V listopadu 2020 vyslala marocká vláda svou armádu do oblasti Guerguerat, nárazníkové zóny mezi územím nárokovaným Marockým královstvím a Saharskou arabskou demokratickou republikou (SADR). Hraniční post Guerguerat leží na samém jižním okraji Západní Sahary podél silnice, která vede do Mauritánie. Přítomnost marockých jednotek »v nárazníkovém pásmu v oblasti Guerguerat« porušila příměří z roku 1991, na němž se dohodly marocká monarchie a Fronta Polisario Sahrawi. Tato dohoda o příměří byla vypracována s předpokladem, že Organizace spojených národů (OSN) uspořádá v Západní Sahaře referendum, které rozhodne o jejím osudu; žádné takové referendum se nekonalo a oblast existuje v nečinnosti už tři desetiletí.
V polovině ledna 2022 vyslala Organizace spojených národů svého osobního vyslance pro Západní Saharu Staffana de Misturu do Maroka, Alžírska a Mauritánie, aby zahájil nový dialog »směrem ke konstruktivnímu obnovení politického procesu v Západní Sahaře«. De Mistura byl dříve pověřen řešením krizí amerických válek v Afghánistánu, Iráku a Sýrii; žádná z jeho misí neskončila dobře a většinou se jednalo o ztracené případy. OSN dosud jmenovala pět osobních vyslanců pro Západní Saharu – včetně de Mistury – počínaje bývalým americkým ministrem zahraničí Jamesem Bakerem III., který zde působil v letech 1997 až 2004. De Mistura mezitím vystřídal bývalého německého prezidenta Horsta Köhlera, jenž odstoupil v roce 2019. Köhlerovým hlavním úspěchem bylo přivést čtyři hlavní strany – Maroko, Frontu Polisario, Alžírsko a Mauritánii – k prvnímu jednání u kulatého stolu ve švýcarské Ženevě v prosinci 2018. Tento proces kulatého stolu přinesl několik úspěchů, kdy se všichni účastníci shodli na »spolupráci a regionální integraci«, ale zdá se, že od té doby nedošlo k žádnému dalšímu pokroku při řešení problémů v tomto regionu. Když OSN původně navrhla de Misturovu nominaci na tento post, Maroko se jeho jmenování zpočátku bránilo, ale pod tlakem Západu nakonec Maroko v říjnu 2021 jeho jmenování přijalo a marocký ministr zahraničí Násir Bourita ho 14. ledna přivítal v marocké metropoli Rabatu. De Mistura se také 6. listopadu 2021 setkal se zástupcem Fronty Polisario při OSN v New Yorku, než se letos v lednu setkal s dalšími zástupci v alžírském Tindoufu v saharských uprchlických táborech. Téměř se neočekává, že tato setkání povedou k nějakému produktivnímu řešení v oblasti.
Abrahámské dohody
V srpnu 2020 vláda Spojených států amerických zinscenovala významný diplomatický počin nazvaný Abrahámské dohody. Spojené státy uzavřely dohodu s Marokem a Spojenými arabskými emiráty (SAE), že se dohodnou na srdečném sblížení s Izraelem výměnou za to, že USA uskuteční prodej zbraní do těchto zemí a také za to, že Spojené státy zlegitimizují anexi Západní Sahary Marokem. Obchody se zbraněmi představovaly značné částky – zbraně v hodnotě 23 miliard dolarů pro SAE a bezpilotní letouny a munice v hodnotě jedné miliardy dolarů pro Maroko. Pro Maroko bylo hlavní cenou to, že Spojené státy americké – porušující tak desítky let trvající precedens – se rozhodly podpořit jeho nárok na rozsáhlé území Západní Sahary. USA jsou nyní jedinou západní zemí, která uznala nárok Maroka na svrchovanost nad Západní Saharou.
Když se prezident Joe Biden ujal úřadu v lednu 2021, očekávalo se, že by mohl přezkoumat části Abrahámských dohod. Nicméně americký ministr zahraničí Antony Blinken dal během své schůzky s Bouritou loni v listopadu jasně najevo, že americká vláda bude i nadále zastávat postoj, který zaujala předchozí Trumpova administrativa, že Maroko má suverenitu nad Západní Saharou. USA mezitím pokračovaly v prodeji zbraní do Maroka, ale pozastavily prodej zbraní do Spojených arabských emirátů.
Fosfáty – zisk miliard dolarů
Koncem listopadu 2021 marocká vláda oznámila, že na vývozu fosfátů z království a z okupovaného území Západní Sahary vydělala 6,45 miliardy dolarů. Pokud sečteme zásoby fosfátů v celé této oblasti, činí to 72 procent všech zásob fosfátů na světě (druhé nejvyšší procento těchto zásob je v Číně, která má kolem šesti procent). Fosfát spolu s dusíkem tvoří syntetická hnojiva, klíčový prvek současné produkce potravin. Zatímco dusík je obnovitelný ze vzduchu, fosfáty, které se nacházejí v půdě, jsou konečnou zásobou. To dává africkému Maroku pevnou kontrolu nad světovou produkcí potravin. Není pochyb o tom, že okupace Západní Sahary není pouze o národní hrdosti, ale týká se do značné míry právě přítomnosti obrovského množství zdrojů – zejména fosfátů – které se na tomto území nacházejí.
V roce 1975 delegace OSN, která navštívila Západní Saharu, poznamenala, že »nakonec bude toto území patřit mezi největší vývozce fosfátů na světě«. Zásoby fosfátů v Západní Sahaře jsou sice menší než v Maroku, ale marocká státní firma OCP SA těží fosfáty v Západní Sahaře a s velkým ziskem vyrábí fosfátová hnojiva. Nejokázalejší důl na Západní Sahaře je v Bou Craa, odkud pochází deset procent zisku OCP SA; lokalita Bou Craa, která je známa jako »nejdelší systém dopravníkových pásů na světě«, přepravuje fosfátovou horninu více než devadesát kilometrů do přístavu v El Ajúnu. V roce 2002 tehdejší náměstek generálního tajemníka OSN pro právní záležitosti Hans Corell v dopise předsedovi Rady bezpečnosti OSN poznamenal, že »pokud by další průzkumné a těžební činnosti pokračovaly bez ohledu na zájmy a přání obyvatel Západní Sahary, porušily by zásady mezinárodního práva platné pro těžbu nerostných zdrojů v nesamosprávných územích«. Mezinárodní kampaň, která má zabránit Maroku v těžbě »konfliktního fosfátu« ze Západní Sahary, vedla mnoho firem po celém světě k tomu, aby fosfát od OCP SA přestaly nakupovat. Společnost Nutrien, největší výrobce hnojiv ve Spojených státech amerických, která používala marocké fosfáty, se v roce 2018 rozhodla dovoz z Maroka zastavit. Téhož roku jihoafrický soud zpochybnil právo lodí převážejících fosfát z oblasti kotvit ve svých přístavech a rozhodl, že »maročtí přepravci tohoto produktu na něj neměli žádné zákonné právo«.
Pouhé tři známé společnosti pokračují v nakupování sporného fosfátu těženého na území Západní Sahary: dvě z Nového Zélandu (Ballance Agri-Nutrients Limited a Ravensdown) a jedna z Indie (Paradeep Phosphates Limited).
Lidská práva
Po příměří v roce 1991 OSN zřídila Misi pro referendum na Západní Sahaře (MINURSO). Jedná se o jedinou mírovou sílu OSN, která nemá mandát podávat zprávy o lidských právech. OSN učinila tento ústupek, aby uklidnila Marocké království. Marocká vláda se několikrát pokusila zasáhnout, když se tým OSN v Západní Sahaře pokusil udělat sebemenší rozruch ohledně porušování lidských práv v této oblasti. V březnu 2016 království vyhostilo zaměstnance MINURSO, protože tehdejší generální tajemník Organizace spojených národů Pan Ki-mun mluvil o marocké přítomnosti v Západní Sahaře jako o »okupaci«.
Nátlak ze Spojených států amerických se chystá zajistit, aby jediným realistickým výsledkem jednání bylo pokračování marocké kontroly Západní Sahary. Všechny strany zapojené do konfliktu se připravují na bitvu. Abrahámské dohody mají daleko k míru a urychlí návrat k válce v této části Afriky.
Vijay PRASHAD, 25.ledna 2022
(Vijay Prashad je indickým historikem, redaktorem a novinářem. Je píšícím členem a vedoucím dopisovatelem Globetrotteru. Je starším nestálým členem vydavatelství LeftWord Books a ředitelem institutu sociálního výzkumu Tricontinental na čínské Renminské univerzitě. Napsal přes dvacet knih. Jeho poslední knihou je Washington Bullets (Washingtonské kulky), s předmluvou Evo Moralese Aymy.)
Článek přinesl server Globetrotter Media/International Syndication Service, který jej poskytl Intrepid Reportu.
Z www.intrepidreport.com přeložil Vladimír SEDLÁČEK
