Před několika dny skončilo první kolo voleb v Turecku. Výsledek však dosud nepřinesly, protože žádný z kandidátů nezískal více než padesát procent hlasů, které byly nutné ke zvolení v prvním kole. Za dva týdne se odehraje kolo druhé, které rozhodne o tom, zda bude příštím prezidentem dosud vládnoucí Recep Tayyip Erdoğan, nebo jeho opoziční vyzyvatel Kemal Kilicdaroglu.
»Pozornost světa se k Turecku ubírala nejen, protože jde o volby v geopoliticky významné zemi, ale i proto, že Turecko dávno nelze označit za demokracii,«řekl v komentáři politolog Národního institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik – SYRI Jaroslav Bílek.
»Z politologického hlediska je politický režim v Turecku takzvané volební autoritářství. V praktické rovině to je politický režim, který sice má demokratickou fasádu, ale vládnutí je zde podobné spíše klasickým autoritářským režimům. Volby ve volebním autoritářství sice jsou stále soutěživé, ale zároveň i velmi nespravedlivé, protože je v nich opozice vždy systematicky znevýhodněná. Znevýhodnění opozice může být různé od horšího přístupu do médií, k finančním zdrojům na kampaň anebo k samotné kandidatuře. Opozice ve volebním autoritářství stále může volby vyhrát, ale má to daleko těžší než opozice v demokratickém režimu, jakým je třeba Česká republika,« komentuje.
Pro úspěch opozice ve volebním autoritářství je nezbytné, aby měla dobrou strategii, dokázala se sjednotit za jedním silným kandidátem a měla širokou podporu u veřejnosti, pokračuje dále Bílkův komentář. »V tomto směru splnila turecká opozice své domácí úkoly výtečně, protože dokázala postavit silného kandidáta a zároveň třeba mobilizovat své příznivce k tomu, aby šli volit a zároveň dohlíželi na čistotu při sčítání hlasů. Tento bod je velmi důležitý, protože v otázce čistoty volebního procesu panovala a stále panuje řada nejasností. Zatím však opozice nemá zdaleka vyhráno. Konání druhého kola prezidentských voleb je sice úspěch, ale počítá se až vítězství. A favoritem na vítězství je stále Erdoğan. Vedle zázemí velké politické strany se totiž může opřít i o státní aparát, a ještě více zneužít pro něj už tak výhodné podmínky volební soutěže. Klíčovou otázkou ale není jen, jak druhé kolo voleb dopadne, ale i co přijde po něm. Nelze totiž vyloučit, že současná vláda pod vedením Erdoğana může sčítání výsledků ve druhém kole zmanipulovat anebo neuznat,« domnívá se politolog.
Stav, kdy poražený kandidát neuzná výsledky soutěživých voleb, není v současném světě nic neobvyklého, jak nedávno ukázal v USA Donald Trump nebo v Brazílii Jair Bolsonaro. Výsledek zmanipulovaných voleb by ale pravděpodobně neuznala ani opozice, což by pravděpodobně vedlo k další destabilizaci a pouličním protestům. Je pak otázka, jak by se v takové krizi zachovala třeba armáda, která sice historicky do turecké politiky často velmi promlouvala, ale po neúspěšném pokusu o vojenský převrat v roce 2016 byl její vliv výrazně oslaben.
»Pro Turecko by tak bylo nejlepší, kdyby druhé kolo voleb proběhlo co nejčistěji a mělo nezpochybnitelného vítěze i poraženého. Ve vysoce polarizovaných společnostech anebo volebních autoritářstvích se však ve volbách hraje o příliš mnoho, a tak je často i povolební vývoj podobně napínavý jako poslední dny volební kampaně.«
(vž)
