Uprostřed obvinění a kontraobvinění, jež si nad Ukrajinou vyměňují Rusko a NATO, vyčnívá jedna skutečnost: Rusko odstoupilo od rozhovorů o omezení jaderných zbraní s USA, plánovaných na tento týden. »Není možné diskutovat o strategické stabilitě, když přitom ignorujete vše, co se děje na Ukrajině,« říká ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Ale když se nebezpečí jaderné války jeví větší než kdy jindy – s krátkým zděšením nad ukrajinskou raketou, vypálenou minulý měsíc do Polska a téměř způsobivší kolektivní reakci NATO – je to, že cesty ke zmírnění jaderné hrozby nejsou přerušené, mnohem důležitější. Zdá se, že celá naše politická třída je slepá vůči výjimečnému riziku, jež představuje vyostření války na Ukrajině. Navzdory prosbě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, aby EU rozvinula opravdové úsilí k rozběhu mírových rozhovorů, její vyhlášení jdou opačným směrem: volá po zvláštním tribunálu k souzení ruských válečných zločinů a přivlastnění si ruského majetku k pokrytí výdajů na Ukrajině.
Propagandistická válka se také vztahuje na minulost, s německým Bundestagem, který si teprve v roce 2017 všiml problémů s vyhlášením hladomoru v Sovětském svazu ve 30. letech za protiukrajinskou genocidu; odhlasoval to právě 30. listopadu. Hlasatel pochybností o oněch událostech riskuje, že bude nazván »popíračem genocidy«. Sdělovací prostředky jsou zběhlé v nepřetržitém předkládání hrůz veřejnosti v tom smyslu, že silně skutečná smrt a utrpení na Ukrajině vztyčuje větší nespravedlnost než jiné konflikty – jako válka v Etiopii, která zabíjí mnohem víc lidí, nebo válka v Jemenu, kde se bojuje britskými zbraněmi a s britskými poradci. Vášně vzplanuly, a když ukrajinská první dáma říká poslancům, že Rusko se dopouští stejných zvěrstev jako nacisté a musí být potrestáno, je si jistá nadšenou reakcí. Ale máme-li se vyhnout zostřování, je čas mít chladné hlavy.
Několik věcí by mělo být jasných. Armády by se měly zodpovídat z válečných zločinů, a masové hroby jako ty odkryté u Charkova vyžadují náležité vyšetření – stejně jako dobře doložené válečné zločiny, jež spáchaly neonacistické bojůvky praporu Azov na Donbasu v uplynulých osmi letech, nebo, v tomto ohledu, britské ozbrojené síly v Afghánistánu, kde BBC našla důkaz, že SAS chladnokrevně zabila nejméně 54 afghánských zadržených a při vojenských operacích bylo zabito mnoho dětí, z nichž nejmladšímu byl sotva rok. Přesto není pravděpodobné, že by během pokračujících bojů došlo k věrohodnému či nestrannému vyšetřování. Návrh EU na Zvláštní tribunál činí dojednání konce bojů méně pravděpodobným. Není to nic jiného než nebezpečný propagandistický trik. V zájmu propagandistické války by neměla být obětována ani historická přesnost. Renomovaní historici už dlouho odmítají názor, že sovětský hladomor ve 30. letech, který postihl některé republiky (třeba Kazachstán) ještě vážněji než Ukrajinu a měl zničující dopad v mnoha oblastech samotného Ruska, byl záměrným útokem na Ukrajince.
Vyprávění o »holodomoru« existuje proto, aby líčilo Rusko jako historického protivníka Ukrajiny – a vytvořilo falešnou rovnocennost se systematickým vyhlazovacím projektem nacistického holocaustu. Tím povzbuzuje krajně pravicové příběhy, jež vykreslují Sověty spíše než Německo jako agresora ve druhé světové válce a relativizuje jedinečné zločiny nacistů, jak zdůraznil mluvčí německé Die Linke Gregor Gysi. To není pouze v historickém zájmu. Jde o diskreditaci socialismu a rehabilitaci fašismu. Je to nebezpečné. Přesto i jeho nebezpečí převyšuje hlavní důsledek propagandistické války. Vykřikování jakýchkoliv úvah o původu konfliktu, přirovnávání Rusů k nejznámějšímu genocidnímu režimu v dějinách a přepisování této historie tak, aby vykreslovala Rusko jako nadčasovou existenciální hrozbu, ztěžuje hovory o míru, uvažování o jednáních. Ale pokud se nám to nepodaří, nic nenasvědčuje tomu, že tento strašlivý konflikt skončí.
Redakční sloupek britského komunistického deníku MorningStar z 1.12.
přeložil Vladimír SEDLÁČEK
