Můj dědeček patřil k pokrokovým sedlákům, v říjnu 1918 hovořil na čáslavském náměstí ke vzniku republiky. Jezdím na jeho statek dodnes. Jak by hodnotil dnešní dobu, pochválil by nás? České vesnice byly po tisíciletí součástí české krajiny, pro umělce byly i inspirací. Vesnice měly svou tradici i pýchu, i ten kostel nebyl jen mrtvým bodem v krajině. V době národního obrození se zde kultivoval český jazyk, zde se rodily základy naší novodobé státnosti. Po staletí selské rody předávaly rodinné grunty dalším generacím. V té době platilo: Sedlákem se nestanete, sedlákem se musíte narodit.
Vesnice byla vždy spjatá s půdou. Brambory, mléko, vajíčka, vepřové i hovězí jsme měli hned za humny, stačilo zajít jen k sousedům. Aleje byly plné švestek, třešní i jablek. Kolem vesnice byla zoraná pole, obilí se vlnilo větrem, hned vedle byla cukrovka i brambory, na pastvinách se pásl hovězí dobytek. I v době světových válek bylo kde brát, jezdilo se s taškou na venkov. Český chmel, slad, cukrovka, uzenářské i mléčné výrobky, to vše mělo tradici, ale i odbyt. Zemědělské výrobky nás proslavily po celém světě. Český sedlák byl ve světě pojmem. Vesnice vzkvétaly.
Za posledních 30 let se mnohé změnilo. Můžeme již cestovat do světa, i ty »slavné« banány máme každý den, zahraniční supermarkety jsou všude kolem nás. Máme se ale skutečně lépe? Nežijeme jen na úkor budoucnosti? Nestali jsme se v EU naivními prosťáčky? Smířili jsme se s tím, že na kvalitní orné půdě rostou velkosklady, nebo montovny. Nevadí nám tisíce kamionů na silnicích i to, že místo českého masa k nám putuje zmražené vepřové přes půlku Evropy?Mizí ovocné sady, podobně je na tom cibule, mrkev, brambory
Z českých vesnic mizí práce i život. Zavírají se školy, obchody, pošty, hospody, lékařské ordinace. Autobus dvakrát denně. Supermarkety jako chobotnice dusí venkovské prodejny. Osiřely kravíny, vepříny, drůbežárny, pod betonem mizí kvalitní orná půda. Místo skotačivých dětí vesnicí zní klapot holí, vesnice stárne. Umíráček na kostele zvoní stále častěji. Zatímco v Praze jsou »bytečky 1+1« za miliony, venkovská stavení uprostřed lesů, vod a strání těžko hledají kupce. A tak jsme svědky pomalého zániku nejen českého zemědělství, ale i české vesnice. Na ty poslední statečné sedláky je ještě pořádán hon, jednou kvůli hrabošům, podruhé kvůli řepce, či dotacím…
Česká republika přestává být potravinářsky soběstačná. Ve svém důsledku ničíme nejen tu vesnici, ale deformujeme i naši krajinu. Politická garnitura zavírá oči nad tím, že lidé odcházejí z vesnic a z českého sedláka se stává řidič multikáry ve velkoskladu. Některé jejich kroky jsou nezvratné a přímo ohrožují základy naší ekonomiky, kultury, ale i státu.
Dezinformace, lhostejnost, ale i bruselská dotační politika ničí české zemědělství. Dlouhodobě klesá zemědělská produkce. Snižují se osevní plochy, např. u brambor za 30 let klesla výměra ze 115 tisíc ha, na 22 tisíc ha, obdobně je to u obilnin, cukrovky, ovoce… Soběstačnost ČR dle ČSÚ k roku 2020 je u vepřového masa 43%, u drůbežího 60%, u vajec 80%, u mrkve 51%, cibule 47%, máslo 71%, dovážíme už i švestky, rybíz, třešně, květák, kedlubny, ale i brambory. Vedle brambor je propad produkce i u zeleniny, té se v roce 1989 sklidilo 573 tisíc tun, v roce 2020 už jen 250 tisíc tun. Tedy méně než polovina. Ovoce v roce 1989 590 tisíc tun, v roce 2018 jen 188 tisíc tun. Tedy jen třetina. Tradiční český česnek pokryje jen 10% naší spotřeby…
Obdobně je to u mléka.Ještě v roce 1989 naše chovy měly přes milion dojnic, nyní jen polovinu. Když se stalo, že krávy dojily jako divé, za více nadojeného mléka byly sankce, a tak krávy šly na jatka.
Dle ČSÚ se od vstupu do EU prohlubuje závislost ČR na dovozu potravin.
V Hostivaři v Praze se před 150 lety narodil sedlák Antonín Švehla (1873–1933), byl zemědělským samoukem, ale přesto rozuměl půdě, vesnici i politice. Byl dokonce premiérem. Na radu za ním jezdil i TGM. Používal ke své práci selský rozum, jeho jméno tzv. odborníkům již mnoho neříká. Přesto Švehla by při pohledu na dnešní vesnici vzal pořádný bič…
Říkám to také proto, aby nám z té malebné české vesnice nezbyla jen Babička či Prodaná nevěsta. Aby školní děti neviděly krávu jen ve skanzenu české vesnice.
Přemysl VOTAVA
