Nedávno prošla médii zpráva, že EU a její členské státy do války na Ukrajině, vedené jménem rusofobie s vidinou získání ruského přírodního bohatství a dle největších západních cyniků až do zabití posledního Ukrajince, investovaly za první rok plných 790 miliard eur.
Strašný pojem »investovat do války« je zavádějící, protože z velké části nešlo o investice, ale o ekonomické ztráty způsobené nesmyslnou západní politikou sankcí proti Rusku a lezením do zadku USA, resp. uznáním naprostého sebevražedného vazalství EU na USA.
Ony investice do války, spíše ztráty způsobené ukrajinskou politikou EU, nebyly příliš specifikovány, navíc se objevují značně rozdílné sumy. Problém není jen ve skutečnosti, že o věci často píší lidé věci neznalí a že tak nejednou prachsprostě žvaní. Problém je i v metodické oblasti. Ztráty EU z ukrajinského angažmá lze v zásadě rozdělit na vojenskou pomoc Ukrajině, civilní pomoc Ukrajině a na ekonomické a další ztráty států EU z důvodu embargování Ruska.
Vojenská pomoc Ukrajině
Vojenskou pomoc lze prý snadno vyčíslit. Každá zbraň či munice dodaná Ukrajině má nějakou ekonomickou hodnotu, která figuruje v účetnictví resortu obrany, tak se to posčítá a máme to. Ne tak úplně. U čerstvě vyráběné munice snad, ale co množství dodané vojenské techniky, kterou bývalé socialistické státy vlastní ještě z dob socialismu? Je až na výjimky silně zastaralá, účetní hodnotu má nejednou rovnou nule, ale její reálné ekonomické ocenění je jaké? Nemluvím o škodách a ztrátách, které způsobí její spotřeba, tj. užití ve válce. A jak oceníme signalizovanou novou vlnu přezbrojování armád členských států NATO, pro niž vojenské dodávky na Ukrajinu vyprazdňují armádní sklady? Shoda je, že to bude enormně nákladné a efekt toho bude ve hvězdách. Může znamenat i zhoršení vlastní bezpečnosti, protože zbraně se nepořizují pro ozdobu.
Jiná věc je užití těchto zbraní na Ukrajině. V době, kdy ruská vojska postupovala, čtvrtinu ukrajinští úředníci a vysocí důstojníci rozkradli a načerno do zahraničí vyvezli, čtvrtinu zničili ruské rakety cestou na bojiště nebo ve skladech, čtvrtinu jich Ukrajinci použili v bojích a čtvrtina byla ruskou vojenskou kořistí. Od podzimu 2022 jde prý o tři třetiny, tj. ze schématu vypadla ruská vojenská kořist ve prospěch ostatních položek. USA přiznávají, že nevědí, co se děje s dodávanými zbraněmi po překročení ukrajinských státních hranic. Kontrola NATO prý nezjistila žádné dodávky zbraní z Ukrajiny do zahraničí, leč zejména africké státy jsou pobouřeny, že je tak vyzbrojován terorismus v řadě afrických států.
Civilní pomoc Ukrajině
Civilní pomoc by nemělo být problémem vyčíslit. Realita je odlišná. Civilní pomoc zahrnuje financování ukrajinského státu (prý minimálně pět miliard USD na měsíc, přičemž podstatnou část rozkradou tamní vysocí úředníci), tzv. humanitární pomoc (podle šetření speciální komise zřízené vedením EU jí bylo odkloněno, tj. rozkradeno, asi 95 %, takže se dál skládejte na Ukrajince, reálně však spíš na ukrajinské korupčníky) a péči o ukrajinské běžence. Jde o náklady péče o Ukrajince, kteří odešli ze západní a střední Ukrajiny, kde se vesměs nebojuje, do států EU. Nejčastěji jde o ženy s dětmi, které emigrují za svými manželi, kteří před lety na západ odešli pracovat, aby jejich rodiny nezemřely hladem. Nejvíc Ukrajinců ale utíká z východní Ukrajiny, kde se bojuje. Tito zpravidla ukrajinští Rusové vesměs utíkají do Ruska, nikoliv na západ. Ti nedostávají od západních dárců ani euro. Novou existenci jim usnadňuje ruský stát.
Péče o tzv. ukrajinské běžence probíhá v různých státech EU různě. V Polsku její hlavní tíha leží na občanech, obcích, humanitárních organizacích a vojvodstvích, resp. stát přispívá jen minimálně. V ČR je pomoc velkorysá a bez kontroly, takže se ve velkém zneužívá. Běžné jsou případy, kdy jeden běženec bere pomoc třikrát a vzápětí ji posílá na Ukrajinu, či že k nám přijíždějí Ukrajinci léčit se z různých nemocí, které si nemohli léčit na Ukrajině. Značné náklady vznikají ve zdravotnictví, protože zdravotní stav ukrajinských běženců vzhledem k tamnímu dlouhodobě těžce zdevastovanému zdravotnictví je špatný. Navíc někteří migranti přinášejí nebezpečné nemoci. Značné vícenáklady vznikají ve školství. Příliv ukrajinských dětí je vysoký, třídy bývají přeplněné, o jazykových problémech nemluvě. Roste i kriminalita, protože kromě bezproblémových Ukrajinek s dětmi k nám přicházejí i korupčníci, kriminálníci, vrazi atp., prakticky bez kontroly. Velký problém je, že vláda pětidemolice Petra Fialy zneužívá válku na Ukrajině jako beranidlo k ožebračování širokých vrstev obyvatel ČR a k ještě většímu ničení ekonomiky na území ČR.
Politolog Oskar Krejčí v této souvislosti cituje německý Kielský institut pro světovou ekonomiku, který pravidelně zveřejňuje informace o stavu pomoci Ukrajině, Ukraine Support Tracker. Podle tohoto zdroje byla během prvního roku války Ukrajině slíbena pomoc ve výši 156,59 miliardy eur, z toho vojenská pomoc ve výši 72,09 miliardy eur (ČR 0,57 miliardy a Slovensko 0,21 miliardy eur), finanční pomoc ve výši 71,73 miliardy eur (v rámci toho ČR a SR 0 eur), humanitární pomoc 12,78 miliardy (z ČR 0,37 miliardy a Slovenska 0,01 miliardy). Na pomoci Ukrajině se podílely anglosaské státy 85,37 miliardy eur, EU a její státy 61,93 miliardy eur. Z toho je zřejmé, že hlavní ztráty EU realizuje mimo vlastní pomoc Ukrajině. Dluhy, které EU nasekala při »řešení« pandemie koronaviru a pomoci Ukrajině, nejsou zahrnuty ve statistikách zadlužení členských států, byť tyto státy z nich musí platit úroky už dnes.
Ztráty způsobené embargem Ruska
Uplatňování sankcí nezpůsobuje na českém trhu nedostatek zboží a služeb, s výjimkou úzkého okruhu zboží dováženého z Ruska a Běloruska a služeb typu zájezdů do Ruska a Běloruska. Možný nedostatek kaviáru jistě větší problém nezpůsobí…
České podnikání v Rusku a Bělorusku, kterému různí rusofobové léta házeli klacky pod nohy, se ocitlo v prakticky neřešitelné situaci: buď se rusifikovat a přerušit spolupráci se západními státy, nebo skončit.
Zdaleka nejzávažnější je, že embargování Ruka s cílem srazit ho na kolena, a podpořit tak Ukrajinu, vede k prudkému zdražování fosilních paliv. Drahá energie drtí podnikání, zejména energeticky náročné obory, ožebračuje obyvatelstvo, zvláště pak chudé a bydlící v nezateplených domech atd. Vysoké ceny paliv a energií jsou základním motorem prudkého růstu výrobních i spotřebitelských cen, jejichž růst dosáhl v ČR v roce 2022 plných 15,1 procenta navíc oproti roku 2021 a dosud neskončil. V posledních měsících paliva sice zlevňují, ale zůstávají vysoko nad úrovní k 1. červenci 2021.
Současná hluboká energetická krize byla způsobena dlouhodobou špatnou energetickou politikou EU i ČR, dovršenou nekvalifikovanou Zelenou dohodou pro Evropu. Propukla v polovině roku 2021, osm měsíců před začátkem ruského vpádu na Ukrajinu. Tvrzení, že energetickou krizi způsobilo Rusko, je nepravdivé. Pravdou ale je, že ji zásadně zhoršily sankce EU proti Rusku uvalené za vpád, zejména politika odpojování se od dodávek ruských fosilních paliv. Ta jejich ceny vyhnala do mnohem větší výše, než by vystoupaly v důsledku pouhého uplatňování Zelené dohody.
Energetické odpojování se od Ruska
Plynovody, namísto spojování národů a států, se aktuálně staly předmětem vydírání. Plynovod Jamal již před vpádem přestal sloužit dodávkám ruského plynu Polsku, ale najel na reverzní režim, kdy do něj proudí ruský zemní plyn z Německa, který do Německa tekl plynovodem Nord Stream z Ruska. Dopravní náklady se zvýšily, v německé kase skončila slušná provize, ale Polsko se tak prý zbavilo závislosti na dodávkách zemního plynu z Ruska.
U plynovodu Nord Stream Západ pod taktovkou USA tak dlouho sabotoval řádnou péči (opravu turbíny pohánějící dopravu plynu v plynovodu blokovala Kanada), až se jeho provoz zastavil. Dne 26. září 2022 byly obě větve plynovodu Nord Stream a jedna větev dokončeného, ale v rámci rusofobie Německem nezprovozněného plynovodu Nord Stream 2, vyhozeny do vzduchu. Tento velký, vysoce kvalifikovaný teroristický čin se nevyšetřuje, byť stopy vedou do USA, Velké Británie a Polska. Nestor amerických novinářů Seymour Hersh odhalil, jak tento teroristický čin zosnovalo a provedlo vojenské námořnictvo USA ve spolupráci s Norskem, které si tak rovněž zvýšilo odbyt svého podstatně méně kvalitního zemního plynu… A ukrajinský pokus o zničení plynovodu Turkish Stream v Černém moři zmařilo ruské vojenské námořnictvo. Doprava ruského plynu do Evropy tak pokračuje jen tímto plynovodem a plynovodem Bratrství přes Ukrajinu na Slovensko, do Maďarska, ČR a Rakouska.
Náhradou má být tzv. břidlicový plyn z USA, který je ale méně kvalitní, ekologicky závadnější, a hlavně čtyři až sedmkrát dražší ve srovnání s ruským plynem dodávaným plynovody. Za dojemnou obavou o závislost EU na dodávkách ruského zemního plynu stojí ovšem kšeftařské zájmy amerických plynařů. Že EU tak sdírají z kůže, je prý jen malá vada na kráse.
Ekologové a klimatologové trapně mlčí. Nevadí jim ani, že na zkapalnění zemního plynu na LNG a jeho následnou zpětnou konverzi na plyn se spotřebuje asi třetina energie v příslušném zemním plynu obsažená. S ní příslušně vzrostou i emise včetně emisí obávaných skleníkových plynů. Emise zvyšují i mnohem delší cesty přepravy, nejen fosilních paliv. Realizujeme Zelenou dohodu pro Evropu až do zbankrotování EU. Ekologům vadí jen citelné ekologické škody v důsledku válečných operací na Ukrajině. Ty nepřekvapují, je nutné je odsuzovat, ale to nestačí. Je nutno jednat o míru!
Derusifikace ruských fosilních paliv
ČR i vedení EU neumí počítat s bilancemi paliv a energie. Pokud někdo varuje, že derusifikující kalkulace vedení EU jsou hrubě chybné a že to skončí pro EU velkým malérem, je prohlášen za Putinovu děvku a společensky znemožněn. Tak jsou od jisté doby titulováni i ti poslanci Evropského parlamentu, kteří odmítají podpořit zběsilé, pro EU sebevražedné sankce proti Ruské federaci. Včetně předsedkyně KSČM Kateřiny Konečné.
Vlády členských států EU řeší těžké dilema. Reálně se odpojit od ruských dodávek fosilních paliv a příslušné státy těžce poškodit, nebo takové odpojení jen předstírat a tato paliva potají »načerno derusifikovaná« dovážet?
Jak derusifikace vypadá? Na širé moře vyjede ruský tanker s ropou a vysílá zprávu typu »vezu tuňáky«. Ozvou se mu zájemci o nákup. Po dohodě o ceně a jejím zaplacení do úschovy v Moskvě připluje tanker kupujícího, ropa se na něj na moři přečerpá, přepíší se papíry o původu ropy, kapitáni obou tankerů udělají »abraka dabraka«, uvolní se platba v úschově a ropa je derusifikovaná. Při úniku jednoho až dvou procent přečerpávané ropy do moře má poté derusifikovaná ropa dvojnásobnou cenu.
Uhlí a zkapalněný zemní plyn se derusifikuje v některém z přístavů nezápadních států bez překládky nákladů. Jen se přepíšou papíry o původu zboží, palivo se zaplatí, kapitán udělá zase »abraka dabraka« a fosilní palivo je rázem derusifikováno a stojí dvakrát tolik.
Derusifikace ropy probíhá i cestou jejího masového prodeje do třetích států, jejího zpracování v tamních rafinériích a následného prodeje vzniklých ropných produktů, zejména motorové nafty a automobilového benzínu, státům EU. »Rafinérie pětice zemí – Číny, Turecka, Indie, Spojených arabských emirátů a Singapuru – podle finské studie masivně skupují levnou ruskou ropu. Po jejím zpracování vyvážejí výsledný produkt – třeba motorovou naftu – na Západ. S velkým ziskem.« Tak ekonom Lukáš Kovanda sdělil, že »zakázanou« ruskou ropu pořád bereme. A tyto země na nás »rýžují«. Pravda vyšla najevo ve studii Bloombergu, přinesly ji už 19. dubna Parlamentní Listy.
Závěr
Pokud někdo tvrdí, že spolufinancujeme Putinovi válku na Ukrajině, má pravdu. Pokud někdo tvrdí, že tak EU v prvním roce války činila částkou asi 790 miliard eur, nemá pravdu. Touto částkou EU sice zafinancovala své ukrajinské angažmá, ale tato částka se rozkládá na obří ztráty, které si tím EU způsobila, na mimořádné zisky celé řady zemí, nejen Ruska, a na přímou pomoc Ukrajině. Jen malou část jí inkasuje ruská státní pokladna. Je to přilepšení pro jistě napjatý ruský válečný rozpočet i pro oslabení inflace – aktuálně ve výši 2,2 procenta – v Rusku. Míra inflace v ČR činí 16,2 procenta. Ano, EU si počíná jako hlupák a sama sebe ničí, aniž by tím Rusku citelněji ublížila. A za tónů Ódy na radost jde do kytek…
Jan ZEMAN
