Reportáž z fóra v Číně: Svobodná žurnalistika ve světě

Být novinářem je jednou z nejnáročnějších a v mnoha krajinách i nejnebezpečnějších prací. Tedy pokud jde o skutečnou kvalitní a nezávislou žurnalistiku. Svobodný tisk, který není jen hlásnou troubou zájmů vlády či mocenských skupin, ale je i konstruktivně kritický a reflektuje problémy i z pohledu běžných obyvatel, to je základ zdravého státu. Shodli se na tom zástupci médií z padesáti zemí napříč celým světem. Zajímavé ale na tom nejvíce je, že se tak stalo na půdě země, která je mnohými dnes vykreslována jako jedna z nejméně svobodných – v Číně.

Na fóru s názvem 2024 Belt and Road Journalists Forum: Expand the Path of Opportunities, Share a Bright Future – tedy Novinářské fórum Pásmo a stezka 2024: Rozšiřte cestu příležitostí, sdílejte světlou budoucnost, které se konalo od 30. do 31. srpna v Čchung-čchingu, mělo více než 100 novinářů a zástupců žurnalistických a mediálních svazů či asociací jednotlivých zemí možnost otevřeně o problematice svobody tisku mluvit a ptát se prakticky na cokoliv. Což pro mnohé z nich, kteří byli v Číně poprvé a měli své představy, jak to v této zemi funguje, bylo velmi překvapivé.

Čína není černobílá

Ačkoliv je značná část médií v Číně ve státním vlastnictví, neznamená to, že se zde dozvíte jen pozitivní provládní zprávy. Život 1,4 miliardy lidí je pestrý a rozdílný od provincie k provincii, od města k městu. Již vloni na lekcích pořádaných univerzitou Renmin v Pekingu a při návštěvě televizních a rozhlasových stanic či redakcí jako CGTN, CRI, People‘s Daily a dalších jsem pochopila, že ano, žurnalistika v Číně je rozdílná, není jen bezduše kritická, jako tomu často bývá u nás, ale snaží se být pozitivně konstruktivní. Jak jsem však měla možnost vidět na letošním fóru, běžnou součástí mediální scény v Číně je i investigativní a prakticky kritická novinařina. Příkladem nám bylo několik reportáží.

V první novináři zjišťovali původ znečištění řeky, která se jinak díky mnoha novým nařízením rapidně změnila a vyčistila.
I tak se ale našla firma, která do ní vypouštěla velmi znečištěnou vodu a trávila život v ní, kterou novináři vypátrali a upozornili na ni. Výsledkem byla rychlá náprava situace. Dalším ještě zajímavějším příkladem byla reportáž o opravě silnice, která sice proběhla úspěšně, ale znehodnotila vodní zdroj pro malou vesnici poblíž a její obyvatelé tak přišli o jediný zdroj pitné vody v okolí. Anebo reportáž o vesnici, která se potýkala s problémy v dopravě, protože hlavní příjezdová komunikace byla uzavřena kvůli rekonstrukci, plánované do konce května, následně prodloužena do června, aby v srpnu byla stála ještě uzavřena. Samozřejmě i zde reportéři nejen chtějí upozornit na problém, ale snaží se najít viníky situace a od nich získat informace o řešení, které by pomohlo všem. A tento mediální zájem skutečně aktivně a efektivně pomáhá.

Prostředníkem mezi lidmi a úřady

Novinářská praxe v Číně tedy nefunguje pouze jedním směrem, kdy informace od vlády jsou předávány tisku a ten je sděluje lidem. Velmi efektivně funguje i směrem opačným, kdy tisk je prostředníkem mezi běžnými lidmi s jejich problémy na jedné straně a úřady, potažmo vládou na straně druhé. Nutno dodat, že tento směr práce u nás a v Evropě se poněkud vytrácí. Novináři často předávají informace tendenčně, zkresleně a nepravdivě. Stávají se tak místo odborníků spíše aktivisty prosazujícími zájmy vlády (či vlád v rámci EU) či vládnoucích ekonomických skupin schovaných v pozadí.

Toto pro mnohé zúčastněné delegáty překvapivé zjištění – o reálném stavu novinářské práce v Číně i ve světě – bylo pro ně impulsem ke sdílení svých problémů ve vlastních zemích. Nejen o tlaku z nejrůznějších stran, kterému musí novináři čelit, ale také o velkém nebezpečí, které tato práce v mnoha zemích představuje.

Přibývá obětí mezi zástupci sedmé velmoci

Asi nejsilnější byla zpověď novináře z Mexika, který upozornil na fakt, že v této zemi bylo během posledních let zabito již 120 žurnalistů! A to v důsledku jejich práce, v níž se kriticky zaměřovali na gangy, které kontrolují výrobu a pašování drog do USA, kde je po nich velká poptávka a vláda USA ji nedostatečně omezuje. Mexická levicová vláda se snaží s drogovými gangy bojovat, ale nemá sílu zasáhnout za svými hranicemi v systému transnacionálního kapitalismu.

Jiným případem jsou problémy, na které upozornili novináři z Indie, Indonésie, ale i několika zemí Afriky. Nejde tedy o nešťastná úmrtí v zemích zmítaných válkou, ale o praxi v kapitalistických zemích, které se často prezentují jako svobodné či demokratické. Evropští novináři zase upozorňovali na tzv. soft power, tedy situaci, kdy nejsou likvidováni fyzicky, ale ve své profesi skrze označování a nálepkování za agenty »nepřátelských« zemí, dezoláty a podobně. Obdobná situace je nejen u nás, ale i v Polsku, a vnímají ji i další zástupci médií z Německa, Chorvatska, Bulharska či z Řecka.

Všichni máme na paměti dlouhodobé pronásledování a kriminalizaci Juliana Assange a dalších, kteří se snažili upozornit na protizákonné aktivity různých vlád. USA a Británie to však netolerovaly a místo potrestání viníků kriminalizovaly odvážné novináře a bojovníky za spravedlnost.

Potřeba skutečně nevládních organizací

Průběh fóra i diskuse v něm ukázaly nečekanou otevřenost Číny k pojetí toho, co vlastně reálně znamená svoboda projevu. Otevřenost k otázkám na současnou situaci v Číně i ve světě a velký prostor, který byl dán tématům, jako je svoboda tisku, nebo třeba zapojení umělé inteligence do této profese v dnešním světě, rezonoval mezi jednotlivými delegáty s pozitivním nadšením. Ovšem řada z nich se také shodla na potřebě ochrany novinářů napříč zeměmi.

Potřeba je skutečně nevládní organizace bez postranních politických vlivů, která by dala novinářům možnost sdílet své příběhy, ale poskytla jim také jistou ochranu či právní pomoc. Tak, aby kvalitní, pravdivá a svobodná novinářská práce mohla dál bezpečně existovat a spravedlivě informovat beze strachu o vlastní existenci těch, kteří často mohou pravdu odhalit pro miliony lidí po celém světě.

Helena KOČOVÁ