ve věci odebrání synů zmíněné paní se postavil za norský Barnevernet. Připomeňme si, že odebrání dětí paní Michalákové se stalo na základě obvinění, které se sice ani v Norsku nepotvrdilo, ale i tak zůstalo v platnosti. Přitom tentýž soud v šestnácti jiných podobných případech nařídil Norům děti biologickým rodičům vrátit. Proč v tomto případě přijal jiné rozhodnutí, nevíme. Je to proto, že paní Michaláková zůstala sama, protože její bývalý muž, otec jejích dětí, nevyvinul patřičný zájem? Či že už uplynula příliš dlouhá doba od odebrání synů, kteří získali citové vazby na pěstouny? Ani to by nemělo bránit právu a jistě by se našlo řešení, které by nepoškozovalo ani jednu ze stran. Je v pořádku, že paní Michaláková za pomoci českého státu se s rozhodnutím nespokojí.
Jednání Barnevernetu nás však upozorňuje na to, kam až mohou zajít ti, kteří teorii lidských práv chápou až do absurdna, a i na to, jak blízko je od takovéhoto pojetí k tomu, co se dělo před polovinou minulého století v Evropě. Tam také děti byly odebírány a předávány do péče »správných rodičů«. Také v tomto případě se odnárodnily a často přestaly mluvit svým rodným jazykem. Tehdy obyvatelé Evropy mysleli, že něco podobného se už nemůže opakovat. A jak je zřejmé, opakuje se. Jen se nevybírají děti podle rasových zákonů na ty, co budou vychovávány u »správných rodičů«, a na ty, které si »převýchovu« nezaslouží a skončí třeba v Chelmnu.
A jaké vůbec v onom norském systému mají »lidská práva« rodiče? Tedy rodiče ničím se neprovinivší, snad jen tím, že občas potomkovi dají výchovný pohlavek? Skutečně žádná, protože zmíněný pohlavek je zapšklým Barnevernetem například hodnocen jako »porušení lidských práv dítěte«. Je to absurdní divadlo, které by snad patřilo do hry Václava Havla, pokud by se touto politicky »málo užitelnou problematikou« zabýval.
Neznám všechny nuance případu Michaláková. Předpokládám však, že český soud je dostatečně prověřil, když se postavil na její stranu. Neznám ani důvody, proč štrasburský soud rozhodl v neprospěch české občanky. Pokud důvodem je to, co jsem uvedla, jistě by se našlo nějaké řešení, které by nepoškodilo ani jednu stranu.
Jen jedno vím, pokud by se podobné pojetí lidských práv, a štrasburský soud svým rozhodnutím ve věci dětí paní Michalákové tomu dal zelenou, mělo stát normou, pak už je jen krok k tomu, aby pod heslem tzv. lidských práv jsme ztratili skutečnou svobodu a skončila hra na demokracii.
Růžena DOMOVÁ
5 komentáře
Michaláková a Djoković mají jedno společné: dokáží svou vlastní nezodpovědnost zmedializovat, zpolitizovat a především znacionalizovat. Paní Michaláková neustále vystavuje své obličejíčky v médiích, ale rozsudek (rozsudky) nám – v týchž médiích – nikdy nepřečetla resp. nenechala ho otisknout. A další: co vůbec dělá Michaláková v Norsku? Proč, mladá zdravá žena, není doma a nevydělává v ČR na důchody? A proč se rozvedla – bílé heterosexuální manželství, kde děti měly mužský a ženský vzor (a které paní Domová ráda tolik vzdvihuje) tady poněkud selhalo – ačkoli by právě ono selhávat nemělo, i kdyby si jeho účastníci měli rozkousat rty do krve… Navíc paní Michalákové nepříjemně běží čas: pokud vím, starší syn má už 16 let… a za dva roky už se může svobodně rozhodnout, ve které zemi světa a s kým bude žít. Se svou mamá v tuto chvíli žít nechce, což řekl nahlas mimojiné i u toho evropského soudu.
Jiný kraj, jiný mrav. Komu se to nelíbí, nemusí do Norska s dětmi jezdit.
Paní Domová je buď hrubě neinformovaná nebo vědomě lže. V roce 2015 unikly na internet podivné fotky sestry paní Michalákové s jejími dětmi na záchodě. Sama Michaláková potvrdila jejich pravost s jakousi chatrnou výmluvou, že vlastně o nic nešlo. V důsledku toho norská policie prohledala rodině počítače a našla další fotografie, které soud charakterizoval jako nechutně sexuálního až pornografického charakteru. Na základě těchto zjištění konal. Zastánci paní Michalákové neustále operují nějakými pohlavky, jako by bití dětí bylo výchovnou normou. Není, ale o to v tomto případě vůbec nešlo. Norsko je vyspělá země s kvalitním soudnictvím, a i když Norové své děti nebijí, pro nějaký pohlavek by chlapce paní Michalákové určitě neodepbrali.
Ať je to jak chce, podle mého názoru děti patří v každém případě “biologickým rodičům”. Co s dětmi dělala nebo nedělala, je věcí soudu v rámci jejího státního občanství. Příklad. Pokud budu v Norsku na výletě, a bude mě okrádat nějaký norský malý grázlík (což nemůže nikdo vyloučit) a já mu dám pohlavek, tak mi norský soud odebere mé děti, protože jsem dětský tyran? A to jako znamená co? Že když budu v zahraničí a někdo mi něco podobného provede, budu uvězněn za týrání dětí? A to jaké právo? “Já jsem soudce a ty buď zticha?” Kde to žijeme, v době inkvizice?
Ne, takhle jednoduché to vážně není, to jen ruská pravoslavná propaganda a dneska už i ta naše římskokatolická chce, abyste takto uvažoval. Oni to využívají jako klacek proti všemu, co se jim nelíbí. Biologický rodič jistě nemá a priori právo na “své” dítě, pokud ho mlátí, nestará se o ně, kašle na jeho záškoláctví nebo ho v tom podporuje. Dítě není majetkem svých rodičů. V Norsku to vědí a jednají podle toho.
Komentáře jsou uzavřeny.