V úterý jsem s kolegy spolupořádala v Evropském parlamentu seminář o Přístupu ke kvalitnímu zdraví a péči věnovaný budoucí evropské spolupráci a aktuálním výzvám. Myslím si, že je potřeba hovořit o politice veřejného zdraví v EU více než kdy předtím. Pandemie COVID-19 otestovala naši solidaritu a prokázala odolnost evropských zdravotnických systémů bezprecedentním způsobem. Přišly však nové výzvy a zdravotnictví řady států jako jsme my, Polsko či Slovensko, je znovu pod velkým tlakem. Spíše dříve než později se však i zdravotní systémy ostatních členských států dostanou také pod tlak. Poslední dva týdny jsme tak v Polsku, na Slovensku a v České republice řešili nedostatek kapacit pro léčbu onkologických pacientů, kteří přišli z Ukrajiny. Jsou jich tisíce. Snažíme se tuto zátěž sdílet s ostatními zeměmi. Již tento týden však vidíme, že rakovinou to nekončí. Po rakovině přišel ihned problém s kapacitou pro léčbu pacientů se vzácnými nemocemi. A takto budeme postupně dále pokračovat. Jedná se o komplexní problém, který sami nezvládneme. To vše se děje v době, kdy evropské ekonomiky čelí velkým problémům a snaží se zotavit v post-covid éře. Nutně tak potřebujeme opravdovou zdravotní unii se sdílením zdravotních kapacit a hlubší spoluprací. S kolegy po tomto roky voláme, ale odvahu musí najít především naše státy, které kroky k této spolupráci musí nejprve provést. Včera bylo pozdě.
Kateřina KONEČNÁ
